Než text pošlete do světa, projde si ho obvykle jen autor sám. Právě tam vzniká nejvíc problémů: přehlédnutý odstavec z dřívějšího článku, věta opsaná z cizího zdroje, nebo pasáž, kterou jste před lety publikovali jinde. Ověření originality není formalita, ale běžná součást redakční práce. Následující postup se dá zvládnout za půl hodiny a ušetří vám nepříjemnosti s editory, klienty i vyhledávači.
Největší chybou je číst jen při stropním světle nebo při svitu obrazovky. Stropní světlo vrhá stín přímo na stránku a obrazovka unavuje oči. Postavte na stolek malou lampu s ohebným ramenem a žárovkou s teplým světlem. Nasměrujte ji tak, aby světlo dopadalo na stránku z boku, ne přes rameno. Pokud sedíte v posteli, musí být lampa výš než kniha, jinak si budete stínit rukou.
Typické chyby se opakují: čištění horkou vodou, která může uvolnit kámen; tření šperku o oblečení, když ho odkládáte na noční stolek; odkládání na okraj umyvadla, odkud padá do odpadu. Prsteny nenechávejte volně v kapse nebo v misce u klíčů – poškrábou se navzájem. Na cestách používejte malý látkový váček, ne plastový sáček, ve kterém se drží vlhkost. Jednou za rok zajděte k odborníkovi na kontrolu upevnění kamenů a případné přeleštění; mikroskopické vady se tak podchytí dřív, než se kámen uvolní.
Atmosféra se nedá oddělit od provozu. Prvorepubliková kina nebyla jen místem projekce. Byla to společenská událost s předěly, živou hudbou a bufetem. Proto se v sálech počítalo s šatnou, kuřárnou a často i malým orchestřištěm. Když dnes takový prostor navštívíte, zkuste si v duchu doplnit chybějící prvky: tmavé závěsy, tlumené osvětlení, vůni doutníků a zvuk promítačky. Právě tyto detaily vysvětlují, proč stará kina působí jinak než moderní multiplexy.
Nejčastější chyby: praní při vysokých teplotách, sušení v sušičce, věšení svetrů, nošení bot dva dny v kuse, skladování špinavých věcí a odkládání oprav. Kdo tyto návyky změní, ušetří nejen peníze, ale i čas. Základní kousky nejsou spotřební zboží – při správné péči vydrží roky a budou vypadat lépe než nové.
Zrcadlo v předsíni není dekorace, ale nástroj. Umístěte ho na stěnu, kterou vidíte při vstupu do bytu, ideálně kolmo k oknu nebo ke zdroji světla. Odrazí denní světlo z obývacího pokoje a předsíň dostane hloubku, kterou reálně nemá. Na co si dát pozor: zrcadlo nesmí viset naproti dalším dveřím, jinak vzniká nekonečný tunel, který působí rušivě. Vyhněte se také sestavám mnoha malých zrcátek – jejich rámečky plochu zase rozkouskují. Jedno velké, klidně od podlahy až do výšky očí, udělá víc práce. Do úzké chodby se hodí i zrcadlo přes celou šířku jedné stěny, které schováte za věšák.
