Pokud máte klasický botník s pevnými policemi a ty nejdou vyjmout, existuje jednoduché řešení – využijte spodní část pro vysoké boty a horní police pro nízkou obuv nebo doplňky. U botníků s výsuvnými šuplíky je situace jiná: často se tam vejdou jen dva páry zimních bot, a to ještě napříč. V takovém případě zvažte, zda nejsou lepší otevřené police bez dvířek, kde boty „dýchají” a rychleji uschnou po návratu z venku. Zároveň u nich odpadá problém s otvíráním dvířek, když před botníkem leží mokré boty.

Vertikální rozdělení a úložné vychytávky Účinným trikem je rozdělit botník do dvou zón. Do spodní třetiny patří zimní obuv, do střední části celoroční tenisky a polobotky a do horní části boty, které nosíte jen výjimečně, třeba společenské nebo sezónní. Pokud máte hluboký botník, využijte zadní část pro boty, které nenosíte tak často, a přední část pro ty, které potřebujete každý den. Praktické jsou také úzké držáky na boty, které se dají zavěsit na dvířka – vejdou se tam i vyšší zimní boty, pokud je umístíte šikmo. Pozor ale na to, aby se dvířka dala bezpečně zavřít a boty nepřekážely v chodbě.

Typická chyba, kterou dělá téměř každý, je ukládání bot na jednu polici za sebe. Druhá bota v řadě je pak nepřístupná a vy ji vytahujete za jazyk, čímž ho ničíte. Místo toho ukládejte každý pár vedle sebe, ne za sebe. Pokud máte úzký botník, otočte jednu botu špičkou dopředu a druhou patou dopředu – tak se pár vejde do menšího prostoru, aniž by se boty tlačily. Tento trik zabere o třetinu méně místa a boty zůstanou stabilní.

Když se ozve, že za půl hodiny dorazí návštěva, není čas panikařit. Místo zoufalého pobíhání s hadrem si dejte 30 minut a rozdělte si byt na zóny. Nejde o dokonalý úklid, ale o to, aby místnosti působily útulně a nezůstaly v nich otevřené šuplíky s „překvapením”. Základní pravidlo: nejdřív odneste vše, co nepatří do prostoru, kde to leží, a teprve potom utírejte prach.

Než začnete přemýšlet o nových policích, podívejte se kriticky na to, co už ve skříni máte. Zimní boty nejsou jen vyšší, ale hlavně objemnější a těžší. Pokud je chcete uložit vedle tenisek, musíte nejdřív vyhodnotit, které páry skutečně nosíte. Boty, které jste za poslední dva roky neobuli, zabírají místo, které by se hodilo pro funkční uspořádání. Proti gustu se nedá nic dělat, ale proti hromadění obuvi ano. Vyřaďte i páry s prasklou podrážkou nebo odřeným vnitřkem – oprava se vyplatí jen u kvalitních kousků.

Vertikální plochy a mokré předměty – co řešit jako první Začněte u stěn. Závěsné systémy na nářadí, háčky na zahradní hadici nebo police na květináče uvolní podlahu. Při montáži si dejte pozor na izolaci a elektrické rozvody – vrtáte-li do panelu, použijte detektor. Typická chyba je zavěsit těžké police na sádrokarton bez kotvení do nosné konstrukce. Vše, co přijde do styku s vodou, umístěte tak, aby mělo možnost odtéct a uschnout. Uzavřené boxy sice vypadají úhledně, ale pokud do nich dáte vlhké polštáře nebo dřevěné uhlí, zplesniví vám to. Raději zvolte otevřené regály s prodyšnými přepravkami, kam se dostane vzduch.

Mezi nejvděčnější přírodniny patří větvičky jehličnanů – smrku, borovice nebo modřínu. Stříhejte je raději zahradnickými nůžkami než trháním, abyste nepoškodili strom a nezanechali za sebou otřepané pahýly. Doma větvičky očistěte od suchého jehličí a nechte je dvě hodiny ve studené vodě, aby se naplnily vláhou. Pak je položte na savý papír a nechte volně proschnout ve stínu. Slunce by způsobilo, že jehličí zbledne a začne opadávat.

Pomerančová kůra, kterou většinou vyhodíme do koše, je ve skutečnosti poklad plný éterických olejů a přírodních kyselin. Zvládne vyčistit mastnotu, osvěžit vzduch i rozpustit vodní kámen. Přitom stačí pár kousků kůry a základní suroviny, které máte běžně doma. Pojďme si ukázat, jak z ní připravit účinné čisticí prostředky bez chemie.

Venkovní prostor je často poslední místo, které uklízíme. Přitom stačí málo – pár kbelíků, nářadí, grilovacího náčiní a z balkonu se stane skladiště. Než se pustíte do nákupu nových krabic, projděte si, co skutečně potřebujete. Většinu věcí, které na terase leží, totiž nepoužíváte častěji než párkrát za rok. Roztřiďte je na tři hromady: na tu, co se používá denně, na sezónní a na tu, která jen zabírá místo. Uvidíte, že polovina věcí může jít do sklepa, do garáže, nebo rovnou do kontejneru.

Až budete příště loupat pomeranč, nespěchejte s kůrou do koše. Usušené kůry si schovejte do uzavíratelné nádoby a použijte je podle potřeby. Vyhnete se tak zbytečným nákupům čisticích prostředků a zároveň snížíte množství odpadu. Jediné, na co si dejte pozor, je použití kůry z chemicky ošetřených pomerančů — vždy je důkladně omyjte horkou vodou, ideálně s trochou jedlé sody, abyste odstranili případné zbytky pesticidů.