Prvním krokem je najít místo, kde je hluk co nejmenší. Nestačí jen zavřít dveře. Věnujte pozornost trvalým zdrojům zvuku: ventilačním mřížkám, počítačovým větrákům, zářivkám, které bzučí, nebo i slabému šumu z ulice. Tyto zvuky mají často stejnou frekvenci jako laděné tóny a pletou se do sluchu. Vypněte je, nebo se přesuňte do jiné místnosti. Pokud to nejde, použijte sluchátka s uzavřenou konstrukcí – ale pozor, i ta mohou měnit vnímání vlastního nástroje.

Protiskluzová podložka pod vyhřívaný stroj není univerzální doplněk. Její přínos závisí na typu stroje, povrchu, na kterém stojí, a na tom, jak často s ním manipulujete. Než začnete vybírat, ujasněte si, co vlastně řešíte: klouže stroj při práci, nebo se posouvá jen při přemisťování? Pro první případ potřebujete jinou podložku než pro druhý.

Černé lesklé piano není jen nástroj. Ve světlém interiéru se okamžitě stane nejtmavším a nejzářivějších objektem v místnosti, ať stojí kdekoli. Právě proto je potřeba ho neřešit jako nábytek, ale jako optický protipól. Světlé stěny, podlaha a sedačka vytvářejí jemnou základnu, proti které piano vystupuje. Pokud ho obklopíte dalším tmavým nábytkem, vznikne těžká, neklidná skvrna. Cílem není piano schovat, ale ukotvit ho tak, aby působilo záměrně.

Nakonec kout udržujte v provozu. Když na nástroje týden nešáhnete a jen se na ně práší, sebelepší oddělení ztratí smysl. Jednou za čas projděte, co je uvnitř, a věci, které nepoužíváte, odložte jinam. Prostor tak zůstane hudební, ne skladový.

Častou chybou je postavit piano přímo před okno. Protisvětlo sice vypadá dramaticky, ale odlesky na laku jsou pak neovladatelné a nástroj se mění v zrcadlo. Další chybou je příliš mnoho rostlin s tmavými listy kolem piana. Zelená je vhodná, ale měla by být světlá a vzdušná. Pokud si nejste jistí, začněte s prázdným prostorem kolem piana a přidávejte po jednom předmětu. Vždy po týdnu zkontrolujte, zda celek působí klidně. Lesklý černý povrch totiž zesiluje každý detail – i ten, který byste jinde přehlédli.

Prvním krokem je zvolit podlahu a stěnu za pianem. Na tmavé dřevěné podlaze piano splyne a ztratí kontrast. Naopak světlý dub, bílý lak nebo korek mu dají jasný rám. Stěna za pianem by měla být klidná – žádné výrazné vzory, tapety s geometrií ani tmavé barvy. Světle šedá, krémová nebo velmi bledá zelená fungují spolehlivě. Vyhněte se čistě bílé, která vedle lesklého černého laku vytváří ostrý, až nemocniční dojem. Vždy je lepší teplý podtón.

Koberec, světlo a doplňky rozhodují o tom, zda piano působí elegantně, nebo rušivě Koberec pod pianem je praktický kvůli zvuku i ochraně podlahy, ale musí mít správnou barvu. Tmavě modrý, vínový nebo uhlově šedý koberec s jemnou texturou piano podtrhne, aniž by s ním soutěžil. Naopak koberec s výrazným orientálním vzorem nebo příliš mnoha barvami rozbije klid, který lesklý nástroj potřebuje. Totéž platí pro osvětlení. Přímé bodové světlo namířené na lesklý povrch vytváří ostré odlesky, které ruší. Použijte rozptýlené světlo z lampy s látkovým stínidlem nebo nepřímé osvětlení od stropu.

Hudební kout v obýváku nemusí vypadat jako sklad nástrojů, pokud ho oddělíte tak, aby respektoval provoz místnosti. Prvním krokem je zvolit jednu stěnu nebo roh, který není na hlavní ose od vchodu k sedačce. Když nástroje skončí v průchozí zóně, bude to vždy působit jako odkladiště, i kdyby byly sebevíc srovnané. Ideální je kout u okna nebo výklenek, kde se dá kout uzavřít ze dvou stran.

Co se při pádu poškodí nejčastě

Typická chyba je nechat kabely a stojany volně ležet. I když jsou nástroje srovnané, hromada kabelů a stojanů vytváří dojem skladu. Kabely sveďte do lišty nebo podél soklu a stojany sklopte, když se nepoužívají. Na stěnu pak dejte jen to, co skutečně používáte denně. Zbytek patří do uzavřené skříně nebo na horní polici, ne do otevřeného prostoru.

Zvuk izolujte, nejen zrak Hudební kout potřebuje i zvukové oddělení, jinak se zvuk nástroje nese celým bytem. Na stěnu za nástroje patří akustická pěna, těžký závěs nebo plstěná deska, ale nemusí to být vidět. Stačí, když je materiál vsazený do rámu, který barevně ladí se stěnou. Koberec pod nástroje tlumí kroky i odrazy. Naopak holá podlaha a sklo zvyšují dozvuk a kout se tím zvukově i vizuálně zvětšuje.

Židle u piana by neměla být jediným tmavým prvkem v okolí. Pokud je celý prostor světlý a jen piano a židle jsou černé, vzniká dojem náhody. Pomůže, když se tmavá barva zopakuje ještě alespoň dvakrát – například rám obrazu, váza, stojan na noty nebo lampička. Nejde o to zaplnit místnost černou, ale vytvořit rytmus. Dvě až tři tmavé plochy v různých výškách stačí. Vyhněte se však stejně lesklému černému nábytku v bezprostřední blízkosti, jinak se piano vizuálně rozplyne v jedné velké černé hmotě.