Jak pozorovat, aniž byste přišli o oči nebo o ilu
Zkuste „tichou stezku”. Dospělý jde první a tiše mění směr podle terénu, děti ho následují a snaží se ho neztratit. Kdo promluví nebo šlápne na suchou větev, vypadává na dvě kola. Hra nutí děti vnímat zvuky a pohyb, takže přestanou řešit, že nemají mobil. Další možností je „sochařská dílna”: každý si na vyhrazeném místě postaví z přírodnin postavu a ostatní hádají, co představuje. Nesmí se nic trhat ze živých stromů,使用的 jen spadané klacky, listí a kameny.
Dalším specifikem je, že Nové Město nebylo jen obytné. Karel IV. sem umístil trhy, řemeslnické dílny a také významné církevní instituce. To vytvářelo funkční mix, který ve středověku nebyl samozřejmý. Mnoho lidí si myslí, že Nové Město bylo jen chudší předměstí. Opak je pravdou – šlo o plnohodnotnou městskou část s vlastní samosprávou. Při studiu pramenů je užitečné sledovat, jak se jednotlivé farnosti a cechy vymezovaly vůči Starému Městu. Častou chybou je předpokládat, že obě města splynula okamžitě. Ve skutečnosti si Nové Město udržovalo jistou autonomii až do 18. století.
Jak poznáte, že je výrobek poškozený? Olej s žluklým, zatuchlým nebo „barvovým” zápachem patří do odpadu, i kdyby byl jen pár měsíců starý. Tinktura, která změnila barvu, ztratila vůni nebo má podivnou usazeninu, se už nedá zachránit. Prevence je přitom jednoduchá: tmavé sklo, plná láhev, těsné víčko, stálý chlad a tma. Kdo tyto podmínky dodrží, tomu domácí výtažky vydrží v plné síle i několik let a při každém otevření budou vonět stejně jako v den, kdy vznikly.
U tinktur dávejte pozor na odpařování. Pokud víčko netěsní, líh se postupně ztrácí a koncentrace klesá. Proto lahvičky pravidelně kontrolujte, zda nejsou mokré nebo zda se pod víčkem netvoří krystalky. Skladujte je ve svislé poloze, aby se obsah nedostal do kontaktu s těsněním. Etikety s datem výroby a použitou bylinou se vyplatí psát hned při plnění – po půl roce už jen těžko vzpomenete, co je v které lahvičce.
Nejčastější chyba je teplý tuk. Máslo vytažené z lednice na poslední chvíli se při válení rozteče a těsto se rozpadá. Další chybou je příliš mnoho náplně. Jablka nastrouhejte, vymačkejte z nich přebytečnou šťávu a ochuťte skořicí, cukrem a rozinkami. Náplň nechte vychladnout, teplá propálí těsto a štrúdl se rozteče.
Než cokoli hodíte do pračky, přečtěte si visačku. U závěsů bývá nejčastější kombinace polyesteru s bavlnou nebo len s viskózou. Bavlna a len snesou vyšší teplotu, ale srážejí se, takže praní na 60 °C u nich znamená, že po prvním vyprání budou o pět až deset centimetrů kratší. Viskóza a směsi s ní zase ztrácejí pevnost v mokrém stavu – vyjměte je z bubnu hned po skončení programu, jinak se pomačkají tak, že žehlení nepomůže.
Teplotu volte podle nejchoulostivějšího materiálu v dávce, ne podle toho, co je špinavější. Bílé ubrusy z čisté bavlny zvládnou 60 °C, barevné a potištěné maximálně 40 °C, závěsy ze syntetiky 30 °C a ruční program. Aviváž u závěsů nepoužívejte – usazuje se ve vláknech, snižuje jejich splývavost a látka pak tuhne a chytá prach. Místo ní dejte do posledního máchání trochu octa, který neutralizuje zbytky pracího prostředku a změkčí vodu.
Sušení rozhoduje o tom, jestli budete žehlit, nebo ne. Závěsy věšte mokré přímo na garnýž nebo na sušák do tvaru, v jakém mají viset. vlastní váha látku vyrovná a odstraní většinu záhybů. Ubrusy sušte rozložené na sušáku, ne přehozené přes tyč – přehyb, který tam vznikne, se pak žehlí jen těžko. Sušičku používejte jen tam, kde to výrobce výslovně povoluje, a vždy na nízkou teplotu. U lnu a bavlny raději vůbec.
Skladování je poslední krok, který lidé podceňují. Ubrusy neukládejte do igelitových tašek, látka musí dýchat, jinak chytne vlhkost a zatuchne. Přeložte je do vlny nebo naplocho do police, ne na dlouho do stejného přehybu. Závěsy, které střídáte podle ročního období, vyperte, vyžehlete a zavěste na ramínko do šatní tašky. Nikdy je nenechávejte složené v plastovém pytli na půdě nebo ve sklepě – tam je zničí vlhkost a plíseň dřív než slunce.
Závěsy a ubrusy patří k textiliím, které toho vydrží nejvíc – každodenní světlo, mastnotu z rukou, horké nádobí, občasné polití vínem nebo kávou. Právě proto se u nich nejrychleji projeví chyby v údržbě. Není to o drahých prostředcích, ale o tom, jestli respektujete materiál, ze kterého jsou ušité, a jestli je perete a sušíte tak, jak potřebují.
Žehlení má svá pravidla podle materiálu. Len žehlete z rubu ještě mírně vlhký, bavlnu při střední teplotě, syntetiku na nejnižší stupeň a vždy přes tenkou bavlněnou plenu, aby se látka neleskla. Potištěné ubrusy žehlete z rubu, potisk z lícové strany se časem odírá a matní. Závěsy na garnýži žehlete přímo na místě – nebo je pověste o pár centimetrů výš a nechte je dva dny srovnat. Ušetříte si pracné žehlení dlouhých panelů.
