Pozor také na komín. Akumulační vložka vyžaduje silnější tah a čistý spalinový kanál. Pokud máte starý komín s velkým průřezem a bez vložkování, spaliny budou kondenzovat a vložka se rychle zanáší. Než začnete topit, nechte komín zkontrolovat kominíkem a případně vyspalkovat. Zanedbaný komín navíc znamená riziko požáru, což u akumulačního systému platí dvojnásob, protože povrchové teploty bývají vyšší a provoz delší.
Typickou chybou je použití octa na horkém skle nebo kombinace s jiným prostředkem, který obsahuje chlór – vznikají tak zdraví škodlivé výpary. Další častý omyl je tření skla drsnou stranou houbičky, která zanechává mikroškrábance, v nichž se saze pak zachytávají ještě snadněji. Pokud je sklo velmi znečištěné a ocet nezabírá, přidejte do roztoku trochu jedlé sody, která vytvoří jemnou abrazivní pastu. Naneste ji prstem nebo měkkým hadříkem, nechte působit a opláchněte čistou vodou.
Když se na skleněné výplni kamen usadí saze, vypadá to jako neřešitelný problém. Spálený tuk a dehet ulpívají na povrchu a běžné čisticí prostředky si s nimi často neporadí. Přitom stačí sáhnout po obyčejném octu, který máte téměř jistě v kuchyni. Jeho kyselina octová rozpouští mastnotu a uvolňuje usazeniny, aniž by poškodila sklo nebo zatěžovala domácnost chemickými výpary.
Základní podmínkou dobrého hoření je suché dřevo s vlhkostí do 20 %. Čerstvě pokácené dřevo obsahuje přes 50 % vody a část energie se spotřebuje na její odpaření. Měřte vlhkost vlhkoměrem, ne odhadem. Skladujte dřevo pod přístřeškem s prouděním vzduchu, ideálně dva roky. Řezaná polena na šířku 8–12 cm hoří stabilněji než velké špalky, které jen doutnají. Pokud používáte brikety, dejte pozor na jejich kvalitu – příliš slisované kusy bez vzduchu nedohoří.
První věc, kterou je nutné pochopit, je rozdíl mezi krbovou vložkou s teplovodním výměníkem a akumulačním jádrem. U akumulační vložky jde především o hmotu – obvykle šamot, cihly nebo speciální beton. Tyto materiály se musí nejprve důkladně „nabít” teplem. To znamená, že topíte naplno a dlouho, často i několik hodin. Teplo se pak sálá z povrchu vložky nebo z obezdívky postupně. Pokud toužíte po rychlém přitopení večer, akumulační systém vás zklame – potřebuje plánování.
Ocet je levný, zdravotně nezávadný a nesmíte se bát, že by poškodil sklo nebo těsnění kamen. Při citlivém zacházení a správném ředění vám vydrží dlouho a ušetří peníze za drahé čisticí přípravky. Nezapomeňte po čištění větrat, aby vůně octa rychle vyvětrala.
Jak uvolnit naakumulované teplo ve správný čas? Klíč je v kontrole nad tím, kdy teplo ze stěn „vytáhnete”. Pokud máte podlahové vytápění nebo teplovzdušný systém, nechte stěny nabíjet během dne, kdy je venku nejtepleji. Večer pak snižte teplotu vzduchu v místnosti o dva až tři stupně. Sálání tepla z akumulačních stěn bude příjemně vyrovnávat vnitřní klima. Častým nedostatkem je ale příliš silná tepelná izolace na vnitřní straně obvodového zdiva. Tím se zabrání přirozenému pronikání tepla do konstrukce a místnost se rychle přehřívá.
Pokud kombinujete akumulační zdivo s podlahovým topením, nastavte ekvitermní regulaci tak, aby teplota v podlaze rostla pomaleji a trvaleji, nikoli nárazově. Tím se zdivo rovnoměrně prohřeje a nebude docházet ke vzniku tepelných mostů. U krbových kamen nebo kamen na dřevo platí, že nejlepší je vytápět jednou za den naplno, ne přikládat po malých dávkách celý den. Masivní stěna pak získá dostatek energie pro celý večer.
Samotné natírání: dva tenké nátěry místo jednoho silného Žáruvzdornou barvu před použitím důkladně promíchejte, nejen protřepejte — pigment má tendenci klesat ke dnu. Nanášejte ji válečkem s krátkým vlasem nebo štětcem s přírodními štětinami. Ideální je první tenký nátěr, který po zaschnutí vytvoří podklad pro druhý. Silná vrstva sice vypadá zpočátku dobře, ale při zahřátí začne puchýřovat a praskat. Druhý nátěr aplikujte až po úplném zaschnutí prvního, obvykle po 12 až 24 hodinách. Mezi oběma vrstvami povrch lehce přebruste jemným smirkem a setřete prach — tím zajistíte dokonalou přilnavost.
Častou chybou je použití podložky, která je sice nehořlavá, ale má malou tloušťku nebo je poškozená. Pravidelně kontrolujte, zda na ní nejsou praskliny, deformace nebo spálená místa. Pokud objevíte jakékoli poškození, okamžitě podložku vyměňte. Dalším problémem je podložka, která nezakrývá celou ochrannou zónu – například když jsou kamna širší než podložka a boční stěny zůstávají odkryté. Vždy raději zvolte rozměr o pár centimetrů větší, než je minimální požadavek, a to zejména u modelů s tepelným výměníkem nebo sálavým pláštěm.
