Než začnete lepit, prohlédněte si povrch. Karton má dvě strany – hladkou a hrubou, často s recyklovaným papírem. Hladká strana lépe drží lepidlo, hrubá ho vsákne. Pokud lepíte na hrubou stranu, naneste lepidlo raději dvakrát: nejdřív tenkou vrstvu nechte vsáknout a pak přidejte druhou. U izolepy je to jinak – ta drží jen na suchém a čistém povrchu. Prach, mastnota nebo vlhkost udělají z izolepy ozdobu, která se do hodiny odlepí.

Plíseň v rohu u vchodu se neobjeví náhodou. Většinou jde o místo, kde se stýká studená obvodová stěna s teplým vlhkým vzduchem z bytu. Když ji jen setřete hadrem a necháte to tak, do týdne je zpátky a s ní i zápach. První krok proto není čištění, ale zjištění, odkud vlhkost jde. Prohlédněte si okolí: praskliny ve zdivu, netěsnící vchodové dveře, poškozenou izolaci, nebo dokonce jen špatně umístěný nábytek, který brání proudění vzduchu.

Pivní skvrna na novém oblečení dokáže pořádně znepříjemnit den. Čím dříve začnete skvrnu řešit, tím větší šance, že zmizí bez stopy. Zapomeňte na krouživé pohyby – ty jen zatlačí nečistotu hlouběji do vláken. Nejprve opatrně seberte přebytečnou tekutinu čistým hadříkem nebo papírovou utěrkou. Nepřetírejte, pouze přikládejte. Pokud je to možné, sundejte oděv a položte ho lícem dolů na savý materiál, aby skvrna mohla prostupovat ven.

Typickou chybou je používat horkou vodu nebo sušičku, dokud skvrna není pryč. Teplo totiž skvrnu zapeče a už ji nedostanete. Další častou chybou je tření – tře se jen špína, ne skvrna. Pokud se skvrna po vyprání nevytratí, nežehlete ani nesušte v sušičce. Raději postup opakujte nebo zvolte jiný prostředek. U bílého oblečení lze použít kyslíkový bělidlo, ale nikdy ho nemíchejte s chlorem. Vždy dodržujte pokyny na obalu.

Zóna, která je hluboká, ale úzká, nefunguje. Pokud je užší než dveře, lidé přirozeně šlapou mimo ni, protože se vyhýbají okraji. Minimální šířka je proto šířka dveřního otvoru plus 20 cm na každou stranu, pokud to dispozice dovolí. U úzkých chodeb, kde není místo, je lepší zvolit delší a užší zónu než krátkou a širokou. Důležité je, aby se dalo projít bez našlapování na holou podlahu. Když zóna končí přesně u zárubně, je to chyba: první krok už je mimo.

Plnění novinami a výměna papíru Noviny jsou klasika, která funguje, ale jen když je správně použijete. Zmačkejte je do koulí a nacpěte do boty tak, aby vyplnily špičku i patu, ale ne tak, abyste botu zdeformovali. Papír saje vlhkost, a jakmile je mokrý, přestává fungovat. Proto ho musíte vyměnit, dokud je vlhký – první hodinu třeba každých třicet minut. Nechte boty při pokojové teplotě, mimo přímé slunce a mimo zdroje tepla. Radiátor, fén nebo topení jsou nejrychlejší cesta, jak boty zničit. Vysoká teplota smršťuje kůži, láme lepidlo a u syntetických materiálů způsobuje trvalé záhyby.

Typická chyba je také sušit boty v igelitové tašce nebo v těsné botníkovce bez přístupu vzduchu. Vlhko se uzavře a plíseň se objeví do dvou dnů. Nechte boty volně stát, klidně je postavte na bok nebo je zavěste za patu, aby vzduch mohl proudit i zespodu. Pokud boty zapáchají i po usušení, použijte jedlou sodu nebo aktivní uhlí – nasypete je do punčochy, vložíte dovnitř a necháte přes noc. Chemické spreje sice zakryjí zápach, ale problém s vlhkostí nevyřeší.

Prvním krokem je dostat z bot ven vložky. Většina lidí je zapomene vyndat a pak se diví, že boty po dvou dnech stále čvachtají. Vložka drží vlhkost nejdéle a zároveň brání proudění vzduchu. Vyndejte ji, otřete hadříkem a nechte uschnout zvlášť, ideálně ve svislé poloze. Samotné boty pak vytřete zevnitř suchým hadrem nebo papírovou utěrkou, abyste odstranili hrubou vlhkost a bláto. Tím zkrátíte dobu schnutí klidně o polovinu.

U kožených bot je situace jiná než u textilních nebo membránových. Kůže potřebuje vlhkost odebrat pomalu, jinak ztvrdne a popraská. Po uschnutí ji ošetřete vhodným krémem nebo voskem, aby znovu získala pružnost. Textilní boty schnou rychleji, ale pozor na membrány – ty se nesmí prát v pračce ani sušit v sušičce, protože se mechanicky poškodí a přestanou fungovat. Pokud má bota vyjímatelnou membránovou vložku, vyndejte ji a sušte ji zvlášť, volně položenou.

Mokré boty po dešti nebo procházce sněhem nejsou žádná tragédie, dokud se k nim nezačnete chovat jako k normálním botám. Nejčastější chyba, kterou lidé dělají, je, že je nechají uschnout na radiátoru nebo je rovnou obují druhý den, i když jsou uvnitř stále vlhké. Voda v materiálu a v mezipodešvi pak rozleptává lepidla, deformuje tvar a vytváří živnou půdu pro plísně a zápach. Pokud chcete, aby vám boty vydržely, musíte je nejdřív vysušit, a to pomalu a šetrně.