Největší chybou je zaplnit každý centimetr až po strop. Dítě potřebuje místo na pohyb, na hraní na podlaze a na to, aby si mohlo samo uklidit. Nechte volnou plochu alespoň před postelí a u dveří. Úložné prostory plánujte podle toho, co dítě skutečně používá denně – hračky, oblečení, knihy. Sezónní věci patří nahoru nebo do hlubokých zásuvek. Když prostor pod šikminou využijete chytře, získáte víc než jen skříň: získáte pokoj, který roste s dítětem.
Pod schody bývá tma a často i vydýchaný vzduch. Bez světla tam nevydržíš číst ani půl hodiny. Stropní svítidlo se do šikmého prostoru nevejde, proto použij nástěnné nebo stojací světlo s ohebným ramenem. Světlo musí směřovat na stránku, ne do očí. Teplá bílá barva je příjemnější pro večerní čtení. Pokud je kout uzavřený, doplň ho malým větráním – mřížkou ve dveřích nebo prostorem pod nimi. Vzduch, který stojí, rychle zvlhne a začne vonět zatuchlinou.
Šikmina v dětském pokoji není jen . Je to plocha, která se dá proměnit v úložný prostor, pracovní koutek nebo odpočinkové místo. Rozhodující je výška, ve které se strop láme. U nízké šikminy do jednoho metru počítejte s hlubokými zásuvkami, u vyšší šikminy můžete postavit i vestavěnou skříň nebo postel. Než začnete cokoli kupovat, změřte si výšku stropu v několika bodech místnosti – u zdi, uprostřed a u okna. Rozdíl bývá klidně půl metru a určí, co se kam vejde.
Náplň, která vydrží a neprosák
Základem jsou tři vrstvy. První je celkové světlo, které osvětlí strop a stěny, ne jen podlahu. Druhá je pracovní světlo přímo nad linkou, ideálně podél celé její délky. Třetí je doplňkové světlo v místech, kde se skutečně pracuje — nad sporákem, dřezem, místem na krájení. Pokud svítí jen jedna vrstva, kuchyně se opticky rozdělí na světlou a tmavou polovinu a ta tmavá se zdá blíž.
Prvním signálem připravenosti je rovnováha mimo kolo. Dítě by mělo umět samo stát na jedné noze několik sekund, skákat po jedné noze a při chůzi po obrubníku se nechytat. Zkuste ho nechat jít po rovné čáře nakreslené křídou a pozorujte, jestli udrží směr bez přešlapování. Když to zvládá, má základ pro to, co bude na kole potřebovat.
Nakonec myslete na strop. Tmavý strop tlačí prostor dolů, světlý a rovnoměrně nasvícený ho zvedá. Pokud je strop nízký, vyhněte se velkému závěsnému tělesu nad stolem — bere výšku i světlo. Nízké a široké svítidlo, které světlo směruje vzhůru i dolů, udrží dojem výšky a přitom osvětlí pracovní plochu. Než cokoli koupíte, zapněte v kuchyni večer jen stávající světla a projděte se po místnosti. Najděte místa, kde vám vlastní stín padá na ruce, a tam začněte.
Barvu světla držte jednotnou. Míchání teplých a studených odstínů v jedné místnosti rozbije prostor na části a opticky ho zmenší. Pro kuchyni se hodí neutrální bílá, která nezkresluje barvu potravin ani materiálů. Příliš teplé světlo dělá z bílé stěny šedou a malá kuchyně pak vypadá ještě menší.
Bodovky v sérii nad linkou dejte blíž k sobě, než se na první pohled zdá. Rozestupy kolem půl metru vytvoří souvislý pruh světla bez tmavých mezer. Mezery mezi světly jsou nejčastější chyba: každá mezera vypadá jako stín a stín v malé kuchyni působí jako další stěna. Stejně tak se vyhněte jednomu silnému světlu uprostřed. Čím víc menších zdrojů rozložených po místnosti, tím větší kuchyně se zdá.
Malá kuchyně nepůsobí stísněně kvůli metrům, ale kvůli tomu, jak do ní světlo dopadá. Jeden zdroj světla uprostřed stropu vytvoří ostrý kužel a zbytek místnosti nechá ve tmě. Právě ten kontrast mezi jasným stolem a tmavými kouty zmenšuje prostor nejvíc. Řešení nezačíná u koupi nové lampy, ale u rozhodnutí, kolik světla má kde být.
Kam světlo umístit, aby stěny ustoupily Pracovní osvětlení v obýváku patří pod horní skříňky, ne nad ně. Světlo, které dopadá zezadu na pracovní desku, vrhá stín přesně tam, kde potřebujete vidět. Lišta nebo bodovky umístěné u přední hrany skříňky osvětlí desku rovnoměrně a zároveň nasvítí čelní plochu skříněk. Tmavá čela skříněk pohlcují světlo a kuchyni opticky zužují — proto se vyplatí volit světlé, matné povrchy, které světlo rozptylují, ne odrážejí jako zrcadlo.
