Opravy a údržba prodlužují život víc než jakékoli praní. Uvolněný knoflík přišijte hned, jak si ho všimnete – jinak ho ztratíte a shánět stejný je otrava. Žmolky odstraňujte strojkem nebo holicím strojkem, ne taháním rukou. Malé dírky sešijte ještě před dalším nošením. A oblečení skladujte čisté a suché, nejlépe složené, protože ramínka u pletenin vytahují ramena.
Prvním krokem je změřit hloubku i šířku a ujasnit si, kudy se v předsíni skutečně chodí. Zbytek je skladovací plocha. Většina botníků má hloubku 30–35 cm, což je zbytečně moc na pantofle. Police na míru o hloubce 20 cm ušetří desítky centimetrů a do úzké chodby se vejdou i dvě řady nad sebou. Pozor na dveře — pokud se otevírají dovnitř, nesmí police přesahovat jejich dráhu.
První návštěva tanečního klubu v Praze bývá zkouškou orientace. Většina lidí udělá stejnou chybu: vyrazí v osm večer, kdy je sál prázdný a personál znuděný. Výsledek je rozpačitý půlhodinový postoj u baru. Klubová noc má svůj rytmus a ten začíná později, obvykle kolem jedenácté. Pokud přijdeš dřív, budeš mít prostor prohlédnout si prostor, najít záchody a zjistit, kde se platí vstup. To není ztráta času, ale výhoda.
Co si vzít na sebe a co nechat doma Oblečení řeš diskrétně. Většina pražských klubů nemá dress code, ale některé vyžadují košili nebo zakazují sportovní obuv. Praktické je zvolit vrstvy: v klubu je horko, ale cestou ven je zima. Dámské boty na vysokém podpatku vydrží málokdo celou noc, proto je lepší mít v tašce náhradní obuv. Pánové si často berou těžké bundy, které pak celý večer drží v ruce. Šatna bývá za poplatek a bývá přeplněná, takže si vezmi jen to nutné.
Jak smíchat bylinky, oleje a jedlou so
Sklo, nebo polykarbonát: podle čeho se rozhodno
Odchod řeš s předstihem. Metro v Praze nejede celou noc a noční tramvaje jezdí v delších intervalech. Zjisti si spoj ještě předtím, než vyrazíš, ať nemusíš ve tři ráno řešit, jak se dostat domů. Taxík před klubem bývá dražší než ten, který si přivoláš o ulici dál. První návštěva nemusí být dokonalá. Stačí, když si odneseš jasnou představu, co ti sedí a co ne. Podruhé už půjdeš cíleně.
Před odchodem si zjisti, co se v klubu ten večer hraje. Dramaturgie se liší podle dne i podle sálu. Jeden večer patří housu, jiný technu, další retro vlně. Pokud ti někdo řekne „je to jedno, hlavně že se tancuje”, nevěř mu. Na parketu se to pozná: lidé, kteří přišli na špatný žánr, stojí u zdi a koukají do telefonu. Stačí se zeptat obsluhy nebo se podívat na plakát u vchodu, jaký styl je uvedený jako hlavní.
První zásadní chyba je prát po každém nošení. Bavlna, vlna i syntetika se opotřebovávají mechanicky v bubnu, a čím častěji je perete, tím rychleji řídnou. Většinu kusů stačí vyvětrat přes noc a vyprat až ve chvíli, kdy skutečně voní potem nebo mají viditelnou skvrnu. U vlněných a hedvábných věcí platí dvojnásob: časté praní je zničí během několika měsíců. Vždy si nejdřív přečtěte štítek – pokud tam není symbol praní, raději zvolte ruční praní ve vlažné vodě.
Peníze a doklady měj u sebe, ale ne v zadní kapse. Většina klubů přijímá platbu kartou, hotovost se hodí na šatnu a na drobné útraty. Nikdy nenechávej nápoj bez dozoru. Není to paranoia, je to základní pravidlo, které platí v jakémkoli nočním podniku. Pokud jdeš s partou, domluvte se předem na místě setkání pro případ, že se ztratíte, protože signál v suterénu bývá slabý.
Na parketu platí nepsaná pravidla. Nenabízej tanec někomu, kdo se evidentně baví s jinými. Nezabírej místo u pódia celou noc. Když tě někdo odmítne, neber to osobně a jdi dál. Typická chyba je snažit se tancovat příliš složitě hned první večer. Lepší je držet se jednoduchého rytmu a sledovat ostatní. Pokud se necítíš, odejdi k baru, dej si vodu a vrať se, až se sál naplní.
