Častou chybou je podložení nábytku kobercem nebo molitanem. Tyto materiály teplo izolují ještě víc než dřevotříska. Stejně špatně dopadne i těsné obložení soklem po celém obvodu. Další chybou je dodatečné položení těžkého nábytku na místo, které projektant původně nechal volné. Pokud už nábytek stojí a nelze ho posunout, omezte výkon topení v dané zóně pomocí termostatické hlavice nebo zónového nastavení, je-li k dispozici.
Suchý vzduch v zimě stáhne dřevo, prkna se zúží a vzniklé mezery dovolí pohyb, který se projeví jako vrzání. V takovém případě pomůže zvlhčovač vzduchu udržující vlhkost v místnosti v rozmezí, které dřevu vyhovuje. Nejde o jednorázový zásah – vlhkost je třeba držet stabilně, protože právě výkyvy dřevo namáhají nejvíc. Pokud vrzání po zvlhčení zmizí, nemá smysl do podlahy vrtat ani ji rozebírat.
Podlaha s topnými kabely nebo teplovodními okruhy potřebuje, aby teplo mohlo volně stoupat do místnosti. Když na ni postavíte skříň, gauč nebo postel bez nožiček, vznikne uzavřená plocha, která teplo zadržuje. Teplota v této zóně roste o několik stupňů výš než v okolí. Nejde přitom jen o pocit – přehřátý povrch namáhá podlahovou krytinu, spoje a samotný topný systém.
Frekvence vytírání podlahy se neřídí kalendářem, ale provozem v domácnosti. Univerzální pravidlo „jednou týdně” je nejčastější důvod, proč lidé podlahu buď zanedbávají, nebo ji naopak ničí přemírou vlhkosti. Rozhoduje typ podlahy, počet lidí a zvířat, zda se nosí venkovní obuv a jestli se v místnosti jí. Suché nečistoty jako písek a drobky se mají odstraňovat častěji než mokré vytírání – písek působí jako brusivo a poškrábe lak i vinyl dřív, než stačíte zareagovat.
Pozor na dvě časté chyby. První je předpoklad, že koberec vyřeší vše — v místnosti s vysokým stropem a holými zdmi bude ozvěna přetrvávat, dokud nezasáhnete i svislé plochy. Druhá chyba je příliš mnoho textilu na malém prostoru, což může vést k dusivému dojmu a horšímu větrání. Hledejte rovnováhu: podlaha, jedna velká stěna nebo okno, a několik členitých prvků. Změny dělejte postupně a po každé úpravě znovu zatleskejte. Ucho vám řekne víc než jakákoli tabulka.
Častou chybou je volba příliš tvrdého dřeva bez pružnosti. Buk nebo akát jsou tvrdé, ale křehké. Při nárazu o hranu hračky mohou prasknout a vznikne ostrá štěpina. Vhodnější je jasan nebo dub s pružnější strukturou. Další chybou je zapomenout na podložku pod židli nebo na koberec v místě, kde si dítě hraje. Koberec tlumí nárazy a chrání povrch. Pokud chcete dřevo bez koberce, zvolte povrch s tvrdým voskem, který se dá lokálně opravit.
