Častý omyl je topit jehličnatým dřevem v domnění, že je stejně dobré jako listnaté. Smrk a borovice mají vyšší obsah pryskyřice, která při hoření vytváří saze. Ty se usazují na skle kamen i v komíně. Pokud přesto chcete jehličnany použít, topte jimi jen občas, a hlavně je nikdy nespalujte v kamnech s nízkým tahem. Lepší je využít je na podpal nebo na venkovní ohniště. Pro běžné topení v domě vsaďte na buk, dub, jasan nebo javor. Habr má dokonce nejvyšší výhřevnost ze všech běžných druhů, ale hůře se štípe, protože je velmi tvrdý.

Praktickou pomůckou je zapálit si suchý papír a sledovat, jak rychle kouř odchází. Pokud se vrací, je komín ucpaný. Stejně tak si všímejte kondenzace vody na skle kamen – vlhký vzduch uvnitř znamená, že spalování neprobíhá správně. Vyvarujte se jednoduché chyby, kdy do kamen přikládáte mokré dřevo nebo plastové obaly. Tyto materiály vytvářejí více dehtu a zanášejí komín rychleji. Časem se pak musíte na čistění dívat jako na nezbytnou údržbu, nikoli jako na zbytečný výdaj. Váš dům, peněženka i vaše plíce vám poděkují.

Začerněné sklo u kamen není jen estetický problém. Snižuje totiž i účinnost vytápění, protože přes špatně průhlednou plochu nevidíte, jak hoří plamen, a často přikládáte zbytečně. Většina sazí přitom nevzniká vinou špatného paliva, ale kvůli nevhodnému způsobu topení. Pokud změníte pár návyků, udržíte sklo čisté podstatně déle, aniž byste museli pořizovat drahé čisticí prostředky.

Základním předpokladem je suché palivo. Čerstvé dřevo s vlhkostí nad dvacet procent hoří za nižší teploty a produkuje více vodní páry a dehtu. Právě tyto látky se usazují na skle a vytvářejí tvrdý tmavý povlak, který nejde jen tak setřít. Proto skladujte dřevo nejméně dva roky na větraném místě pod střechou. Před přikládáním si vždy ověřte, že poleno má na řezu praskliny a že při poklepání zní dutě. Měkké a vlhké dřevo poznáte také podle syčení při hoření.

Proč je tvrdé dřevo lepší než měkké Základní rozdíl mezi dřevinami je v hustotě. Tvrdé dřevo, jako je buk, dub nebo habr, má vyšší hmotnost na metr krychlový, a proto při stejném objemu vydá více tepla. Měkké smrkové nebo borové dřevo hoří rychleji, ale také rychleji vyhoří, takže musíte přikládat častěji. Pro dlouhotrvající teplo v kamnech nebo krbové vložce je lepší vsadit na tvrdé dřevo. U měkkého dřeva zase oceníte, že snadno rozdělá oheň, takže se hodí na podpal. Ideální je kombinace: měkké dřevo na začátek, tvrdé na udržení tepla.

Nechat kamna hořet celou noc bez obsluhy je snem nejednoho topiče. Ve skutečnosti to ale není o tom, že do topeniště napěchujete co nejvíc polen a půjdete spát. Dlouhé hoření vyžaduje jiný přístup. Jde o řízený proces, při kterém dřevo hoří pomalu, rovnoměrně a hlavně bezpečně. Když to uděláte špatně, buď kamna zhasnou, nebo se přehřejí. Obojí znamená ráno studená kamna a nepříjemný start do dne.

Pozor si dejte na dřevo z demolice nebo staré nábytku. Může obsahovat zbytky laků, lepidel nebo impregnace, které při hoření uvolňují toxické látky. Ty se dostávají do ovzduší i do vašich plic. Takové dřevo nepatří do kamen, ale do kontejneru na nebezpečný odpad. Stejně tak se vyhněte dřevu s plísní nebo hnilobou, které má nižší výhřevnost a může zapáchat. Vždy se dívejte, co vlastně spalujete, a pokud máte pochybnosti, radeji si nechte poradit od odborníka.

Jak přimět kamna sálat, a ne jen hřát vzduch Základním předpokladem je správný poměr paliva a vzduchu. Pokud přikládáte mokré dřevo, vzniká pára, která pohlcuje sálavou energii a odvádí ji komínem. Používejte dřevo s vlhkostí pod 20 %, nejlépe štípané a proschlé alespoň dva roky. Při podpalu neškrťte přívod vzduchu na minimum, ale nechte plamen hořet jasně a krátce. Jakmile se vytvoří vrstva žhavého uhlí, omezte primární vzduch a nechte kamna dohořívat. Tím se povrch kamen zahřeje na vysokou teplotu, která je pro sálání klíčová.

Prvním a nejčastějším signálem je zápach, který se line z kamen nebo krbu, i když zrovna netopíte. Pokud cítíte zatuchlý, dehtový odér, znamená to, že v komíně ulpěly saze a kreozot. Ten se tvoří při nedokonalém spalování vlhkého dřeva a ve spojení s vlhkostí vytváří lepkavou vrstvu, která se postupně hromadí. Můžete si toho všimnout i na tmavých šmouhách kolem dvířek nebo na stěně u komína. Dalším jasným ukazatelem je špatný tah – oheň se špatně rozhořívá, plamen je mdlý a kouř se vrací zpět do místnosti.

Jak topit, aby sklo zůstalo průhledné Další častou chybou je příliš nízký přísun vzduchu. Když škrtíte přívod hned po přiložení, plamen se dusí, teplota v topeništi klesá a začíná nedokonalé spalování. Výsledkem jsou saze na skle i ve výměníku. Postupujte tak, že po přiložení necháte plně otevřený primární i sekundární vzduch alespoň na deset minut, dokud se dřevo rozhoří a vytvoří se žhavá vrstva. Teprve poté můžete snížit přívod na provozní hodnotu. Přikládejte menší dávky častěji, neplňte topeniště až po okraj.