Teplota a průvan jsou často přehlížené. Při vysokých teplotách hmota zasychá na povrchu rychleji, než stačí vytvrdnout uvnitř, a uzavřený vzduch nemá kudy uniknout. Průvan dělá totéž. Pracujte při stabilní teplotě, zavřete okna a nepoužívejte přímé topení. Pokud už bubliny vidíte, nepropichujte je špičatým předmětem. Většinou tím vznikne důlek, který se jen obtížně zarovnává. Lepší je nechat vrstvu zaschnout a přebrousit, nebo ji seříznout a nanést novou tenkou vrstvu.
Nerovnoměrný lesk na dřevěné podlaze vzniká nejčastěji tím, že se na různá místa dostane různé množství vosku, oleje nebo laku a že se světlo odráží od různě opracovaného povrchu. Než začnete cokoli kupovat nebo brousit, prohlédněte si podlahu proti oknu nebo silné lampě. Skutečně uvidíte, že lesk není náhodný: objevuje se v pruzích, na okrajích místností nebo v místech, kudy se chodí.
Čištění v blízkosti radiátoru má svá pravidla. Mokrý hadr na horkou podlahu je nejčastější chyba. Voda se vsákne do spár, dřevo nabobtná a při dalším vyschnutí se okraje zvednou. Prach pod radiátorem odstraňujte měkkým štětcem nebo vysavačem s kartáčovým nástavcem, ne parním čističem. Pára proniká hlouběji, než se zdá, a narušuje olej i lak. Pokud už je povrch matný, přebruste ho jemně a znovu ošetřete, ale nikdy ne během topné sezóny. Práce naplánujte na období, kdy radiátor netopí.
U staršího nábytku bez nožiček, který nechcete měnit, zbývá kompromis: snížit teplotu topné vody v daném okruhu, omezit dobu vytápění v místnosti nebo nábytek pravidelně posouvat, aby se zakryté místo střídalo. Ani jedno není ideální, ale všechny tři možnosti jsou lepší než nechat nábytek sedět na podlaze roky a řešit následky až ve chvíli, kdy se objeví viditelné poškození.
Podklad rozhoduje víc než samotná hmota Stěrka na savém, prašném nebo mastném povrchu nedrží. Před nanášením je nutné podklad zbavit prachu, omýt, nechat vyschnout a v případě potřeby napenetrovat. Penetrace ale nesmí být vrstva, kterou necháte zaschnout do lesklého filmu. Na takovém filmu hmota klouže a vzduch se pod ní uzavře. Dalším viníkem je nerovný podklad. Každá prohlubeň nebo výstupek znamená, že se hmota v jednom místě rozetře příliš tence a v jiném příliš silně. Silná vrstva se pak chová jinak než tenká a bubliny se soustředí právě na přechodech.
Nejčastější příčinou je špatně namíchaná směs. Výrobce na obalu uvádí poměr vody k prášku a ten je potřeba dodržet, ne odhadovat okem. Když se do směsi přidá víc vody, hmota lépe teče, ale ztrácí pevnost a při tuhnutí se smršťuje. Právě smršťování vytahuje vzduch z podkladu a tlačí ho na povrch. Stejný problém vzniká, když se směs míchá příliš krátce nebo příliš rychle. Pomalu a důkladně, klidně dvě minuty, pak chvíli odstát a znovu krátce promíchat.
Klíčové je vědět, kde se voda v koupelně skutečně objevuje. Nejde jen o vanu nebo sprchu. Voda stéká po stěnách, rozstřikuje se, tvoří louže u umyvadla a sráží se na studených rozích. Vinylové desky s dokonalým zámkem drží pohromadě, ale jejich spoje nejsou nikdy stoprocentně těsné. Jakmile se voda dostane pod fólii, zůstane tam. Dřevěná nebo vláknitá podkladní deska začne bobtnat a plíseň se šíří bez viditelného varování.
Když se bubliny objeví opakovaně, je zbytečné opravovat povrch. Zastavte práci, zkontrolujte poměr míchání, čistotu podkladu a postup nanášení. Odstraňte celou vrstvu a začněte znovu. Ušetříte tím víc času než při nekonečném tmelení důlků. Stěrka, která drží, se pozná jednoduše: je rovnoměrně matná, bez lesklých skvrn a bez míst, kde zní dutě.
Povrchové škrábance, které nepronikly přes modulaci, se dají zmírnit opakovaným čištěním a přehráním. Některé jemné rýhy se „zahrají” tím, že se špička jehlice usadí hlouběji a povrchový defekt mine. Pomáhá i správné nastavení anti-skatingu a vertikálního úhlu přenosky. Pokud je deska prohnutá, položte ji mezi dvě čisté skleněné desky a nechte několik dní v mírném tlaku. Nikdy neohýbejte vinyl násilím, praskne.
Bublinky ve stěrce nejsou estetická vada, kterou by šlo ignorovat. Každá vzduchová kapsa znamená místo, kde se hmota neopřela o podklad. Za rok nebo dva se tam objeví prasklina, vlhkost a nakonec odpadlá plocha. Většina jich přitom vzniká ještě předtím, než vezmete do ruky hladítko.
Technika nanášení dělá hodně. Hladítko veďte pevně a plynule, ne trhavě. Tlak musí být stálý, jinak se do hmoty dostane vzduch stejně jako při šlehání. Nepřidávejte materiál na jedno místo pořád dokola, raději ho rozprostřete a pak stáhněte do roviny. Pokud děláte větší plochu, rozdělte si ji na menší úseky a každý dokončete v jednom tahu. Nenechávejte hmotu zaschnout na hranici jednoho úseku a nezačínejte nový na už zavadlém okraji. Vznikne studený spoj, který se časem projeví jako prasklina.
