Začněte u konstrukce. Zkontrolujte střechu, zda neteče, a utěsněte všechny škvíry, kterými by mohl pronikat vítr. Pozor ale na opačný extrém: hermeticky uzavřený kurník bez větrání je horší než ten s průvanem. Slepice produkují vlhkost a amoniak z trusu. Potřebujete přívod čerstvého vzduchu nahoře a odvod teplého vlhkého vzduchu výše. Ideální je štěrbina pod okapem nebo větrací otvor s mřížkou, který se nedá úplně zavřít. Vlhkost je větší nepřítel než mráz.

Největší chybou je dělat všechno naruby: nejdřív koupel, pak teprve dýchání. Tělo je v tu chvíli už unavené z tepla, dýchání jde špatně a byliny už měly svůj hlavní účinek. Stejně tak nefunguje dýchání ve spěchu mezi svlékáním a napouštěním vany. Pořadí je pevné — nejdřív klidný dech, pak voda. Kdo na to myslí, pozná rozdíl během několika málo koupelí.

Nejde o to odříkat nějakou sestavu. Stačí pět až deset minut vědomého dýchání bezprostředně před koupelí. Sedněte si nebo lehněte, uvolněte ramena a nechte dech plynout do břicha. Nádech nosem, výdech ústy, výdech asi dvakrát delší než nádech. Nepřehánějte to. Pokud začnete cítit mravenčení v prstech nebo závrať, tempo zpomalte — je to známka příliš rychlého dýchání, ne známka toho, že to funguje. Po skončení přejděte přímo do vany, ne že si ještě hodinu něco zařizujete.

Ideální místo je otevřené, ale chráněné před deštěm ze strany, odkud nejčastěji fouká. Nejlepší je orientace hromady delší stranou proti převládajícímu větru, aby vzduch procházel mezi poleny, ne podél nich. Nechte alespoň půl metru mezery mezi hromadou a zdí, plotem nebo jinou překážkou. Hromada natěsnaná ke zdi ztrácí polovinu prosušovacího efektu. Stejně tak nefunguje skladování v uzavřené garáži bez větrání – dřevo tam jen čeká na plíseň.

Teplotní rozdíl mezi krémem a těstem je dalším faktorem. Studený krém na teplém korpusu vytvoří kondenzaci a těsto změkkne. Nechte proto obojí vychladnout na stejnou teplotu. U bezlepkových a ořechových těst, která jsou drobivější, volte krémy s vyšším podílem tuku a nižším podílem tekutiny. Naopak u kvasnicových nebo medových těst, která jsou vláčná, použijte lehčí tvarohovou nebo jogurtovou náplň, aby výsledek nebyl těžký.

Koberec tlumí kročejový hluk, tedy zvuk přenášený konstrukcí podlahy. Čím větší plocha a čím silnější vlna, tím lepší výsledek. Vzorované tenké kusy z umělých vláken jsou na tom výrazně hůř než hutné vlněné nebo smyčkové koberce. Zásadní je ale podložka: pěnová nebo plstěná vrstva pod kobercem přeruší přenos vibrací do stropu a sousedů pod vámi. Bez podložky je i drahý koberec poloviční řešení. Pokud řešíte hluk z podlahy nad vámi, koberec na strop nepoložíte — pomůže podhled, akustické desky nebo těžký závěs přes zeď.

Bylinná koupel po dechovém cvičení působí výrazně silněji než stejná koupel bez předchozího dýchání. Není to žádná esoterika. Dýchání mění prokrvení kůže, napětí svalů a činnost nervové soustavy. Když se tělo dostane do tohoto stavu a teprve pak vstoupí do teplé vody s bylinkami, účinné látky se vstřebávají rychleji a organismus na ně reaguje cíleněji. Kdo koupel používá bez přípravy, přichází o velkou část toho, co by jinak získal.

Délka koupele je důležitější, než se zdá. Po dýchání stačí dvanáct až dvacet minut. Delší pobyt v teplé vodě odplaví účinek a člověk vstane vyčerpaný. Během koupele dýchejte dál pomalu a klidně, jen volněji. Kdo po dýchání zadržuje dech nebo přechází na rychlé mělké dýchání, promarní celou přípravu. Po koupeli se osušte, oblečte a nechte tělo dvacet minut odpočívat. Necvičte, nechoďte hned ven do chladu a nepijte kávu.

Na co si dát pozor při samotné koupeli Teplota vody by měla být příjemná, ne horká. Něco mezi 36 a 38 stupni stačí. Příliš horká voda po dýchání způsobí, že se cévy roztáhnou víc, než je zdrávo, a místo uvolnění přijde únava nebo tlak v hlavě. Byliny volte podle toho, co potřebujete: levandule a meduňka na uklidnění, rozmarýn a máta na povzbuzení, tymián a eukalyptus při rýmě a ucpaném nose. Nálev připravte předem, nechte ho deset minut louhovat a přeceďte. Sypat byliny přímo do vody je častá chyba — zbytky se pak lepí na kůži a vanu a část účinku se ztratí.

Základem je světlý, jednolitý povrch. Tmavá tapeta nebo výrazný vzor stěnu opticky přitáhne blíž a prostor zmáčkne. Natřete ji proto v odstínu, který ladí s podlahou a stropem, ideálně v matné barvě. Lesk sice odráží světlo, ale na velké ploše zvýrazní každou nerovnost a působí rušivě. Pokud potřebujete stěnu chránit, zvolte matný nátěr odolný proti otěru, ne dlaždice s výraznou spárou.