Ideální je sušit bundu v místnosti s oknem, které lze otevřít, a s teplotou kolem dvaceti stupňů. Pokud věšíte bundu na ramínko, použijte širší ramínka, která drží tvar a nechají látku dýchat. Zip zapněte jen z poloviny, aby vzduch mohl proudit i dovnitř. Kapuci a rukávy rozložte tak, aby se nedotýkaly sebe navzájem ani zdi. U bund s membránou nebo s nepromokavou úpravou platí, že se nesmí sušit na přímém slunci ani na radiátoru – vysoká teplota poškozuje vodoodpudivou vrstvu a bunda pak může nasáknout ještě víc.
Častou chybou je utírání vody hadrem a ignorování příčiny. Voda se vrátí do druhého dne. Další chybou je utěsňování spár silikonem zevnitř – vlhkost se pak hromadí ve zdivu a poškozuje omítku. Pokud se kondenzace objevuje i po výměně těsnění a úpravě větrání, zavolejte odborníka na stavební fyziku, který změří vlhkost a navrhne řešení. Někdy stačí přidat větrací mřížku do dveří nebo do stěny. U starších domů bývá problém v chybějící parozábraně nebo v podlaze, která je v přímém kontaktu se zemí.
Začněte stropním svítidlem. V místnosti bez denního světla potřebujete vyšší intenzitu než v koupelně s oknem. Zvolte světelný tok alespoň 3000 lumenů, ideálně s teplotou chromatičnosti 4000 K. Tato bílá, neutrální barva nezkresluje pleť ani barvy obkladů a působí čistě. Vyhněte se teplým 2700 K, které v tmavé místnosti vytvářejí žlutý nádech a prostor opticky zmenšují. Studené 6000 K zase působí sterilně a nepříjemně, zvlášť ráno.
V zimě přidejte podložku, která zachytí sůl a posypovou drť z chodníku. Tyto látky dráždí tlapky a pes si je olizuje. Podložka před miskou a ručníkem se snadno čistí a zabrání tomu, aby se chemie dostala dál do bytu. Pokud pes chodí ven několikrát denně, udržujte u dveří malý zásobník suchých ručníků, abyste nemuseli řešit mokrý hadr uprostřed večera.
První možností je vana nebo sprchový kout. Boty stačí postavit na odtok, případně na starší ručník, a nechat je okapat. Voda steče přímo do odpadu a podlaha zůstane suchá. Pozor jen na to, abyste boty nepostavili na šikmou plochu, odkud spadnou. Druhou možností je balkon nebo lodžie, pokud nejsou přímo vystavené dešti. Boty tam mohou stát přes noc a přes den je můžete přesunout do stínu. Třetí možností je koupelnová předložka nebo starý tác, který dáte pod boty do předsíně. Tác zachytí vodu a vy ho pak jen vylijete.
Samotný přepis a registrace v Česku mohou být administrativně náročné. Potřebujete platnou smlouvu, doklad o nabytí, technickou prohlídku a někdy i překlad dokumentů. U cizince je vhodné sepsat kupní smlouvu ve dvou jazycích a nechat si ověřit podpis. Pokud prodávající není majitelem, trvejte na plné moci. Bez ní hrozí, že přepis nebude možný a vy zůstanete bez vozu i peněz.
Důležitá je také historie vozu. U zahraničních vozů bývá složitější dohledat servisní záznamy. Vyžádejte si VIN a ověřte ho v dostupných evidencích. Počítejte s tím, že někteří prodejci tvrdí, že vůz byl servisován v autorizovaném servisu, ale doklady chybí. Bez nich nelze stav ověřit. Typickou chybou je koupě vozu, který má stočený tachometr – u dovezených aut to bývá častější.
Na co si dát pozor při prohlídce a zkušební jízdě Samotná prohlídka by měla proběhnout za denního světla a ideálně na zvedáku. Cizinec často prodává vůz „tak, jak stojí”, takže veškeré vady jdou na vrub kupujícího. Zaměřte se na korozi podvozku, stopy po nehodě a nesrovnalosti v interiéru. Při zkušební jízdě nenechte prodejce mluvit do toho, kam jedete. Projeďte město i dálnici, vyzkoušejte brzdy a řazení. Pokud prodejce odmítá jízdu nebo kontrolu, je to signál k odchodu.
Posledním krokem je platba. Nikdy neplaťte hotově bez potvrzení a nikdy nepředávejte peníze dříve, než máte v ruce všechny doklady. U cizince je bezpečnější platba převodem, i když to znamená delší čekání. Pokud prodejce tlačí na rychlost a odmítá jakékoli záruky, raději odejděte. Výhodná koupě se nepozná podle tlaku, ale podle toho, že vše sedí.
Nákup ojetého vozu od cizince může být výhodný, ale zároveň přináší řadu komplikací, které se u tuzemského prodeje neobjevují. Nejde jen o jazykovou bariéru. Rozdíly v legislativě, dokumentaci a vymáhání práv mohou z dobře vypadající nabídky udělat noční můru. Pokud se na to ale připravíte, riziko se výrazně sníží.
Prvním krokem je důkladná kontrola dokumentů. U vozů dovezených ze zahraničí bývá problematický velký technický průkaz. Ověřte, zda je vůz skutečně registrovaný na prodejce a zda údaje v dokladech odpovídají realitě. Častou chybou je spoléhat na kopie nebo na tvrzení, že „papíry přijdou později”. Bez originálů a platného potvrzení o registraci kupující riskuje, že vůz nepřihlásí.
