Na jednodenním výletě se rovnováha láme nejčastěji kolem jídla a pití. Vynechaná snídaně a pak rychlý oběd v době, kdy už jste hladoví, znamená pokles energie, špatné rozhodování a hádky o maličkostech. Vezměte si vlastní svačinu, kterou sníte v klidu na místě, kde se vám líbí. Pijte průběžně, ne až když máte žízeň. Přestávky si plánujte jako součást dne, ne jako ztrátu času. Patnáct minut vsedě na lavičce udělá víc než další přesun na poslední chvíli.
Po každém použití hlavici důkladně opláchněte a nechte uschnout. Jednou týdně ji sundejte z těla přístroje a očistěte i vnitřní část. Zanedbaná údržba vede k usazování bakterií a zápachu. Hlavici měňte každé tři měsíce, případně dříve, když vlákna ztratí tvar. Nikdy nepoužívejte elektrický kartáček na zubní protézu nebo korunky s větší silou, než je nutné. U implantátů a fixních aparátů se poraďte se zubním lékařem nebo hygienistkou, jaký typ hlavice zvolit.
Jak vypadá správný tréninkový cyklus Vyberte si jednu krátkou věc, kterou chcete zlepšit – třeba úvodní větu při představení, odpověď na telefon nebo krátké vysvětlení svého projektu. Řekněte ji nahlas třikrát. Poprvé pomalu, abyste slyšeli každé slovo. Podruhé v normálním tempu. Potřetí tak, jako byste opravdu mluvili s někým, kdo sedí naproti vám. Mezi jednotlivými pokusy se vždy na chvíli zastavte a všimněte si, co bylo jinak. Nepřerušujte tok řeči opravami uprostřed věty – to je návyk, který pak působí rozpačitě.
Čtvrtou možností je estetická úprava pomocí fazet nebo korunek. Tím se zuby tvarově srovnají, ale nejde o skutečný ortodontický pohyb. Zuby se jen zbrousí a překryjí. Je to nevratné a při špatném provedení vznikají potíže se skusem a dásněmi. Pátou cestou je ortopedická úprava čelisti u dětí, kdy se dá růst ještě usměrnit. U dospělých už tento postup nefunguje, i když se to někteří prodejci snaží tvrdit.
Typická chyba rodičů je koupit chránič jednou a používat ho roky. Dítě roste, mění se postavení zubů i samotný aparát, takže chránič po pár měsících nesedí. U pevných rovnátek se doporučuje kontrola a případná výměna při každé kontrole u ortodontisty, obvykle po šesti až dvanácti měsících. Další chybou je nasazovat chránič na retainer nebo na snímatelnou rovnátka – ta se musí vyndat, jinak se poškodí.
Typická chyba je, že lidé mluví na zrcadlo příliš potichu. Potichu se totiž nedá zjistit, jestli vám na konci věty neklesá hlas tak, že zníte odevzdaně. Mluvte stejně hlasitě jako při skutečném rozhovoru v místnosti. Další častá chyba je sledování sebe sama jako filmu – díváte se na ústa, na ruce, na vlasy, ale nevnímáte obsah. Držte pozornost na tom, co říkáte, a zrcadlo používejte jen jako kontrolu okrajem oka.
Kolik vody vlastně potřebuješ? Záleží na teplotě, vlhkosti, námaze a nadmořské výšce. V horku a při fyzické aktivitě se ztráty potem snadno vyšplhají na půl litru za hodinu. Na běžnou celodenní túru v mírném počasí počítej minimálně dva až tři litry na osobu. V autě měj vždy zásobu navíc – nejen pro sebe, ale i pro případ, že uvízneš v koloně nebo na uzavírce. Voda v plastové lahvi na přímém slunci ale rychle získá podivnou chuť a může se v ní množit mikroflóra. Proto ji skladuj v chladu, nebo ji vyměň za čerstvou každý den.
Mluvit před zrcadlem nahlas vypadá jako zbytečnost, ale funguje to jako tréninkový nástroj, který odhalí chyby, jež při běžném rozhovoru neslyšíte. Zrcadlo vám dá okamžitou zpětnou vazbu na dvě věci současně: co říkáte a jak to vypadá, když to říkáte. Bez toho druhého se většina lidí učí jen polovinu dovednosti.
Začněte tím, že si stoupnete asi metr od zrcadla a postavíte se tak, abyste viděli hlavu i ramena. Není potřeba zrcadlo přes celou stěnu, stačí malé. Důležité je, abyste se dívali přímo do svých očí, ne na ústa. Oči totiž prozradí, jestli se soustředíte, nebo jestli jen mechanicky opakujete text. Pokud uhýbáte pohledem, děláte to i v reálném rozhovoru a lidé to vnímají jako nejistotu.
Nezůstávejte u zrcadla déle než deset minut denně. Delší cvičení vede k tomu, že se začnete hlídat až příliš a řeč ztuhne. Lepší je krátce a pravidelně, klidně dvakrát denně. Až vám to půjde, zkuste stejnou větu říct bez zrcadla, jen tak do prázdné místnosti. Pokud zvládnete obojí, máte základ, který se přenese i do skutečného rozhovoru.
Po každém cvičení si položte tři otázky: Bylo mi rozumět každé slovo? Nezrychlil jsem na konci? Díval jsem se na sebe, nebo jsem uhýbal? Odpovědi si zapamatujte, nepište. Další den začněte znovu stejnou větou a porovnejte, co se změnilo. Pokrok poznáte podle toho, že vám stejná věta začne připadat nudná – to znamená, že už ji umíte říct bez přemýšlení.
