Základní pravidlo zní: saxofon patří do pouzdra zavřený, se všemi díly na svém místě a s vypuštěnou vlhkostí. Pokud pouzdro stojí na stojanu otevřené, prach, popílek a jemný prach z okolí se usazují přímo v mechanice. Mazivo v táhlech na sebe váže nečistoty a pohyb klapek se postupně ztěžuje. Kovové části na sebe mohou začít reagovat s vlhkostí z okolního vzduchu. Nástroj pak hraje jinak, i když se zdá, že je „jen položený”.

Proč ani okno není řešení Okno vypadá jako bezpečnější varianta, ale opak je pravdou. Sklo je studené, takže vzduch u něj kondenzuje. Vzniká průvan, který nástroj ochlazuje z jedné strany. V zimě vlhkost klesá k nule, v létě naopak stoupá. Pianino u okna tak zažívá stejné výkyvy jako u radiátoru, jen v jiném rytmu. Sluneční svit navíc zahřívá lak a může způsobit barevné rozdíly. Pokud okno netěsní, stačí mírný vítr a nástroj se rozladí během jediné noci.

Použijte dvě utěrky z jemného mikrovlákna určeného na sklo nebo lesklé povrchy. První lehce navlhčete v čisté vodě a vyždímejte do sucha. Povrch přejíždějte jedním směrem, bez krouživých pohybů a bez tlaku. Vlhká utěrka rozpustí otisky, suchá druhá utěrka pak stejným směrem dosuší zbytky. Pokud voda zanechává stopy, je příliš tvrdá. V tom případě použijte vodu převařenou a vychladlou, případně jen destilovanou.

Sešit s notami, který se sám zavírá, dokáže potrápit hlavně při hře z listu. Papír se kroutí, stránky se překlápějí a oči místo not sledují, jestli vám housle nespadnou ze stojanu. Nejde přitom o sílu hřbetu, ale o to, jak je sešit složený, jak je tlustý a jak sedí na pultu. Nejčastější chyba je snažit se problém vyřešit silou – přitlačit hřbet dlaní nebo ohnout rohy. Tím se vazba povolí, listy se rozpadnou a sešit se začne zavírat ještě víc.

U lesklých podlah pomůže podložka pod stojan. Není to estetické, ale funguje. Kobereček s protiskluzovou úpravou, filcová podložka nebo pás proti skluzu položený pod nožičky výrazně zvýší tření. Vyhněte se ale měkkým molitanovým podložkám, ty se pod váhou stojanu zdeformují a stojan se začne kývat. Pokud hrajete na parketách, dejte pozor, aby podložka nebyla z plastu, který se časem přilepí k laku.

Na závěr si určete jednu věc, která se každý večer uklidí: notebook, papíry nebo klávesnice. Když zůstane na stole jen lampa a hrnek, místnost se večer vrátí do režimu spánku. Pokud se vám to nedaří, není chyba v nábytku, ale v tom, že jste pracovní plochu nechali uprostřed místnosti. Přesuňte ji na okraj, zkraťte kabely a dopřejte posteli vlastní klid.

Lidé často řeší jen ladění, ale to je následek, ne příčina. Pokud pianino stojí u radiátoru nebo okna, sebelepší ladič nepomůže – rozladí se znovu. Další častá chyba je zakrytí nástroje dekou. Ta sice brání přímému teplu, ale zároveň brzdí přirozenou cirkulaci vzduchu. Ještě horší je postavit pianino do rohu, kde se hromadí vlhkost a chlad. Před koupí nástroje si proto nejdřív změřte, kde v místnosti je teplota a vlhkost nejstabilnější. Teprve pak hledejte místo pro pianino.

Stabilita je důležitější než dokonalé ladění. Pianino, které stojí na špatném místě, bude znít hůř i po profesionálním zásahu. Naopak nástroj v optimálních podmínkách vydrží roky bez větších oprav. Pokud si nejste jistí, pozvěte ladiče, ať vám místo posoudí dřív, než pianino vůbec postavíte. Ušetříte tím peníze i nervy.

Radiátor pod oknem je klasické místo, kam lidé pianino staví, protože je tam volná stěna. Jenže teplý vzduch stoupá přímo na tělo nástroje. Dřevo se vysušuje, sesychá a rezonanční deska může prasknout. Struny se povolují nerovnoměrně, takže se nástroj rozladí i během několika týdnů. Klávesy začnou vrzat, kladívka se zasekávají. Pokud radiátor topí jen občas, je to ještě horší – střídání tepla a chladu způsobuje větší pnutí než trvalé mírné teplo.

Pianino je nástroj, který drží ladění jen tehdy, když má stabilní vlhkost a teplotu. Dřevo rezonanční desky, kolíky i struny reagují na každou změnu prostředí. Radiátor i okno představují dva extrémy, které tuto stabilitu rozbíjejí. Nejde o estetiku, ale o fyziku: teplo vysušuje, chlad a průvan zase mění vlhkost. Pokud pianino stojí u jednoho z těchto míst, dřív nebo později se to projeví na zvuku i na mechanice.

Ideální umístění je vnitřní stěna, co nejdál od topení, oken a dveří. Vzdálenost alespoň jeden metr od radiátoru a půl metru od okna je minimum. Pokud to prostor nedovolí, postavte mezi pianino a zdroj tepla nebo chladu alespoň izolační desku. Nestačí ale jen posunout nástroj – je potřeba měřit vlhkost. V zimě ji udržujte mezi 40 a 60 procenty. Pomůže zvlhčovač vzduchu, ale nesmí mířit přímo na pianino. V létě naopak pozor na klimatizaci, která vzduch vysušuje stejně jako topení.