Proč vadí hořlavé a tepelné zdroje Druhou skupinou jsou hořlavé materiály. Papírové krabice, hadry, noviny, dřevěné desky nebo plastové tašky odkládejte jinam. Jištění může při zkratu jiskřit a zahřátý jistič je schopen zapálit papír, který se ho dotýká. Stejně tak nepatří přímo k rozvaděči svíčky, vonné oleje ani zásobník na plynovou bombu. Třetí chybou je zakrytí přístroje nábytkem – vestavěná skříň bez větrací mřížky způsobí, že se jističe přehřívají a vypadávají i při běžném odběru.

Kam umístit věšák, aby neskončil jako dekora

Police a přihrádky na boty řešte podle toho, jak často je používáte. Denní boty patří do výšky pasu, sezónní obuv může být výš nebo níž. Typická chyba je narvaná police u podlahy, kam se musíte ohýbat několikrát denně. Lepší je nechat dole jen to, co vytáhnete jednou za čas, a denní obuv přesunout do úrovně, kde na ni dosáhnete bez předklonu. Stejně tak taška nebo batoh by neměly ležet na zemi, pokud je berete každé ráno.

Šestou častou chybou je ukládání nářadí, barev a ředidel do blízkosti rozvaděče. Chemikálie mohou narušit izolaci vodičů a výpary jsou navíc hořlavé. Do stejné kategorie patří i dětské hračky a sportovní náčiní, které láká k manipulaci s páčkami jističů. Vypnutý jistič omylem vypne chladničku nebo zabezpečovací systém, aniž by si toho někdo všiml.

Celý systém funguje jen tehdy, když ho dodržíte i v dešti, v zimě a po koupání v bahně. Právě tehdy se vyplatí mít ručník a vodu na dosah. Jakmile si na to zvyknete, přestanete řešit mokré stopy po celém bytě a pes se napije dřív, než začne hledat zdroj jinde. Není to složitá organizace, jen dvě věci na správném místě.

Nejčastější chyba: utěsníte vše a zavřete dveře před větráním Mnoho lidí řeší pocit tahu tak, že přilepí další těsnění na rám i na práh. Tím sice zastaví průvan, ale zároveň uzavře prostor u vchodu, kde se hromadí vlhký vzduch. Ten se pak nemá kam odpařit a usazuje se právě na nejchladnějším místě – na vnitřní straně dveřního křídla nebo na zárubni. Správný postup je opačný: nejdřív zjistit, kde dveře skutečně netěsní, a utěsnit jen ta místa. Mezeru u prahu často stačí upravit seřizovacím šroubem nebo výměnou kartáčku, ne lepením další vrstvy gumy.

První zásada se týká volného prostoru. Před rozvaděčem i elektroměrem musí zůstat přístupová zóna alespoň 80 cm hluboká a 60 cm široká. Do této zóny nepatří botník, skříň, mrazák ani regál. Pokud je rozvaděč v chodbě, neumisťujte před něj věšák na kabáty. Elektrikář potřebuje při kontrole nebo výměně jističe okamžitý přístup, ne přehazování věcí.

Zásadní je také zdroj vlhkosti. Sušení prádla v předsíni, vaření bez odsávání nebo koupelna s otevřenými dveřmi do chodby dodají vzduchu tolik vody, že se kondenzace objeví i na jinak kvalitních dveřích. Pokud se orosí jen spodní hrana křídla, bývá příčinou studený práh, který není tepelně oddělený od venkovního prostředí. Řešením je tepelná vložka do prahu nebo výměna prahu za izolovaný.

Praktické pravidlo na závěr: pokud se na dveřích tvoří voda, nezačínejte lepením dalšího těsnění, ale nejdřív změřte vlhkost vzduchu v předsíni a teplotu povrchu dveří. Teprve pak se rozhodujte, zda řešit větrání, zdroj vlhkosti, nebo samotnou konstrukci dveří. Ve většině případů je kondenzace signálem, že se vlhký vzduch zbytečně hromadí u vchodu – a to se dá vyřešit dřív, než se objeví plíseň.

Praktické pravidlo zní: kolem rozvaděče a elektroměru udržujte čistou podlahu, žádné předměty ve výšce přístroje a volný přístup zepředu. Jednou za čas zkontrolujte, zda se neošoupala izolace, zda není cítit spálenina a zda jističe nezapadají volně. Pokud si nejste jistí, zavolejte revizního technika. Odstranění zbytečných věcí z okolí těchto zařízení je nejlevnější prevence, jakou můžete udělat.

Rozvaděč a elektroměr jsou místa, kde se soustředí veškeré elektrické vedení v domě. Přesto se kolem nich často hromadí věci, které tam nepatří. Následky sahají od zbytečně vysoké spotřeby až po požár. Níže najdete konkrétní pravidla, co kolem těchto zařízení nesmí stát a proč.

U starších dřevěných dveří se vyplatí zkontrolovat, zda není poškozená povrchová úprava. Odřená barva nebo prasklý nátěr nasákne vodu a dřevo pak vlhne zevnitř. Před dalším těsněním je nutné dřevo vysušit, přebrousit a znovu natřít. U kovových rámů bez tepelné bariéry je situace složitější – teplo uniká přímo profilem a kondenzace se často objevuje uvnitř rámu, kde ji nevidíte. Pomůže jen výměna rámu za variantu s přerušeným tepelným mostem.