Na konci výletu si udělejte krátkou inventuru. Co jste vůbec nevyndali? Co jste si půjčili od někoho jiného? Co jste si mohli odpustit? Příště začněte balit podle tohoto seznamu, ne podle pocitu. Lehký batoh znamená delší cestu, méně bolesti a více radosti z hor. A to je celý trik.

Boty plňte zmačkaným novinovým papírem nebo hadrem, který měníte každé dvě hodiny. Papír vytáhne vlhkost zevnitř a zároveň drží tvar. Sušte je v místnosti při běžné teplotě, volně postavené, ne na topení a ne u kamen. Pokud spěcháte, použijte ventilátor nebo speciální sušičku na boty s nízkou teplotou, nikdy ne fén na vlasy – horký vzduch kůži spálí a lepidlo povolí. Kůži po uschnutí ošetřete voskem nebo krémem, dokud je ještě mírně vlažná, aby se vsákl. Impregnační sprej nanášejte na čistou a suchou botu, ne na mokrou, jinak se smyje.

Zachyťte každou kapku, která spadne. Svody ze střech napojte na nádrže, ale počítejte s tím, že jedna běžná střecha dá za rok jen omezené množství vody a suché roky ho sníží na polovinu. Nádrže umístěte tak, aby se daly vypustit a vyčistit, jinak se v nich po čase usadí kal a voda začne zapáchat. Podzemní nádrž udrží vodu chladnější a omezí řasy, nadzemní je levnější na instalaci, ale v létě se přehřívá.

V hustém lese bez cest přestává fungovat to, na co se člověk běžně spoléhá: dohled na krajinu, výrazné body v dálce, občas i slunce za mrakem. Kdo se v takovém terénu pohybuje poprvé, obvykle zjistí, že bez systematického přístupu se kruh uzavře během dvaceti minut. Orientace se pak neopírá o jeden trik, ale o souhru několika činností, které je nutné dělat průběžně, ne až ve chvíli, kdy je člověk ztracený.

Zjednodušení hledání pramenů tedy nestojí na dražší mapě, ale na přípravě před cestou. Ohraničte oblast, naučte se značky, veďte trasu od výrazného bodu a počítejte s tím, že mapa je jen vodítko, ne přesný plán. Kdo si tyto návyky osvojí, najde pramen i v hustém lese bez zbytečného tápání.

Jídlo, které netíží a přesto zasytí Jídlo na cestu má být hutné, ne objemné. Zapomeňte na konzervy, čerstvé pečivo a těžké ovoce. Místo toho vezměte ořechy, sušené maso, tvrdý sýr, energetické tyčinky nebo doma připravenou směs oříšků a rozinek. Každé jídlo zvažte – pokud má přes sto gramů a neposkytne energii na hodinu chůze, nechte ho doma. Vařič a nádobí jsou zbytečná zátěž, pokud nejdete na několik dní. Na jednodenní výlet stačí studené jídlo.

Praktické maličkosti zaberou nejvíc místa i hmotnosti. Mapa v telefonu je fajn, ale papírová mapa v obalu je lehká a nevybije se. Čelovka, nůž, malá lékárnička, opalovací krém a náhradní šňůrka – to vše dohromady váží méně než jedna velká svačina. Nepřidávejte žádné „co kdyby” věci. Každý předmět, který si vezmete, musí mít jasné využití. Pokud ho nepoužijete alespoň jednou za výlet, příště zůstane doma.

Buzola a mapa fungují jen tehdy, když je člověk umí spojit do jednoho obrazu. Nejde o to mít dražší přístroj, ale o to vědět, kde jste, kam míříte a co vám stojí v cestě. Většina zbloudilých výprav vzniká proto, že si lidé vezmou mapu, ale zapomenou, že buzola musí být nastavená podle skutečného severu, ne podle toho, co si myslí.

Azimut: číslo, které rozhoduje Azimut je úhel mezi severem a směrem, kterým chcete jít. Nastavte ho tak, že hranu buzoly přiložíte k čáře mezi dvěma body na mapě – třeba mezi vaším stanovitěm a křižovatkou. Potom otáčejte otočným pouzdrem, dokud se orientační čára na dně buzoly nekryje se severojižními linkami mapy. Odečtěte číslo na stupnici. To je váš azimut. Při chůzi držte buzolu před sebou, střelku nechte ustálenou a otáčejte celým tělem, dokud se střelka nekryje s vyznačeným severem. Pak jděte rovně za směrovou šipkou.

Základem je vrstvení. Místo tří mikin vezměte jednu kvalitní termo vrstvu, jednu lehkou izolační vrstvu a jednu nepromokavou skořápku. Zbytek nahradí pohyb. Na nohy stačí jedny pohodlné boty, které máte už rozchozené, a jedny tenké ponožky navíc. Náhradní oblečení na převlečení nechte v autě nebo na chatě, ne v batohu. Voda je těžká, proto ji řešte průběžně – pijte z potoků, kde je to bezpečné, nebo si vezměte jen jednu lahev a cestou doplňujte.

Začněte tím, že buzolu položíte na vodorovnou plochu, nejlépe na dlaň nebo na pevný kámen. Nechte střelku ustálit. Poté otočte mapou tak, aby její horní okraj směřoval k severu, který ukazuje buzola. Teprve teď má mapa stejnou orientaci jako terén. Pokud to přeskočíte, budete číst směry obráceně a každá odbočka vás posune jinam, než potřebujete.

Prázdný batoh na horský výlet není cíl, je to nástroj. Kdo ho nosí jako cíl, dojde do kopce vyčerpaný a s bolavými zády. Rozdíl mezi lehkým a těžkým batohem nedělá jen hmotnost věcí, ale hlavně to, co zůstalo doma. Než začnete balit, položte na postel všechno, co byste si chtěli vzít, a pak odeberte polovinu. To je první a nejúčinnější krok.