Pokud koberec zasahuje jen do dráhy dveří, začněte posunem. Naměřte vzdálenost od prahu po místo, kam až dveře při otevření dosáhnou, a přidejte alespoň dva centimetry rezervy. Koberec potom položte tak, aby jeho okraj zůstal za touto linií. U velkých koberců je lepší posunout celý kus než ho kroutit. Když to prostor nedovolí, přeložení není řešení – vznikne hrb, o který dveře zachytí ještě víc. V takovém případě je vhodnější koberec zkrátit.
Klasický stojan je nejčastější řešení. Aby něco vydržel, musí mít dostatečně těžkou základnu a nízké těžiště. Základna z betonu nebo litiny o hmotnosti odpovídající velikosti slunečníku je minimum, ne luxus. Plastové základny plněné vodou fungují jen do prvního silnějšího poryvu, protože voda se vlní a hmota se přesouvá. Desky nebo dlaždice položené na nohu stojanu jsou další častá chyba — při nárazu větru kloužou a slunečník se i s nimi převrhne. Pokud stojan nestojí na rovině, podložte nohu tak, aby se nepohupoval, a zkontrolujte, že se šrouby po sezóně nepovolily.
Spád se nedělá od oka. Podklad pod roštem musí mít sklon alespoň jedno procento směrem od budovy, u větších ploch dvě. Znamená to pokles jednoho až dvou centimetrů na každý metr délky. Změřte to vodováhou ještě před pokládkou, ne až po ní. Beton se často zdá rovný, ale u zdi bývá nahoře a u okraje dole, takže voda teče přesně tam, kam nemá. Pokud podklad spád nemá, vyrovnejte ho rektifikační maltou nebo podložte rošt klíny, ale klíny musí být z tvrdého plastu, ne ze dřeva, které nasákne a sedne.
Rákos je nejčastější volba a taky nejrychlejší zklamání. Rákosové rohože se prodávají v různých hustotách a tloušťkách prutů. Tenká rohož propouští siluety i světlo, takže soukromí vytvoří jen částečně. Silnější váží víc, což je při upevnění na zábradlí výhoda, ale v nárazovém větru se chová jako plachta. Rákos časem šedne a v dešti nasákne; pokud není impregnovaný, začne po sezoně plesnivět. Před montáží ho natřete ochranným prostředkem na dřevo a nechte pořádně proschnout.
Než lavici zaplníte, udělejte jednoduchý test: dejte dovnitř kus křídy a po dvou týdnech se na něj podívejte. Pokud rozpadá nebo je na něm vlhký povlak, prostor potřebuje lepší odvětrání. Teprve potom do něj nastěhujte trvanlivé věci. Textil, papír a cokoliv, co nesnáší mráz, noste na zimu domů – v úložné lavici na balkoně přežije jen to, co vydrží vlhko, chlad a občasné zatékání.
Markýza bez vrtání drží na rámu okna nebo na balkonovém zábradlí pomocí svorek, háčků nebo rozpěrných tyčí. Právě tenhle způsob uchycení je nejzranitelnější při náhlé změně počasí. Než začne pršet, musíte vědět, kolik času máte, a jestli ji vůbec stihnete bezpečně srolovat. Rozhoduje hmotnost látky, typ mechanismu a to, jak pevně je konstrukce přichycená.
Pokud lavici stavíte sami, počítejte s tím, že úložný prostor musí být přístupný zepředu nebo shora, ale ne obojí zároveň – dvojí otevírání znamená víc spár a víc míst, kudy proniká voda. Dno vyskládejte do mírného spádu k odtokovým otvorům. Vnitřní stěny natřete barvou, která odpuzuje vodu, ale zůstává paropropustná; fólie natěsno přilepená na dřevo zadržuje vlhkost a způsobí hnilobu zevnitř. Mezi uložené věci dávejte dřevěné nebo plastové rošty, aby předměty nestály přímo na dně.
Rozhodující je, jak je lavice utěsněná a odvětrávaná. Dokonale uzavřená bedna bez otvorů je past – uvnitř se drží vlhkost a vzniká zápach. Vyvrtejte do dna dva až čtyři odtokové otvory o průměru 8–10 mm a do zadní stěny malé větrací štěrbiny kryté sítkem proti hmyzu. Otvory ve dně ale nesmí být v místech, kudy na balkon zatéká. Pokud lavice stojí na dlažbě u okapu, podložte ji plastovými distančními nožičkami, aby dno nebylo v trvalé vodě.
Začněte tím, že si projdete, co potřebujete na balkoně skladovat. Zahradní nářadí, květináče, hnojivo, uhlí na gril, hadice, lopatka na sníh, deky, polštáře, hračky pro děti. Napište si seznam a u každé položky se zeptejte, jestli snese mráz a vlhko. Teprve pak hledejte lavici podle vnitřních rozměrů. Většina lavic má úložný prostor vysoký 25–35 cm a široký podle sedáku; do nízké varianty se vejde jen ploché nářadí a složené deky, vysoká lavice pojme i kbelík nebo kanystr.
Co v lavici přežije zimu a co ne Suchý a chráněný prostor potřebují věci z textilu, papíru a přírodního materiálu. Bavlněné polštáře, dekontaminace prostěradla, dřevěné rukojeti, provazy z přírodních vláken, papírové sáčky s osivem – to všechno po několika vlhkých nocích chytne plíseň nebo zvlhne natolik, že se nedá použít. Kovové nářadí zase zreziví, i když je prostor uzavřený, protože vlhkost zůstává uvnitř. Do lavice naopak patří věci z plastu, kovu s povrchovou úpravou, skla a keramiky, pokud jsou dutiny prázdné a čisté. Grilovací uhlí v uzavřeném pytli vydrží, ale jen do chvíle, než se pytel protrhne.
