Průvan u okna vzniká i při zavřeném okně. Netěsnící rám propouští studený vzduch, který klesá k podlaze a při hlavě spícího se mísí s teplem z topení. Výsledkem je vrstva chladného vzduchu přesně v úrovni polštáře. Ráno pak přichází bolest hlavy, ztuhlá šíje nebo rýma, aniž by člověk tušil proč. Nejde přitom o žádnou pověru — je to obyčejná fyzika proudění.

Nejdřív změřte, potom nakupujte Typická chyba je koupit úložný box podle celkové šířky postelí a pak zjistit, že se mezi ně nevejde kvůli nohám nebo lištám. Postele mívají vyčnívající rám, který ubere klidně deset centimetrů. Měřte vždy od nejširšího bodu jedné postele k nejširšímu bodu druhé, a to v úrovni podlahy i ve výšce, kam chcete box zasunout. Stejně tak zkontrolujte, jestli mezi postelemi nevede topení, kabel nebo práh. Cokoli, co trčí do prostoru, vám sebere místo i možnost box kdykoli vytáhnout.

Pokud ani po těchto úpravách není u okna příjemně, je čas postel přesunout. Nejlepší místo je čelo ke vnitřní stěně, dál od oken i radiátorů. Rozhodně ji nestavte mezi okno a topení, kde se potkávají oba extrémy. Ať už zvolíte cokoli, po týdnu si všímejte, jak spíte a jaké je ráno po probuzení. Právě podle toho poznáte, jestli postel u okna zůstane, nebo se odstěhuje na druhou stranu místnosti.

Další možností je úzká zásuvková skříňka na kolečkách. Kolečka ale musejí být zapuštěná nebo nízká, jinak se zasekávají o koberec a práh. Před koupí si vezměte metr a zkuste, jestli skříňku vytáhnete, aniž byste museli odsunout postel. U starších postelí bývá problém i výška rámu – pokud je nízký, pod zásuvku se nevejde nic a skříňka bude jen stát a překážet. V takovém případě je lepší sáhnout po vertikálním řešení.

Mezera mezi dvěma postelemi bývá v ložnici to poslední místo, které někdo řeší. Přitom jde často o jediný volný pruh, kam se dá něco postavit, aniž by překážel při vstávání nebo ustlání. Šířka rozhoduje o všem. Změřte vzdálenost mezi bočnicemi v nejužším místě a odečtěte alespoň pět centimetrů na každé straně, abyste mohli pohodlně projít a vytáhnout zásuvku. Pokud je mezera užší než čtyřicet centimetrů, zapomeňte na hluboké skříně a vsaďte na výšku.

Podložka na stavění má jednu jasnou funkci: drží dílky na jednom místě a dává stavbě stabilní základ. U drobných dílků ale nestačí jakákoli podložka. Musí mít okraj vysoký alespoň dva až tři centimetry, jinak dílky při stavbě přepadávají přes hranu. Dále musí být dost velká na to, aby se na ni vešla celá stavba i s rezervou na ruce. Pokud je podložka menší než hotový model, dítě ji bude muset posouvat, stavba se rozpadne a frustrace je hotová. Praktické je zvolit podložku s protiskluzovou úpravou spodní strany, protože drobné dílky kladou menší odpor a lehká podložka ujíždí.

Záclona je třetí viník, na který se zapomíná. Dlouhý závěs, který sahá až nad polštář, funguje jako komín: teplý vzduch stoupá podél okna, zachytí se v látce a vrací se ochlazený zpátky dolů. Pokud záclona končí pod úrovní matrace nebo se dotýká radiátoru, je to špatně. Zkraťte ji tak, aby končila nad topením s mezerou alespoň na dlaň, nebo zvolte variantu do poloviny okna. Rozměrově se vyplatí raději kratší závěs než ten, který se plazí po parapetu.

Drobné dílky se ztrácejí jinak než velké kostky. Zatímco velký díl najdete pod stolem, malý váleček o průměru několika milimetrů zmizí v koberci, v mezеře parket nebo v koši s ostatními hračkami. Rozhodnutí, zda začít podložkou na stavění, nebo soustavou krabiček podle barev, není o vkusu. Je o tom, jaký typ ztráty vás trápí víc.

Další častá chyba je příliš velká krabice. Čím větší nádoba, tím víc dílků se v ní promíchá a tím delší je hledání. Menší krabičky vypadají, že zaberou víc místa, ale ve skutečnosti se dají skládat do sebe a ukládat do jedné velké přepravky. Ta pak slouží jen k přesunu celé sady z pokoje do pokoje, ne k běžnému stavění.

Pamatujte na větrání a úklid. Mezera mezi postelemi se rychle mění v lapač prachu, protože se tam špatně dostává rukou i vysavačem. Nechte proto alespoň deset centimetrů volného prostoru nad podlahou nebo zvolte řešení, které se dá celé odsunout. Kabely veďte v lištách po zdi, ne po zemi, kde se o ně bude zakopávat. A pokud máte dvě samostatné postele, které se rozjíždějí, spojte je pruhem textilu nebo úzkou deskou – mezera se tím zpevní a nebude vás pokoušet cpát tam věci, které tam nepatří.

Typická chyba je kombinovat obojí najednou. Rodiče koupí podložku i sadu krabiček a snaží se dítě naučit stavět i třídit současně. Jenže dítě ve čtyřech nebo pěti letech nezvládá dvě nové činnosti naráz. Výsledkem je, že dílky skončí rozsypané vedle krabiček a podložka se používá jako odkladiště. Lepší je zavést jednu věc, nechat ji zafixovat několik týdnů, a teprve pak přidat druhou.