Na závěr platí, že šifra má být krátká a s jasným cílem. Vždy dítěti nejdříve ukažte, jak šifra funguje na jednom slově, a teprve potom ho nechte luštit samostatně. Když se zasekne, neprozrazujte řešení, ale ptejte se: „Které písmeno už znáš? Co by tam mohlo být?” Po vyřešení si společně řekněte, co slovo znamená, a nechte dítě vymyslet vlastní šifru pro vás. Tím si ověříte, že látce rozumí, a zároveň vznikne prostor pro další hru. Vyhněte se dlouhým šifrám na začátku a příliš mnoha pravidlům najednou. Jedna šifra, jedno pravidlo, jedno slovo. To stačí.

Jak poznat, že hra sedne dětem i dospěl

Co vydrží v ruce dítěte a co

Dvanáct ověřených kusů, které zvládnete za večer: meč ze sendvičového kartonu, štít s rukojetí z ruličky, koruna s gumičkou, plášť z prostěradla, kouzelnická hůlka z tyčky a koule z alobalu, loutka na špejli, divadelní kulisy z velkých krabic, maska z papírového talíře, peněženka z filcu, mapa na čajem barveném papíru, zvonek z PET lahve a knoflíků, truhla z krabice od bot a pochodeň z ruličky a červeného papíru. Každou z nich postavíte z toho, co už doma máte, a když se rozbije, opravíte ji za minutu.

Podklad rozhoduje víc než samotná kol

Začněte záměnou písmen za čísla. Například A=1, B=2, C=3. Dítě dostane řadu čísel a přepisuje je na písmena. Vysvětlení je krátké: „Každé písmeno má své číslo, najdi ho a napiš.” Na začátek dejte slovo se třemi až čtyřmi písmeny, třeba MÁK nebo LES. Když se daří, přidejte mezeru nebo dvě slova. Typická chyba je, že dospělý použije celou abecedu včetně háčků a čárek, což děti plete. Pro první šifry používejte jen velká písmena bez diakritiky a čísla pište zřetelně.

Další možností je šifra se zvířaty nebo obrázky. Každý obrázek zastupuje jedno písmeno. Dítě hledá v řadě obrázků a přepisuje je na písmena podle klíče, který má k dispozici. Tady je důležité, aby obrázky byly jasné a vždy stejné. Pokud použijete dva podobné obrázky, dítě je zamění a přestane ho to bavit. Vysvětlete, že klíč je jako slovník: „Tady máš seznam, co který obrázek znamená.” Pro první pokusy stačí pět až šest obrázků. Potom přidejte další. Typická chyba je, že rodič chce mít hotovou celou abecedu hned. Raději méně znaků a více radosti.

Na míčové hry nepotřebujete plný tým ani halu. Stačí dva lidé, jeden míč a trocha prostoru. Většina lidí si pod sportem ve dvou představí tenis nebo badminton, ale existuje řada dalších možností, které se dají hrát na dvoře, v parku nebo na pláži. Rozhodující je, jaký míč máte po ruce a jaký povrch je k dispozici.

Šifry s přeskupením písmen jsou vhodné pro starší děti. Napíšete slovo pozpátku, třeba OKOLO jako OKOLO. Dítě ho čte zleva doprava a snaží se ho přečíst zprava doleva. Vysvětlete, že stačí číst od konce. Pro mladší děti je lepší, když slovo nejdříve přepíší na papír a potom ho zkusí přečíst. U složitějších slov se může stát, že dítěti unikne první písmeno. Pomozte mu ukázat prstem na poslední písmeno a postupovat zpět. Nikdy neříkejte „to je přece jednoduché”, i když se to tak zdá. Dítě potřebuje zažít úspěch, ne srovnávání.

Jak na posun písmen a proč ho děti milují Posun písmen je další jednoduchý typ. Domluvte se, že každé písmeno posunete o tři místa dopředu: A se změní na D, B na E a tak dále. Dítěti řekněte: „Tajné slovo je napsané posunuté, zkus ho vrátit zpátky.” Například místo KŮŇ bude NŘB, ale to je pro začátek moc složité. Začněte slovy bez háčků, jako KOLO nebo VODA. Napište je posunutá a nechte dítě luštit. Výhoda je, že si procvičí abecedu a zároveň přemýšlí. Pozor na to, že některé děti chtějí ihned vědět, o kolik se posouvá. Neříkejte jim to hned, ale nechte je na to přijít z prvního slova, které už znají.

Šifra je pro dítě hra, ne zkouška. Pokud ji podáte jako úkol s jasným zadáním a jedním řešením, brzy narazíte na odpor. Děti potřebují vidět, že šifra má smysl a že se dají objevovat i další možnosti. Než začnete, zvolte šifru, kterou zvládne přečíst i ten, kdo ještě plynule nečte. Nejlepší jsou takové, kde se znak mění na jiný znak podle jednoduchého pravidla.