Barvy a materiály volte až jako poslední vrstvu. Držte se pravidla tří základních odstínů plus jedna akcentní barva. Světlé stěny a podlaha ve stejné teplotě (teplá k teplé, studená ke studené) působí dražším dojmem než drahý nábytek na nesladěných površích. Do malých bytů se hodí vestavěné skříně do výklenků a nábytek na míru do výšky – nad skříněmi nechte co nejmenší mezeru.

Vestavba 9b do skříně nebo nábytku se často zvrtne kvůli jedné věci: lidé začnou řezat dřív, než si změří, kam až sahají dvířka a panty. Když chcete, aby se 9b dalo schovat do skříně, nestačí, aby se vešlo do vnitřní mezery. Rozhoduje vnitřní světlost po odečtení všech přesahů — kolejí, úchytů, dorazů a tloušťky čel. Změřte třikrát: šířku, hloubku i výšku v místě, kde se má předmět skutečně ocitnout, ne u vchodu.

Nejprve oddělte věci podle frekvence používání. Kolo, které jezdíte každý den, musí být po ruce. Kolo, na kterém vyjedete pětkrát za sezonu, může viset výš nebo být složené. To samé platí pro lyže, snowboard, běžky, stan a sezónní oblečení. Vytvořte si dvě zóny: denní a sezónní. Denní zóna patří do chodby nebo na balkon, sezónní zóna patří nahoru, do rohu, pod postel nebo do sklepa. Jakmile tohle rozdělení uděláte, přestanete řešit „kam s tím” a začnete řešit „jak to zavěsit”.

Sezónní výbava potřebuje ochranu před prachem a vlhkem, ne další polici. Oblečení a vybavení ukládejte do vakuačních pytlů nebo do pevných plastových boxů s víkem. Box postavte na skříň, pod postel nebo na balkon, pokud je krytý. Vlhkost je nepřítel: lyže a kola dejte pryč od míst, kde se sráží voda, a nikdy je nenechávejte celý rok v nevytápěné garáži bez konzervace. Řetěz kola po sezoně očistěte a namažte, lyže voskujte před uložením, ne až před vyjetím. Ušetříte si jarní překvapení.

Vyhněte se zrcadlu, které odráží pouze bílou prázdnou zeď. Výsledkem je světlá plocha, ale žádná hloubka. Stejně tak nefunguje zrcadlo nalepené na zdi, která je sama o sobě tmavá – odraz tmavé plochy místnost jen pohltí. Pokud je to možné, postavte před zrcadlo něco, co má strukturu: rostlinu, stojan s ručníky, keramiku. Oko se pak v odrazu zachytí a mozek vyhodnotí prostor jako větší.

Umístění postele přímo pod okno nebo těsně k němu patří k nejčastějším chybám v ložnicích. Okno je totiž tepelně nejaktivnější bod místnosti. I když máte sebelepší trojsklo, sklo má vždy horší izolační vlastnosti než plná stěna. V zimě z něj sálá chlad, v létě přes něj proniká teplo a světlo. Spánek v bezprostřední blízkosti okna proto bývá mělčí, s častějším probouzením a ranním pocitem neodpočatosti.

Typické chyby, které se opakují: postel zaražená přímo do rohu pod okno bez jakéhokoli odstupu, krátké závěsy, které nedoléhají ke zdi, a otevřené okno na mikroventilaci celou noc v topné sezóně. Průvan vznikající mezi oknem a dveřmi je přitom častou příčinou ranního bolení hlavy a ztuhlých zad. Další chybou je umístění nočního stolku a lampy, které nutí spícího otáčet se k oknu, čímž se zvyšuje expozice světlu i chladu.

Prvním krokem je zjistit, co přesně vás budí. Zavěste na týden na okno zatemňovací závěs nebo roletu a sledujte, zda se probouzíte později a klidněji. Pokud ano, problém je světlo. Pokud se budíte i při zatemnění, pravděpodobně půjde o hluk z ulice, teplotní rozdíl nebo průvan. Zapište si časy probuzení — vzorec vám napoví víc než pocit.

Co dělat, když postel u okna zůstat musí Někdy dispozice místnosti jiné řešení nedovolí. Pak je nutné okno kompenzovat. Použijte zatemňovací závěs s bočnicemi, který přesahuje rám okna alespoň o deset centimetrů na každou stranu. Mezera mezi postelí a oknem by měla být minimálně třicet centimetrů, aby vzduch mohl cirkulovat a hlava nebyla v přímém tahu. Pokud je okno starší, zkontrolujte těsnění a v zimě přidejte přes noc roletu z těžší látky. Hlavu postele orientujte tak, aby hlava spícího nebyla přímo pod parapetem — ideálně posuňte lůžko o půl metru do strany, mimo osu okna.

Pokud se má 9b skrývat opakovaně, udělejte si jednoduchý systém: značky na podlaze, dorazový špalík a popsané místo. Vracejte ho vždy stejně otočené, předejdete drhnutí a opotřebení. A hlavně — nezkoušejte to silou. Když to nejde, něco měříte špatně. Rozeberte to, přeměřte a teprve potom řežte.

U hlubokých skříní lidé zapomínají na zadní stranu. Zadní deska bývá tenká a upevnění do ní nic neudrží. Kotvěte do bočnic nebo do rámové konstrukce. Stejně tak pozor na to, co je za skříní — zásuvka, lišta nebo zeď, která brání posunu. Než cokoli přišroubujete, zkuste 9b nasucho vsunout a nechte si vůli alespoň dva až tři centimetry na každé straně. Vůle není chyba, je to prostor pro teplotní roztažení a pro ruce při vytahování.