Nejprve vyřešte vlhkost. U vchodu se v zimě střídá sníh, rozmrazovací sůl a bláto. Koště položené na zemi tuto vodu nasaje a při opakovaném namočení a schnutí dřevo nebo rukojeť popraská. Lopatka zase rezne v místě, kde je plech přišroubovaný k násadě. Proto je nutné obojí umístit tak, aby spodní část byla alespoň dva až tři centimetry nad podlahou a mohla proudit vzduch. V praxi to znamená buď věšák na stěnu, nebo držák na dveře, který koště i lopatku nadzvedne a nechá je volně viset.

Když není možné vrtat do zdi, pomůže samostatný stojan s nízkou základnou a širokými nohami. Musí mít protiskluzové podložky, jinak po hladké dlažbě ujede. Stojan se staví kolmo ke zdi, ne rovnoběžně, aby zabíral méně místa. Koloběžky se do něj zasouvají předním kolem, odrážedla se opřou o horní příčku. Pokud se stroje stále naklápějí, je to znamení, že jsou příliš blízko u sebe nebo že stojan nemá dostatečnou hmotnost. Řešením je zatížit základnu pískem nebo ji přišroubovat k podlaze.

Nejčastější příčinou je stlačené nebo ztvrdlé těsnění v rámu. Staré gumové těsnění ztrácí pružnost a přestane kopírovat nerovnosti. Vyměňte ho za nové, ideálně s dutinkou, které lépe sedí i na méně rovném povrchu. Před nalepením očistěte drážku od mastnoty a prachu, jinak se nové těsnění do několika týdnů odlepí. U dřevěných dveří zkontrolujte také nátěr – odlupující se barva vytváří spáry, kterými proniká chlad.

Typická chyba: rodiče nacpou všechny mokré boty do jedné krabice u dveří a doufají, že uschnou. Neuschnou. V těsné krabici se vlhkost usadí, boty zůstanou mokré i druhý den a plíseň se rozjede přes noc. Další častá chyba je dávat mokré dětské boty na radiátor vedle dospělých bot. Horko sice urychlí schnutí, ale lepidla a kůže trpí a vlhkost z dětských bot se vypařuje přímo do bot dospělých.

Světlo, vzduch a zvuk jako náhrada za ok

Vyberte místo, kde podlaha není z betonu, který táhne vlhkost. Ideální je dřevěná paluba, rohož nebo kamenný práh s odtokem. Koště i lopatu stavte zásadně hlavou dolů, tedy pracovní částí vzhůru, nebo je zavěste za otvor v rukojeti. Když je postavíte hlavou na zem, voda z nich steče do násady a zůstane tam. Zavěšení je lepší i proto, že se štětiny koštěte nemačkají a lopata se nekroutí.

Prostorové oddělení: kde začít Nejúčinnější je vyhradit dětem vlastní zónu v předsíni nebo v koupelně. Nemusí jít o nový nábytek. Stačí nízká plastová přepravka, dřevěná bedna nebo kus police, který je fyzicky oddělený od bot dospělých. Důležité je, aby dětské boty nebyly v uzavřené skříni společně s dospělými. Vlhko potřebuje odcházet. Otevřený regál s mezerami mezi botami funguje lépe než těsná uzavřená skříňka, kde se vzduch nehýbe a vlhkost se drží.

Na co si dát pozor: dětské boty z umělých materiálů schnou jinak než kožené. Umělé boty rychle nasáknou, ale pomalu vypouštějí vlhkost. Kožené boty potřebují schnout pomalu, jinak popraskají. Proto je oddělte nejen prostorově, ale i časově. Dětské boty nechte schnout přes noc v otevřeném prostoru, dospělé boty řešte až po nich. Pokud používáte vkládací stélky, vyndávejte je u dětí i dospělých zvlášť a sušte je odděleně. Stélka je nejvlhčí část boty a její přesunutí do cizí boty přenáší plíseň i zápach.

Poslední věc: naučte děti, aby si mokré boty po příchodu domů samy postavily na své místo. Vytvořte jednoduché pravidlo, které zvládne i menší dítě. Když děti vědí, kam boty patří, přestane se hromadit mokrá obuv u dveří a předsíň zůstane suchá. Oddělení není o drahých pomůckách. Je o tom, že každá bota má své místo a mokré boty dospělých a dětí spolu nikdy nespí.

Mokré dětské boty v jednom prostoru s botami dospělých jsou častým zdrojem zápachu, plísní a zbytečného hádání, kdo co kde nechal. Oddělení není jen otázka pořádku, ale především hygieny. Dětská noha se potí jinak než dospělá, kůže je citlivější a mikroklima v botě vlhčí. Když se mokré dětské tenisky postaví do společné hromady vedle kožených polobotek rodičů, vlhkost se šíří vzduchem i dotykem a plíseň si najde cestu všude.

U mokrých bot platí, že je nikdy nedávejte do společné předsíňové skříně s dospělými. Dospělé kožené boty jsou náchylné na plíseň a dětské mokré tenisky jsou pro ně zdrojem vlhkosti. Pokud už musí být ve stejné místnosti, oddělte je alespoň přepážkou nebo je postavte na různé konce místnosti. Nikdy nedávejte mokré boty na sebe. Voda steče dolů a spodní bota zůstane mokrá mnohem déle.

Praktické řešení: každý člen rodiny má vlastní místo. Dětské boty stojí na spodní polici, dospělé výše, nebo úplně jinde. Mezi botami nechávejte alespoň pět centimetrů mezery. Pokud to prostor dovolí, dejte dětské boty blíž k oknu nebo k ventilační mřížce. Vzduch, který proudí, odnáší vlhkost pryč. Pokud okno není, postačí malý větráček na baterie, který žene vzduch podél bot.