Základem je naštípat dřevo co nejdřív. Čím dřív se polena rozštípnou, tím větší plochu vlhkost opustí. Štípat je potřeba i silnější kusy, ne jen ty, které jdou snadno. Poleno, které projde v celku, schne klidně dvakrát déle než rozštípnuté. Ideální je štípat na jaře nebo v předjaří, aby dřevo mělo přes léto celou sezónu na sušení. Délka polen by měla odpovídat topeništi, obvykle kolem 25–33 cm, delší kusy se v kamnech špatně skládají a hoří nerovnoměrně.
Druhá chyba se týká solení. Sůl na povrchu masa stáhne vlhkost, a pokud maso osolíte těsně před pečením, zůstane na pánvi voda a maso se místo restování dusí. Buď solte alespoň 40 minut předem, aby sůl pronikla dovnitř, nebo naopak až na talíři. Nikdy ne v momentě, kdy maso putuje na pánev. Stejné pravidlo platí pro ryby a drůbež.
Mezizubní kartáček místo párát
Nejčastější chyby: koupě podle vzhledu bez čtení složení, praní při vysokých teplotách kvůli skvrnám, sušení v sušičce na nejvyšší stupeň a skladování vlhkého povlečení. Vlhkost v posteli podporuje plíseň a ta poškozuje vlákna i barvu. Před uložením nechte sadu dokonale proschnout. Když budete tyhle zásady dodržovat, poznáte rozdíl mezi povlečením, které přežije pár sezón, a tím, které vám vydrží roky.
Barva závisí na technologii barvení. Reaktivní barvení proniká do vlákna a drží výrazně lépe než povrchové potisky. Tmavé syté odstíny, jako je burgundská, tmavě modrá nebo lesní zelená, bývají náchylnější k vyblednutí než světlé pastely. Pokud chcete výraznou barvu, vybírejte tmavší tóny s matným finišem a počítejte s tím, že první praní může pustit přebytečné barvivo. To je normální, ale příště perte sadu samostatně.
Vzduch musí procházet, voda musí odték
Hustota nití a gramáž prozradí víc než sliby na obalu Podívejte se na hustotu tkaniny, udávanou v počtu nití na čtvereční palec nebo centimetr. Hodnoty kolem 200–300 nití znamenají pevnou, ale stále prodyšnou tkaninu. Extrémně vysoká čísla bývají někdy dosažena tenčími nitěmi, které se snáz prodřou. U gramáže platí, že lehčí povlečení je vzdušnější, těžší zase déle vydrží mechanické namáhání. Pro celoroční použití se osvědčuje střední hmotnost.
Po vytažení nepokládejte potraviny na sebe. Vrstvení vytváří páru, která kůrku okamžitě změkčí. Rozložte je na mřížku nebo na papírovou utěrku a nechte je chvíli odpočívat. Sůl přidejte až po osušení, ne hned – sůl táhne vlhkost na povrch a křupavost mizí.
Trvanlivost povlečení nezávisí na značce ani na tom, jak luxusně vypadá v obalu. Rozhoduje materiál, hustota tkaniny, způsob barvení a to, jak se o něj staráte. Když si tyhle čtyři věci ohlídáte, vydrží vám sada mnoho let a barvy zůstanou syté i po desítkách praní.
Základem je materiál. Stoprocentní bavlna s dlouhým vláknem (například supirová nebo egyptská) je prodyšná, příjemná a méně žmolkovatá než levná bavlna s krátkým vláknem. Směsi bavlny s polyesterem jsou levnější a méně se mačkají, ale hůř odvádějí vlhkost a po letech mohou žloutnout. Pokud chcete kompromis, hledejte poměr, kde bavlna výrazně převažuje. Saténové vazby mají hladší povrch a barvu drží o něco lépe než hrubší plátnová vazba, protože vlákna tolik nevystupují na povrch.
Praní rozhoduje o tom, zda barva vydrží. Perte naruby, na 30–40 °C, s pracím prostředkem bez optických zjasňovačů a bělidel. Aviváž používejte střídmě, usazuje se ve vláknech a snižuje savost. Nepřeplňujte pračku, jinak se látka tře o sebe a rychleji se opotřebí. Sušte ve stínu, nikdy ne na přímém slunci, které barvy spolehlivě vybledne. Žehlete z rubu, dokud je látka mírně vlhká, a žehličku nastavte podle materiálu.
