Zásadní je velikost. Lezecké boty se nevybírají podle čísla, které nosíte v běžných teniskách. Výrobci používají vlastní tabulky a každý model sedí jinak. Zkuste botu nazout bez ponožek, případně v tenkých ponožkách, a stoupněte si na malou hranu. Prsty by se měly lehce dotýkat špičky, ale nesmí být ohnuté do pravého úhlu. Patní část musí držet pevně, aby se noha v botě neposouvala. Pokud bota tlačí na nárt nebo na boční kosti, je špatná — i když je „správně dlouhá”.
Tukovou složku rozehřejte ve vodní lázni, ne přímo na plotně. Přidejte mýdlovou hmotu a míchejte, dokud se nespojí. Odstavte, vmíchejte odvar a případně pár kapek éterického oleje. Éterické oleje se odpařují, proto patří do směsi až nakonec, když už není horká. Směs nalijte do silikonové formy a nechte 24–48 hodin při pokojové teplotě ztuhnout. Do chladničky to nedávejte, kondenzující vlhkost povrch naleptá.
Častá chyba je kupovat boty o dvě čísla menší s představou, že se vytáhnou. Kožené modely se sice mírně povolí, ale syntetické materiály drží tvar. Rozdíl mezi „těsnými” a „bolestivými” je v tom, že těsná bota tlačí rovnoměrně, kdežto bolestivá vytváří jedno konkrétní místo. Pokud v botě cítíte tlak na jediný prst, vyměňte ji. Dále nezkoušejte boty po dlouhém dni, kdy máte nohy unavené a oteklé. Jděte měřit dopoledne nebo po krátkém odpočinku.
Pro předškoláky použijte obrázky, barvy a jednoduché počty do deseti. Šestileté až osmileté děti zvládnou číselnou abecedu, kde 1 = A, 2 = B, a jednoduchou přesmyčku. Devítileté a starší baví čtení zrcadlově, psaní pozpátku, morseovka přepsaná do teček a čárek nebo šifra, kde se písmena posouvají o dvě místa v abecedě. Vždy zvolte jednu hlavní šifru a ostatní jen jako zpestření, jinak se dítě ztratí v pravidlech.
První návštěva umělé stěny neznamená kupovat ty nejdražší lezecké boty. Většina začátečníků řeší, jestli mají být těsné, nebo pohodlné, a odpověď je jednoduchá: na první výstup potřebujete boty, které unesete na noze alespoň hodinu bez bolesti. Příliš těsná obuv vás odradí dřív, než se naučíte stát na špičkách. Cílem je zvyknout si na postavení nohou, ne trpět.
Podrážka a tvar: co skutečně ovlivní první lezení Pro začátečníka je vhodnější měkčí podrážka s hladkým povrchem. Tvrdá guma je určená pro malé stupy a převisy, ale na velkých chytech umělé stěny klouže, protože nemá dostatečný kontakt. Tvar boty volte spíš symetrický nebo jen mírně asymetrický. Silně zahnuté „banánové” modely nutí prsty do nepřirozené pozice a na prvním tréninku bolí. Vyhněte se i botám s agresivním tahem šňůrek přes nárt — uvolní se až po několika lekcích a do té doby dřou.
Druhý častý problém je poměr mouky a škrobu. Hladká mouka sice drží, ale po vychladnutí tvrdne a nasává tuk. Lepší je kombinovat menší množství hladké mouky se škrobem – bramborovým nebo kukuřičným. Na kilogram nastrouhaných brambor stačí dvě až tři lžíce škrobu a jedna až dvě lžíce mouky. Vajíčko přidejte maximálně jedno, jinak se těsto chová jako palačinkové a místo křupavé placky vznikne měkký lívanec.
Před prvním výstupem si boty doma projděte: noste je deset minut, stoupněte si na schod, udělejte dřep. Zjistíte, kde tlačí. Na stěně pak začněte na nejlehčích cestách a soustřeďte se na přesné našlapování celou špičkou, ne vnitřní hranou. Boty, které na začátku trochu tlačí, ale nebolí, jsou lepší volbou než ty, ve kterých se noha klouže. Až nasbíráte pár desítek výstupů, budete přesně vědět, jaký tvar a tvrdost potřebujete pro další úroveň.
Nejšetrnější metoda je teplá voda s kapkou prostředku na nádobí a měkký kartáček na zuby. Namočte šperk na pár minut, jemně přejíždějte štětinkami přes záhyby a opláchněte. Pro hlubší oxidaci použijte roztok jedlé sody a alobalu: vložte šperk do misky vyložené alobalem, zalijte horkou vodou se lžící sody a nechte působit. Chemická reakce přenese sulfid zpět na alobal. Pozor — tento postup nedělejte na kamenech, perlách ani na lepených spojích, ty by se mohly uvolnit.
Světlo a zálivka rozhodují Bylinky v bytě trpí nejčastěji nedostatkem světla, zejména v zimě. Ideální je jižní nebo východní okno s alespoň šesti hodinami přímého světla denně. Pokud to nejde, pomůže jednoduchá stolní lampa s plným spektrem, kterou necháte svítit 12–14 hodin. U zálivky platí: raději méně než více. Většina bylinek nesnáší trvale mokrý substrát. Před zalitím zkontrolujte prstem dva centimetry pod povrch – pokud je půda suchá, zalijte; pokud vlhká, počkejte. Přelévání je častější chybou než zapomenutí.
