Při balení chraň hrany, ne plochy. Rohy bočnic a čel obal kartonem a oblepením páskou, protože právě tam vznikají otlaky a odřeniny. Matrace se přepravuje naležato, nikdy přeložená přes hranu. Smontované díly skládej na sebe tak, aby na sobě neležely plochou na ploše, ale prokládej je kartonem nebo dekami. Všechny díly drž pohromadě svázané, aby se při nakládání nerozutíkaly po dodávce.
Nejdřív rozeberte to, co drží matrace. U dřevěných rámů s lamelami vyndejte lamely jednotlivě a zkontrolujte, zda nejsou prasklé. Kovové rámy mají často nohy přišroubované zevnitř, takže povolte šrouby křížem, ne jeden po druhém. U čalouněných postelí se nebojte odšroubovat nožičky i středovou vzpěru. Pokud narazíte na zarezlý spoj, použijte uvolňovač a nechte ho působit; silou zlomíte šroub a oprava bude složitější než samotné stěhování.
Stěhování postele vypadá jako banální úkol, dokud nestojíte před rozloženým rámem a hromadou šroubů. Největší chyby vznikají ve chvíli, kdy se díly začnou míchat a spojovací materiál sype do jedné krabice. Ještě před prvním pohybem si připravte pracovní plochu, kam jednotlivé díly položíte, ať už jde o deku na podlaze nebo prostor na chodbě. Postel totiž není jen konstrukce, ale sestava, která po převozu musí znovu držet pohromadě.
Kam s nábytkem, aby místnost dýcha
Typickou chybou je kupovat postel podle rozměrů ložnice, ne podle těla. Lidé si řeknou, že se dvěma metry vejdou do místnosti, a zapomenou, že mezi čelem postele a stěnou musí zůstat prostor pro nohy. Další častou chybou je spoléhat na to, že si zvyknete. Tělo si na nedostatek místa nezvykne, jen se naučí spát v napětí. To se projeví bolestmi zad, častým probouzením a postupným zkracováním spánku.
Kdy je standardní délka skutečně nedostatečná Hranice není univerzální. Někdo měří 185 centimetrů a spí dobře, jiný při stejné výšce trpí. Rozhoduje poměr těla a končetin, způsob spánku a tuhost matrace. Pokud spíte na boku s pokrčenými koleny, stačí vám kratší plocha. Pokud spíte na zádech nebo na břiše s nataženýma nohama, potřebujete delší lůžko. Stejně tak záleží na tom, zda máte partnera. Dvě osoby na standardní délce se navzájem tlačí do rohů a jeden z vás skončí vždy na kraji.
Řešením není jen výměna celé postele. Mnoho výrobců nabízí prodloužené rošty a matrace v délkách 210, 220 i 230 centimetrů. Pokud máte pevnou postel, kterou nechcete měnit, lze dokoupit nástavec nebo prodlouženou matraci a upravit čelo. Důležité je, aby prodloužení bylo plynulé a matrace nikde nepřesahovala. V opačném případě vzniká tvrdý okraj, který tlačí do zad nebo do nohou.
Před rozhodnutím si vždy lehněte na konkrétní matraci v obchodě. Ne na pár sekund, ale na několik minut. Natáhněte se, zkuste se otočit a představte si, že takto spíte celou noc. Změřte si také, zda se vejdete i s polštářem a přikrývkou. Pokud se při natažení dotýkáte čela postele nebo máte nohy v ostrém úhlu, je postel krátká. Výšku člověka nelze obejít, ale délku lůžka ano. Stačí ji přizpůsobit tělu, ne místnosti.
Označení dílů rozhoduje o tom, jak rychle postel znovu postavíte Každý díl označte samolepicím papírkem nebo malířskou páskou. Nepište na lakované plochy fixou, zvlášť na světlé dřevo. Na štítek napište písmeno a číslo: například „H1″ pro levou bočnici, „H2″ pro pravou. Stejné označení použijte na vrutu, který k dílu patří, a spojovací materiál vložte do sáčku. Sáček přelepte páskou a na něj napište stejný kód. Díky tomu při sestavování nebudete hádat, který šroub kam patří.
Malý pokoj s postelí, kde stojí stůl jen tak u stěny, vypadá na první pohled jako hotová věc. Postel k jedné stěně, stůl k druhé, židle mezi tím. Jenže právě tohle uspořádání je nejčastější důvod, proč se v takovém pokoji nedá pořádně pracovat ani odpočívat. Židle se nedá odsunout, protože narazí do postele. Když si sedneš, koukáš čelem do zdi a světlo z okna ti jde přes rameno přímo na monitor nebo na papír. Večer naopak stropní světlo svítí za hlavu a vrhá stín přesně na to, co děláš. Než začneš kupovat nový nábytek, ujasni si, co vlastně potřebuješ: místo na sezení, místo na odkládání a volný prostor pro nohy. To jsou tři věci, které v malém pokoji rozhodují o všem ostatním.
Typická chyba je ponechat šrouby zašroubované v dílu. Při převozu se mohou uvolnit, poškrábat lak nebo se ztratit. Další chybou je slepit všechny díly k sobě lepicí páskou a označit jen celek. Po rozbalení pak nepoznáte, co kam patří. Pokud postel skladujete déle, položte díly na suché místo a matrace nechte provětrat, aby nezvlhla.
