U bot platí trojice: čistit, impregnvat, střídat. Kůže potřebuje krém nebo vosk každé dva až tři týdny podle nošení. Impregnaci dělejte v tenké vrstvě, nechte vsáknout a až pak noste. Mezi nošením nechte boty alespoň den odpočinout a používejte vložky, které pohlcují vlhkost. Mokré boty plňte novinami a sušte při pokojové teplotě – fén nebo radiátor je zničí. Podrážku občas přebruste smirkem, aby neklouzala.

Pyré a čatní: dvě cesty, jak zužitkovat i měkčí plo

Místo sušení je stejně důležité jako jeho technika. Boty postavte na suché, dobře větrané místo, ideálně do stínu při pokojové teplotě. Pokud je dáte na přímé slunce, ultrafialové záření rozloží barviva a svršek vybledne, zatímco podrážka zkřehne. Radiátor, kamna nebo teplovzdušný ventilátor jsou ještě horší – teplo vysušuje lepidlo a bota se začne rozlepovat. Fén použijte jen v nouzi, vždy na nejnižší teplotu a ve vzdálenosti alespoň třiceti centimetrů, nikdy ne přímo do vnitřku boty.

Sušení a skladování rozhoduje o tva

Irizace se objevuje na okrajích oblaků, nejčastěji u altocumulu nebo cirrocumulu. Barvy jsou nejvýraznější, když je oblak dostatečně tenký a pozorujete ho pod úhlem asi 30 stupňů od Slunce. Častá chyba je snažit se irizaci fotit s automatickým vyvážením bílé – foťák barvy stáhne do šeda. Pomůže ruční nastavení vyvážení bílé na 5500 K a mírné podexponování. Další chybou je zaměňovat irizaci s duhou. Duhа je vždy na opačné straně oblohy než Slunce, zatímco irizace se drží poblíž zdroje světla. Pokud se barvy objeví přímo na Slunci, jde o korónu, ne o irizaci.

Když jsou boty suché na dotek, ještě to neznamená, že jsou suché i uvnitř. Nechte je odstát dalších několik hodin, ideálně do druhého dne. Teprve potom vyndejte papír, nasaďte vložky a šňůrky. Pokud potřebujete boty rychle, střídejte dvě sady papíru a postavte je do místnosti s cirkulujícím vzduchem, například k otevřenému oknu, ale nikdy ne na přímé slunce. Trpělivost při sušení je nejlepší investice do toho, aby tenisky vydržely nositelné a barevně stálé co nejdéle.

Mezi časté chyby patří i sušení bot na topení položených naplocho, kdy se jeden bok vysušuje rychleji než druhý, a bota se tak ohne do strany. Stejně škodlivé je pověsit boty za šňůrky na šňůru – váha vody stáhne svršek dolů a vytvaruje ho do hrušky. Vyhněte se i sušení v uzavřené tašce nebo krabici, kde vlhkost nemá kam unikat a vzniká zápach a plíseň.

Když se řekne prvorepublikové kino, většina lidí si vybaví velkolepé sály s lustry a balkony. Jenže realita byla pestřejší. V Praze existovaly dva základní typy kin: reprezentativní městské paláce a skromné čtvrtové sály. Pochopit tento rozdíl je klíč k tomu, abyste při procházce městem poznali, na co se vlastně díváte.

Mokré tenisky po dešti nebo po praní potřebují jediné: vyschnout. Jenže právě způsob sušení rozhoduje o tom, zda si boty zachovají původní tvar, barvu a lepené spoje. Většina lidí sáhne po nejrychlejší variantě, která je zároveň tou nejhorší. Ať už jde o radiátor, přímé slunce, nebo fén, výsledek je téměř vždy stejný: zdeformovaná špička, popraskaná podrážka a vybledlý svršek.

Prvním krokem není samotné sušení, ale příprava. Vyndejte vložky a šňůrky – vložka drží vlhkost uvnitř a šňůrky brzdí proudění vzduchu. Povrch otřete suchým hadrem nebo papírovou utěrkou, abyste odstranili hrubou vodu. Pokud jsou boty opravdu promočené, vyplatí se je lehce vypláchnout čistou vodou, protože zbytky bláta a soli po zaschnutí zanechávají mapy. Nikdy je ale nevkládejte do pračky na vysoké otáčky – mechanické namáhání ničí lepidlo i strukturu pěny.

Proč papír uvnitř boty rozhoduje o výsledku Do boty vtlačte zmačkaný bílý novinový papír nebo čistou bavlněnou látku. Papír pohltí vlhkost zevnitř a zároveň drží svršek v přirozeném tvaru, takže se špička nepropadne a bota se nezkroutí. Papír vyměňujte každé dvě až tři hodiny, dokud není cítit, že už není mokrý. Novinový papír může barvit světlé materiály, proto u bílých nebo pastelových bot použijte raději bílý kuchyňský papír. Tento krok se zdá zdlouhavý, ale právě on nejvíc ovlivní, jak budou boty vypadat po uschnutí.