Dalekohled nechte před pozorováním vytemperovat. Tubus přinesený z teplého bytu do chladného vzduchu potřebuje 20 až 40 minut, u větších průměrů i déle. Během této doby vzniká uvnitř proudění, které obraz rozmaže. Stejně důležité je správné zaostření: ostřete na výrazný kráter nebo na okraj terminátoru, ne na střed disku. Jemný ostřicí mechanismus používejte pomalu, malé pohyby.
Nejčastější omyl: člověk změří šířku stěny, koupí stůl stejných rozměrů a zjistí, že se nedá sklopit, protože mu v cestě stojí radiátor, parapet nebo vypínač. Sklápěcí mechanismus potřebuje prostor nad sebou i před sebou. Postavte se k místu, kam stůl chcete, a simulujte pohyb rukou — nahoru, dopředu, do strany. Zkontrolujte, co je ve výšce desky a co nad ní. Pokud je nad stolem okenní parapet níž než deska ve sklopeném stavu, hledejte jiný typ.
Nejčastější chyba je koutek, který slouží zároveň jako herna. Dítě pak neví, kdy má pracovat a kdy si hrát, a každý úkol bere jako přerušení hry. Pomáhá rituál: před učením se hračky uklidí do uzavřené bedny, po učení se vrátí. Stejně tak nefunguje koutek v ložnici, kde je postel na dosah. Únava přijde dřív, než dítě dokončí první cvičení.
Nekupujte kolo „do zásoby” o dvě velikosti větší. Dítě na něm nedosáhne nohama a učení se tím oddálí. Stejně tak nekupujte nejlevnější model jen proto, že na něm brzy vyroste. Ušetřené peníze se vrátí v podobě špatné geometrie a těžkého rámu. Půjčte si kolo na zkoušku nebo vezměte dítě do prodejny, ať si na něm sedne a popojede. Až zvládne jízdu bez koleček, teprve pak řešte převody a delší trasy.
Odpočinek v chladu rozhoduje o křehkosti Těsto zabalené do folie patří na dvě až dvanáct hodin do chladničky. Během této doby mouka rovnoměrně navlhne, tuk ztuhne a lepek se zklidní. Těsto se pak nelepí, nepraská při vyvalování a při pečení drží ostré hrany. Kdo vynechá odpočinek, vyvaluje těsto nasucho, podsypává moukou a výsledek je tvrdý a mdlý. Vyvalovat se má na lehce pomoučené desce, vždy jen tenká vrstva, kterou hned vykrajujeme — zbytky se znovu hněte jen jednou, jinak cukroví ztvrdne.
Největší chybou je péct vše na poslední chvíli. Křehké cukroví potřebuje pár dní v uzavřené krabici, aby se chuť spojila a textura zjemnila. Mezi vrstvy patří pečicí papír, ne fólie. Skladuje se v chladu a suchu, mimo koření a kávu, které pohlcují vůni. Kdo si naplánuje dvě odpoledne místo jednoho večera a nechá těsto odpočinout, dostane cukroví, které se rozplývá — bez dřiny a bez zbytečných oprav.
První jízda bez koleček se nerozhoduje v den, kdy kolečka sundáte, ale týdny předtím. Dítě musí mít dost síly v nohou a jistotu v rovnováze. Pokud ještě nedokáže samo vyjet na mírném kopci nebo na chvíli zvednout obě nohy ze země, je brzy. Kolečka totiž učí špatný návyk: dítě se opírá do stran a neřeší rovnováhu. Sundejte je ve chvíli, kdy už na odstrkovacím kole jezdí plynule a umí brzdit rukou.
Náplně dělají víc problémů než těsto. Krém z másla a cukru musí mít obě složky stejnou teplotu, jinak se srazí. Cukr se prosévá, aby v krému nechrastil. Čokoládová náplň se zahřívá jen do rozpuštění, nikdy nevaří, jinak zhořkne. Ovocné náplně se zahušťují škrobem nebo žloutkem a před plněním musí vychladnout, jinak protečou. U slepovaných kusů se plní vždy jen jeden kus a přikládá se druhý — mazání obou stran vede k přetékání a mokrým okrajům.
Pečení vyžaduje nižší teplotu, než se zdá. Většina křehkých těst chce 150 až 170 °C a peče se krátce, dokud okraje nezrůžoví. Tmavší barva neznamená lepší chuť, ale hořkost. Plech se nechá vychladnout mezi dávkami, jinak se spodní strana připeče. Cukroví se z plechu sundavá ještě teplé, ale s rozumem — rohlíčky a jiné tvary s náplní potřebují pár minut odpočinout, aby se nerozlomily.
Křehké cukroví nevzniká z drahých surovin, ale z času a teploty. Většina domácích nezdarů — rozpadlé rohlíčky, tuhé linecké, prasklé náplně — má jeden společný jmenovatel: těsto se zpracovává ve spěchu a v teple. Máslo se při hnětení začne tavit, mouka nasákne vlhkost a lepek se rozvine natolik, že výsledek připomíná spíš sušenku z regálu než vánoční cukroví.
Základem je studené máslo nakrájené na kostky a mouka prosebaná dvakrát. Do těsta se nešplhá rukama, ale spojuje se nožem nebo v robotu krátkými pulzy, dokud směs nezačne držet pohromadě. Žloutky, smetana nebo tvaroh se přidávají až nakonec a jen tolik, aby těsto šlo stáhnout do koule. Přemíra tekutiny se projeví až při pečení — cukroví ztratí tvar a rozteče se.
