Život na Praze 1 má ale i své výhody. Máte všechno na dosah – od divadel přes parky až po noční život. Stačí jen vědět, kdy a kam jít. Místní se naučili chodit na oblíbená místa brzy ráno nebo pozdě večer, když jsou prázdná. V neděli dopoledne je centrum překvapivě tiché, protože turisté ještě spí nebo odjíždějí.
Co dělat s léky, které už lékárna nepřijme? Některé léky, zejména cytostatika (léky na chemoterapii), jeřabiny nebo rtuti obsahující teploměry, lékárna přijmout nemusí. V takovém případě je nutné je odevzdat do sběrného dvora, který je určený pro nebezpečný odpad. V Praze je několik sběrných dvorů, kde lze odevzdat léky, a to včetně těch, které jsou klasifikovány jako nebezpečné. Před návštěvou si ověřte otevírací dobu a případná omezení, protože některé dvory mají speciální dny pro příjem nebezpečného odpadu.
Když si necháte opravit oblečení nebo boty v Praze, získáte nejen funkční věc, ale i pocit, že jste udělali něco pro životní prostředí. Místo abyste kupovali nové, prodloužíte životnost toho, co už máte. A to je v době, kdy se všechno vyhazuje, docela vzácné. Takže až příště objevíte na svém oblíbeném svetru díru nebo na podrážce boty odchlípnutý kus, zkuste nejdřív najít nejbližší opravnu. Než vyhodíte, zkuste opravit – a uvidíte, že to často vyjde mnohem líp, než byste čekali.
Jednou z nejspolehlivějších možností, jak parkovat bez rizika, jsou okrajové čtvrti s přestupními uzly městské hromadné dopravy. Na mnoha místech, jako jsou konečné stanice metra nebo železniční zastávky, vznikají záchytná parkoviště, která jsou určená právě pro ty, kdo nechají auto na okraji a do centra dojedou MHD. Tato parkoviště bývají zdarma, ale pozor na časové limity, které jsou často vyznačeny na tabulích. Pokud překročíte povolenou dobu, hrozí vám pokuta, i když je parkoviště jinak bezplatné.
Praktický tip: pokud máte doma větší množství prošlých léků, roztřiďte je podle typu. Léky v blistrech a lahvičkách patří do lékárny, ale injekční stříkačky s jehlami byste měli odevzdat do sběrného dvora, kde je mají vyčleněné nádoby na ostrý odpad. Při přepravě léků do sběrného dvora buďte opatrní, abyste je nerozbili, a pokud je to možné, uložte je do uzavřené krabice, aby nedošlo k úniku.
Bydlet na Praze 1 není jen o adrese s číslem popisným. Je to každodenní soužití s davy turistů, uzavírkami kvůli natáčení a provozem, který nezná noc. Místní si ale vytvořili vlastní taktiku, jak si život užít bez zbytečného stresu.
Nakupování v centru je specifické. Velké supermarkety jsou přeplněné a často předražené. Zkušení obyvatelé chodí na menší trhy nebo do obchodů v bočních ulicích, kde se dá sehnat čerstvé pečivo bez front. Důležité je vyhnout se nákupům v sobotu dopoledne, kdy sem míří davy návštěvníků – raději nakupovat ve všední den pozdě večer.
Typickou chybou je nechat si opravit věci, které už nemají smysl zachraňovat. Třeba kabát, který je na dvou místech prodřený a látka je už úplně zničená – i když ho přešijete, stejně bude vypadat staře a brzy se rozsype. Podobně boty, které mají rozlepenou podrážku podruhé během roku, už asi nejsou kvalitní, a další oprava bude jen vyhozené peníze. Než do dílny zajdete, zvažte, kolik let už věc máte a jak často ji nosíte. Pokud jde o sezónní kousek, který nosíte jen občas, vyplatí se spíš investovat do nového. Pokud jde o oblíbenou a kvalitní věc, oprava má smysl.
Když se na pražském oblečení objeví roztržený šev, utržený knoflík nebo podřený límec, mnoho lidí sáhne po jehle a niti a pustí se do opravy svépomocí. Výsledek ale často vypadá spíš jako provizorní záplata než jako profesionální zákrok. Přitom stačí vědět, kam se v Praze obrátit, a ušetříte si nejen čas, ale i peníze za nový kus oblečení. Stejně tak boty s odchlípnutou podrážkou nebo přetrženým stehem nemusí nutně skončit v koši. Stačí najít správnou dílnu a nechat si poradit.
Najít v Praze místo, kde zaparkujete bez placení a bez strachu z pokuty, vyžaduje víc než jen štěstí. Město je rozdělené do zón placeného stání a pravidla se liší ulici od ulice. Základní podmínkou je znát místní předpisy, protože i zdánlivě volné místo může být součástí modré zóny, kde parkování bez povolení končí pokutou. Než vyrazíte, zkontrolujte si dopravní značení a věnujte pozornost dodatkovým tabulkám, které často určují, kdy je stání opravdu bezplatné.
Jak poznat hospodu, kde se netvoří fronty, ještě než vejdete Věnujte pozornost výčepnímu. Pokud má na baru připravené sklenice a otvírá kohout bez toho, aby se ho ptal, je to dobré znamení. Podniky, které žijí z turistů, mívají výčepního, který se věnuje hlavně objednávkám jídla a pivo teče pomalu. Dál si všímejte, jestli je uvnitř cítit kouř nebo vůně jídla — to neznamená nic špatného, ale pokud je vzduch čistý a pivo se točí rychle, je pravděpodobné, že sem chodí hlavně štamgasti. Vyhněte se podnikům s velkou terasou přímo na náměstí, tam se fronty tvoří vždycky. Lepší je zahrádka ve vnitrobloku, kam turisté nezabloudí.
