Druhou vychytávkou je využití dveří. Na zadní stranu vchodových dveří se vejde úzký závěsný organizér s kapsami na čepice, rukavice a klíče, aniž by překážel při otevírání. Musí ale zůstat vůle alespoň dva centimetry, jinak organizér dře o rám. Třetí vychytávkou je lavice s úložným prostorem — místo na sezení zároveň skrývá košík na přezůvky nebo náhradní tašky. Lavici umístěte naproti věšáku, aby se dalo pohodlně obouvat vsedě.
Prvním krokem je změřit skutečný prostor, ne ten, který vidíte od dveří. Vezměte metr a změřte šířku mezery mezi stěnou a sprchovým koutem, hloubku od koutu ke zdi i výšku od podlahy k případnévestavbě. Pozor na dvě věci: na rozvod vody a odpadu, které často vedou právě v této zóně, a na to, jak daleko se otevírají dvířka sprchy. Právě tady vzniká nejčastější chyba — lidé koupí polici nebo skříňku, a pak zjistí, že se dvířka nedají otevřít.
Poslední věc, kterou lidé podceňují, je kontrola uchycení kamene. Jednou za čas prsten podržte proti světlu a podívejte se, zda kámen sedí pevně a zda nejsou packy ohnuté. Uvolněný kámen se dá zachránit včasným zásahem, zatímco vypadlý kámen se často hledá marně. Snažte se také sundávat prsten při práci s chemií, při cvičení se závažím a při úklidu s abrazivními prostředky. Právě chlor a kyseliny dokážou povrch kovu narušit během jediného odpoledne.
Další častou chybou je lpění na sezónních trendech. Trendy barvy se každý rok mění a kapsle postavená na nich přestane fungovat po pár měsících. Neutrální jádro držte stabilní, barevné akcenty obměňujte pomalu a jen tehdy, když opravdu sedí k tomu, co už máte. Také pozor na příliš mnoho odstínů jedné barvy – tři různé modré v jednom šatníku působí neuspořádaně a kombinují se hůř než jedna modrá a jedna zcela odlišná barva.
Kapslový šatník funguje jen tehdy, když se jeho barvy dají navzájem kombinovat. Mnoho lidí si ho ale postaví tak, že každý kus je jiný odstín a ráno pak stojí před skříní bez nápadu. Řešení není v množství oblečení, ale v jasně dané barevné paletě. Než začnete cokoli vyřazovat, položte si vedle sebe všechny kusy, které skutečně nosíte, a rozdělte je podle odstínů na hromádky. Uvidíte, které barvy už teď tvoří jádro a které naopak nikdy nemáte s čím zkombinovat.
Základem je zvolit tři neutrální odstíny, které se navzájem doplňují – například tmavě modrou, šedou a bílou, nebo černou, béžovou a tmavě hnědou. Ty by měly tvořit zhruba dvě třetiny šatníku: kalhoty, sukně, svetry, košile, saka i boty. Neutrální kusy se mezi sebou dají libovolně kombinovat, a proto se nikdy nedostanete do situace, kdy nemáte co na sebe. Pokud zvolíte tři odstíny, které k sobě barevně nesedí, budete mít v šatníku dvě oddělené sady oblečení a kapsule se rozpadne.
Základní výbava se vejde do jedné přepravky: jedlá soda, kyselina citronová, ocet, tekuté mýdlo nebo mýdlové vločky, voda a pár hadříků z bavlny. Z toho namícháte univerzální prostředek na většinu povrchů. Do rozprašovače dejte dvě lžíce octa, lžičku tekutého mýdla a doplňte vodou. Na vodní kámen a ucpané odpady použijte sodu s octem, ale nikdy je nemíchejte v uzavřené nádobě — pěna potřebuje unikat. Na okna stačí voda s lžící octa a hadřík z mikrovlákna, žádné leštěnky.
Aby hra nevyhořela, střídejte úkoly a nechte děti vybrat, co budou dělat. Někdo rád stříká, jiný utírá. Po každém úklidu společně ukliďte pomůcky a hadříky vyperte. Ocet a soda časem reagují se vzduchem, takže zásoby držte v uzavřených sklenicích a mimo dosah malých dětí. Pokud má někdo v rodině citlivou pokožku, noste rukavice i při práci s mýdlem. Když uklízení pojmete jako hru s jasnými pravidly, vydrží to i po prvním nadšení.
Jak přidat barvu, aniž byste paletu rozbili K neutrálnímu jádru přidejte jednu až dvě barvy, které vás baví a sluší vám. Může to být olivová, vínová, hořčičná nebo třeba tmavě tyrkysová. Tyto odstíny se mají objevovat na menších plochách – na tričku, šále, pletené vestě nebo na doplňcích. Důležité je, aby každý barevný kus ladil s alespoň dvěma neutrálními. Když si koupíte výrazný svetr, ověřte si, jestli ho unesete ke svým kalhotám, sukni i bundě. Pokud ne, do kapsle nepatří, i kdyby se vám moc líbil.
Hra, která vydrží víc než týden Děti nebudou uklízet proto, že je to zdravé. Budou to dělat, protože je to zábava a mají jasný úkol. Vyzkoušejte takzvané stanoviště: každé dítě dostane jeden malý prostor — umyvadlo, kliku, parapet — a dostane k němu hadřík a rozprašovač s vodou. Nastavte časovač na pět minut a hrajte na „kdo stihne víc”. Po skončení se prostory vymění. Důležité je, aby děti viděly výsledek hned, ne až za hodinu. U menších dětí funguje, když jim řeknete, že hadřík je „kouzelný” a sbírá prach jen tam, kam se dostane bez zvedání předmětů.
