Vertikální uspořádání má i úskalí. Vysoké police nad stolem působí stísněně, pokud sahají až ke stropu a jsou plné. Nech horní třetinu volnou nebo tam dej jen lehké předměty. Také počítej s tím, že každá police potřebuje nosný bod ve zdi, ne v nábytku. U starších zdí bezpečně urči, kde vede elektřina a voda, než začneš vrtat. A nezapomeň na větrání: pracovní kout u stěny bez okna se rychle přehřeje, takže malý ventilátor nebo časté větrání není zbytečnost.
Základ je pravidelná, ale šetrná rutina. Jednou týdně stačí namočit prsteny na deset minut do vlažné vody s kapkou prostředku na nádobí, potom je přejet měkkým dětským kartáčkem kolem kamene a v záhybech objímky. Nakonec je opláchnout pod tekoucí vodou a osušit bavlněnou utěrkou, ne papírovou, která drhne. Důležité je, aby voda nebyla horká a prostředek nebyl kyselý ani abrazivní. Prsteny s diamantem snesou víc, ale i tam platí, že méně je někdy více.
U odstranitelných povlaků je situace jednodušší. Pokud se dá potah sundat a výrobce to povoluje, vyperte ho podle údajů na etiketě a sušte vodorovně ve stínu. U pevných potahů se držte zásady: méně vody je více. Mokrá výplň začne plesnivět a zápach se pak řeší jen těžko. Mezi jednotlivými kroky nechte pohovku vždy proschnout, ideálně s otevřeným oknem, ale ne na přímém slunci.
Posledním praktickým pravidlem je nikdy neurčovat houbu jen podle fotografie nebo podle toho, že „rostla vedle modráka”. Houby rostou ve směsích a jeden jedovatý kus stačí. Když si nejste jisti třeněm, rourkami nebo reakcí na řez, nechte houbu v lese. Žádná chuť ani úspora nestojí za otravu.
Častou chybou je kupovat povlečení podle dekorace a ne podle materiálu. Další chybou je prát na vysoké teploty (60 °C a více) u barevných vzorů – to urychlí blednutí. Pokud výrobce nedoporučuje sušičku, nezkoušejte to. U levných výrobků se také vyplatí zkontrolovat švy – pokud nitě trčí nebo se párají, tkanina se brzy rozpadne.
Sušení je ještě zrádnější. Modrák se suší v tenkých plátcích při teplotě do čtyřiceti stupňů, dokud nejsou křehké, a modré zbarvení při sušení bledne. Satan se sušením neznehodnocuje, jed zůstává v pletivech a sušením se koncentruje. Sušit oba druhy na stejné síti je nebezpečné, protože drobné úlomky satana se snadno přichytí a později skončí v polévce. Používejte oddělené sítě, oddělené nože i prkénka a po práci vše opláchněte horkou vodou.
Základní kontrola je jednoduchá a zvládnete ji doma. Postavte se nad psa a dívejte se shora: v pase za žebry má být zřetelné zúžení, ne rovná deska. Potom ho pohlaďte po stranách hrudníku – žebra musíte nahmatat lehce, jako hřbet ruky, ne je dolovat pod vrstvou tuku. Ze strany má břicho stoupat směrem k pánvi. Pokud žebra necítíte a břicho visí v linii s hrudí, pes má nadváhu. U dlouhosrstých plemen sahají ruce hlouběji, srst totiž spoustu tuku schová.
Modrák a hřib satan patří mezi houby, u kterých se lidé často spletou už při sběru, natož pak při zpracování v kuchyni. Oba mají modrající dužninu a podobný tvar klobouku, takže rozdíl se nepozná podle jediného znaku. Při vaření a sušení rozhoduje souhrn několika vlastností: barva rourkového ústrojí, zbarvení třeně, reakce na řez a hlavně místo, kde houba rostla. Satan je jedovatý a jeho konzumace způsobuje těžké zažívací potíže, proto každá záměna znamená vážné riziko.
Nejspolehlivější je hodnotit houbu ještě v lese, před jejím vyříznutím. Satan roste především pod duby, buky a kaštany v teplých nížinách, má tlustý, břichatý třeň s nápadnou červenou síťkou a klobouk většinou světlý, bělavý až šedoolivový. Modrák roste hojněji pod smrky, borovicemi i listnáči a jeho třeň bývá štíhlejší, žlutavý, s jemnou síťkou nebo bez ní. Už sama kombinace dřeviny a vzhledu třeně odhalí většinu omylů.
Řez a barva rourků prozradí nejvíc Po přepůlení houby podélně sledujte rourky na spodní straně klobouku. U modráka jsou nejprve žluté, později olivově zelené a na řezu zmodrají během několika sekund, často do tmavě modré. Satan má rourky nejdříve žluté, pak oranžově červené a ve stáří až krvavě červené; dužnina modrá jen slabě a pomalu, spíš nazelenale. Právě výrazně červené rourky jsou nejčastější chybou při určování, protože začátečník je zamění za rezavé stárnutí modráka.
Při vaření platí, že modrák se musí tepelně upravit dostatečně dlouho, minimálně dvacet minut varu, jinak zůstává těžko stravitelný. Modrání dužniny při vaření zmizí a houba získá hnědošedou barvu, což je normální. Satan se nevaří nikdy, ani v malém množství, protože jedovaté látky se teplem neničí. Pokud si nejste jisti už při čištění, houbu vyhoďte celou, ne jen její část. Míchat nakrájené kusy obou druhů do jednoho hrnce je hrubá chyba, kterou nelze napravit dodatečným převařením.
