Balonek se nafoukne proto, že vzduch, který do něj vdechneme, nemá kam uniknout. Guma na jeho povrchu je sice pružná, ale ne propustná pro vzduch v takovém množství, jaké do ní dostaneme jedním nebo několika nádechy. Jakmile je uvnitř víc molekul vzduchu než venku, tlak uvnitř stoupne a guma se roztáhne. Nejde tedy o žádné kouzlo, ale o jednoduchý rozdíl tlaků a o vlastnosti materiálu.
Poslední věc, na kterou se zapomíná: oceány a lesy pohlcují značnou část toho, co vypustíme. Jenže jejich kapacita klesá. Teplejší voda udrží méně rozpuštěného oxidu uhličitého a suché lesy ho místo pohlcování uvolňují. To znamená, že i kdyby emise zůstaly stejné, koncentrace v ovzduší by rostla dál. Skleníkový efekt tedy není něco, co se dá vypnout vypínačem. Je to účet, který se platí postupně a s úrokem.
Než člověk vůbec vstoupí na palubu, projde dvouletým výcvikem. Učí se ovládat systémy stanice, opravovat je, ale hlavně cvičit. Bez pravidelného zatěžování svalů a kostí by po půl roce ve stavu beztíže tělo ochablo natolik, že by návrat na Zemi byl nebezpečný. Denně proto astronauti tráví dvě hodiny na rotopedu, běžeckém pásu nebo na přístroji simulujícím odpor. Kdo tohle podcení, riskuje, že se po přistání nepostaví na nohy.
Chlazení dělejte po malých dávkách. Vlažnou vodou polévejte postižená místa pět až deset minut, pak pokožku jemně osušte ručníkem přiložením, ne třením. Opakujte, kdykoli je kůže rozpálená. Na popálenou kůži nikdy nepřikládejte led přímo, ani potraviny z mrazničky. Studený obklad zabalte do tenké látky a nechte ho na kůži jen krátce. Po koupeli naneste na vlhkou pokožku zklidňující přípravek bez alkoholu, parfemace a barviv. Vhodná je například panthenolová mast nebo gel s aloe vera. Vrstva má být tenká, aby kůže mohla dýchat.
Mezinárodní vesmírná stanice obíhá Zemi ve výšce kolem 400 kilometrů rychlostí přibližně 28 000 kilometrů za hodinu. Jeden oblet trvá asi 90 minut, takže posádka zažije 16 východů a západů Slunce během jednoho dne. Stanice není jen laboratoř, ale i dům, dopravní prostředek a záchranný člun v jednom. Všechno, co astronauti potřebují k životu, musí být buď dovezeno nákladními loděmi, nebo vyrobeno na místě.
Jak placebo použít, aniž byste si lha
Největší výzvou nebývá technika, ale psychika. Posádka je uzavřená v malém prostoru, bez možnosti vyjít ven, s omezeným kontaktem s rodinou. Proto se dbá na pevný denní režim, společné večeře a dostatek soukromí. Konflikty se řeší hned, ne odkládáním. Kdo se stáhne do sebe, začne mít problém.
Jak vypadá běžný den na oběžné dráze Ráno začíná budíčkem z řídicího střediska, následuje kontrola systémů a porada s pozemním týmem. Pak se jde pracovat – opravy, experimenty, údržba. Voda se recykluje z vlhkosti vzduchu i moči, kyslík se vyrábí elektrolýzou. Jídlo je většinou sušené nebo v sáčcích, protože drobky by se rozletěly a ucpané filtry by znamenaly vážný problém. Na toaletu se používají speciální odsávací systémy, protože v beztíži vše plave.
Při návratu na Zemi přichází nejkritičtější fáze. Kabina se prudce zahřívá, padá rychlostí přes 800 kilometrů za hodinu a přetížení tlačí tělo do sedačky. Po přistání astronauti často omdlévají, mají rozmazané vidění a potřebují několik týdnů rehabilitace. První dny se učí znovu chodit a orientovat se v gravitaci.
Třetí návyk se týká energie. Během podzimu klesá přirozená hladina aktivity, proto je potřeba upravit režim. Choď spát ve stejnou dobu, doplňuj tekutiny a zařaď krátký pohyb venku i za šera. Nedostatek světla se podepisuje na soustředění víc, než si lidé přiznávají. Pokud to jde, naplánuj náročnější úkoly na dopoledne, kdy je výkonnost vyšší. Večer naopak dělej jen rutinní a mechanické činnosti.
