Dlouhodobé orosení není jen estetická vada. Voda stéká na parapet, do rámů a do zdiva. Postupně se tam může tvořit plíseň, která škodí zdraví i konstrukci. Řešení není složité. Snižte produkci páry, větrejte krátce a intenzivně, udržujte vnitřní povrch skla suchý a nechte vzduch cirkulovat. Pokud problémy přetrvávají i při správném větrání, změřte vlhkost v místnosti vlhkoměrem. Hodnota nad šedesát procent ukazuje, že je co řešit. Pod ní už bývá orosení spíš otázkou teploty povrchu než množství vody ve vzduchu.
Prvním podceňovaným vlivem je teplotní most na okraji. U hliníkového rámečku uniká teplo z interiéru přes kov přímo do exteriéru, takže vnitřní hrana skla bývá výrazně chladnější než zbytek tabule. Nerezový rámeček tento únik omezí, čímž se vnitřní okraj ohřeje. Výsledkem je, že se rosení posouvá blíž k opravdovým mrazům. Pokud se ale okno rosí i s nerezovým rámečkem, hledejte příčinu jinde než v materiálu.
Studená obvodová stěna se v zimě chová jinak než vnitřní příčky. Teplý vzduch v místnosti na ni naráží, ochladí se a vodní pára, kterou běžně unese, se náhle stane nadbytečnou. Když teplota povrchu klesne pod rosný bod, pára se mění na kapky. Rosný bod přitom není vlastnost stěny, ale kombinace teploty vzduchu a jeho relativní vlhkosti. Při 21 °C a 55 % se rosí až okolo 12 °C, ale při 65 % už stačí 14 °C. Proto se voda objeví nejdřív tam, kde je povrch nejchladnější – typicky v rozích, za nábytkem a u parapetu.
Pokud se voda sráží zevnitř, začněte měřením. Vlhkost v bytě by se měla držet mezi 40 a 60 procenty. Vlhkoměr je levnější než oprava zdiva. Zkontrolujte, jestli přes noc nezavíráte koupelnové dveře, jestli sušíte prádlo v obýváku a jestli máte pod okny radiátor, který hřeje. Častou chybou je větrat krátce a intenzivně jen ráno, kdy je venku nejchladněji. Lepší je vyvětrat nárazově několikrát denně, i když to znamená otevřít okno dokořán na pět minut a pak zavřít. Mikroventilace přes noc sice přivádí čerstvý vzduch, ale zároveň ochlazuje sklo a orosení spíš podpoří.
Zvláštní pozornost věnujte detailům. Nad štítem musí být funkční okap a plech, který odvádí vodu mimo fasádu. U řadového domu často chybí přesah střechy, takže voda stéká přímo po zdi. Řešením je nerezová nebo pozinkovaná římsa s odkapem, případně úprava okapu. Dále zkontrolujte, zda izolace nekončí příliš vysoko nad terénem. Soklová část má být provedena z materiálu, který nesaje vodu, a měla by být oddělena od zbytku fasády.
Základní pravidlo zní: vlhkost nezmizí, jen se přesune. Starý řadový dům má obvykle štít z plných cihel nebo smíšeného zdiva. To přirozeně vysychá směrem ven. Když na něj přidáte kontaktní zateplovací systém bez přerušení, uzavřete stěnu z vnější strany. Vodní pára, která vzniká uvnitř domu, pak nemá kudy odejít a kondenzuje na rozhraní zdiva a izolantu. Na štítě se to projeví jako mapy, opadaná omítka, mokré skvrny nebo výkvět solí.
Co udělat nejdřív a čemu se vyhno
Co udělat ještě před lepením izolantu Než začnete cokoli lepit, změřte vlhkost zdiva. Orientačně postačí vlhkoměr na omítce a v hloubce několika centimetrů. Pokud je zdivo dlouhodobě mokré, zateplení situaci zhorší. V takovém případě je nutné nejdřív odstranit příčinu, tedy opravit okap, svod dešťové vody, utěsnit prostupy a zkontrolovat, zda voda nestéká po štítu ze sousední střechy. Teprve pak má smysl řešit izolaci.
Zkontrolujte, jestli je vodní pára opravdu jen z vašeho bydlení. Někdy proniká zvenčí, ze sklepa nebo od sousedů. Pomůže jednoduchý test. Ráno otřete okno do sucha, pak ho nechte dvě hodiny bez větrání. Pokud se orosí znovu i bez vaření a sprchování, hledejte netěsnost nebo zdroj vlhkosti jinde. Všímejte si taky, kde přesně se voda drží. Na vnitřním skle jde o vlhkost v bytě. Mezi skly znamená poruchu těsnění okna, kterou nevyřešíte větráním. Na vnějším skle je to normální jev, který vzniká zvenčí.
Na štít, který není vystaven dešti, ale je vystaven vlhkosti zevnitř, se osvědčuje paropropustný systém. Použijte difuzně otevřenou izolaci, lepidlo i omítku ve stejné kategorii. Nikdy nekombinujte minerální vlnu s akrylátovou omítkou, která je téměř nepropustná. Typická chyba je nalepit polystyren přímo na vlhké zdivo, zakrýt ho perlinkou a stěrkou a doufat, že to vydrží. Vydrží jednu sezónu, pak se vlhkost vrátí přes sokl a vnitřní omítku.
Kde děláte chybu, když okna ráno otíráte Nejčastější chyba je utírat vodu hadříkem a tím to považovat za vyřešené. Voda se z okna dostane do hadru, ale vlhkost zůstane v místnosti. Druhý den je situace stejná. Další chyba je zavírat dveře do koupelny hned po sprše a nechat páru vsáknout do zdi. Nebo sušit prádlo v ložnici s uzavřeným oknem. Třetí chyba je utěsňovat okna napevno a myslet si, že průvan je nepřítel. Bez výměny vzduchu vlhkost nemá kudy odejít. Čtvrtá chyba je topit víc. Vyšší teplota vzduchu sice sníží relativní vlhkost, ale absolutní množství vody v ovzduší zůstane. Jakmile topení v noci utlumíte, vlhkost se vrátí.
