Odraďte se může i to, že po prvním dni bolí předloktí a prsty. To je normální a po týdnu odezní. Nepokračujte do bolesti, která vystřeluje do kloubů. Když se objeví ostrá bolest v prstu, přestaňte lézt a nechte ruku odpočinout. Namažte ruku krémem a druhý den vynechejte lezení. Vracejte se dvakrát nebo třikrát týdně, ne každý den. Tělo potřebuje čas, aby si zvyklo na nový typ zátěže.
Praktický tip: vyberte si všední dopoledne, kdy je méně lidí a lepší světlo. Mnoho domů má průjezdy, které jsou volně přístupné, ale respektujte soukromí obyvatel. Typická chyba je vstupovat do dvorních traktů bez rozmyslu a hlučet. Pokud narazíte na zavřená vrata, neberte to jako překážku – vraťte se o ulici dál, často vede paralelní průchod. Mapu si vezměte jen orientačně, skutečný čtenářský zážitek přichází z pozorování.
Co hledat, když jdete od divadla k Paláci Trasa od Národního divadla k Paláci (myšleno k obchodnímu domu, který je sám vrcholem funkcionalismu) měří necelý kilometr. Projděte ji dvakrát: jednou po hlavní ose, podruhé ulicemi rovnoběžnými. Sledujte tři znaky: zaoblené nároží, které změkčuje pouliční roh; okna bez šambrán, často v kovových rámech; a ploché střechy se skrytými odvodňovacími prvky. Právě detaily odlišují autentický funkcionalismus od pozdějších napodobenin. Nefoťte jen celky, ale i kliky, zábradlí a dlažbu ve vjezdech.
Nové Město pražské není jen Václavské náměstí a turistické trasy. Ve vedlejších ulicích mezi Karlovým náměstím a Wilsonovou třídou najdete desítky funkcionalistických domů, které vznikaly ve dvacátých a třicátých letech minulého století. Mnozí колектivní památkáři je označují za druhořadé, ale právě tady se dá číst vývoj československé moderní architektury lépe než v učebnicích. Klíčem je jít pomalu a všímat si detailů, ne jen fasád.
První návštěva lezecké haly většinou dopadne tak, že člověk vyleze dvě cesty, spálí ruce a zbytek hodiny sedí. Nejde o to, že by byl slabý. Jde o to, že dělá věci, které se na umělé stěně nevyplácí. Následující odstavce popisují, co si vzít, jak se rozlézt a kde nejčastěji začátečníci ztrácejí sílu.
Nohy nesou váhu, ruce jen korigují Většina začátečníků leze rukama a nohy nechává viset. Na umělé stěně to znamená, že se ruce vyčerpají do dvou minut. Šlapejte po stupech přesně, ne po jejich hraně. Když stojíte špičkou, boty lépe drží. Přeneste váhu do nohou a rukama se jen přidržujte. Pomáhá dívat se na stupy, ne na chyty u hlavy. Oči hledají další krok, ne cíl.
Olej se přepálí tehdy, když ho zahřejete příliš vysoko nebo když ho používáte opakovaně bez filtrace. Po každém smažení ho proto přeceďte přes jemné sítko nebo plátno a skladujte v uzavřené nádobě na tmavém a chladném místě. Jakmile olej ztmavne, zhoustne, zapáchá nebo při zahřátí kouří už při nižší teplotě, je čas ho vyměnit. Nikdy nemíchejte starý olej s novým, jen abyste „ušetřili” – starý tuk předává pach i barvu a kazí chuť celé dávky.
Na závěr si všimněte, jak se funkcionalistické domy chovají k uliční síti. Nejsou to solitéry, ale součást blokové zástavby, která dodnes funguje pro bydlení i kanceláře. Právě proto je Nové Město živou učebnicí, ne skanzenem. Kdo projde trasu od Emy Destinnové k Paláci s otevřenýma očima, odnese si víc než z jakékoli přednášky. A pokud narazíte na dům, který vypadá „obyčejně”, právě tam bývá nejvíc k vidění.
Začněte u Emy Destinnové. Nedaleko Národního divadla stojí nárožní dům, kde tato pěvkyně žila. Nejde o monument, ale o ukázkový příklad, jak funkcionalismus vstupoval do běžné činžovní zástavby. Všimněte si ustoupeného posledního patra, pásových oken a schodišťového jádra s prosklenou výplní. Typická chyba: lidé si dům spletou s pozdější dostavbou a odejdou bez povšimnutí. Zastavte se, prohlédněte si vstupní portál a teprve pak pokračujte.
První jízda bez pomocných koleček je pro dítě i rodiče zlomový okamžik. Většina dětí zvládne jízdu bez podpěrek mezi čtvrtým a šestým rokem, ale rozhoduje zralost, ne věk v občance. Než kolečka sundáte, nechte dítě týden jezdit na odstrkovadle nebo na kole se sedačkou sníženou tak, aby dosáhlo celou chodidlem na zem. Kdo umí odstrkovat a brzdit, ten má základ rovnováhy hotový ještě před prvním šlápnutím do pedálů.
Vezměte si pohodlné oblečení, které se dá natáhnout nad hlavu, a kraťasy nebo elasťáky, ve kterých se dá rozkročit. Džíny ne. Na nohy stačí tenká sportovní obuv, ale lepší je půjčit si lezecké boty přímo v hale. Běžné tenisky mají měkkou podrážku a na malých stoupech kloužou. Ze základního vybavení si vezměte magnézium v sáčku, lahev s vodou a malý ručník. Úchopová síla odchází rychleji, když jsou dlaně zpocené. Přilbu na umělé stěně nepotřebujete, ale úvazek a jistící prostředek vám půjčí v hale. Pokud jdete s někým, kdo ještě neví, jak jistit, absolvujte krátké školení s instruktorem. Přehnaná sebedůvěra u jištění je nejčastější důvod zranění.
