Pokud chcete, aby pléd skutečně chránil, musí správně sedět. Přes opěradlo ho přehoďte tak, aby přesahoval přes horní hranu alespoň o 20 až 30 centimetrů na zadní stranu a na přední straně sahal pod úroveň, kam se opírá hlava. Když je příliš krátký, při každém posunu se shrne a odkryje přesně ta místa, která má krýt. Příliš dlouhý pléd zase padá na zem, špiní se a hrozí, že na něj šlápnete. Ideální je šířka, která odpovídá šířce opěradla plus rezerva na boky.

Rozhodující je ale materiál, ne jen barva. Přírodní vlákna jako len, bavlna a viskóza blednou rychleji než polyesterové směsi. Polyesterové vlákno má barvivo vázané hlouběji ve struktuře, proto vydrží déle. Pokud máte závěs z čisté bavlny v tmavě modré a druhý z polyesteru ve světle béžové, po roce bude béžový závěs vybledlý výrazně víc. Při nákupu se proto vyplatí sáhnout po látce s podílem syntetických vláken, i když to není stoprocentní záruka.

Prvním krokem je pořídit si kapkový test na celkovou tvrdost (GH) a uhličitanovou tvrdost (KH). Tyto testy jsou dostupné v potřebách pro akvaristy nebo bazénovou chemii. Vyhněte se papírkovým testům, které v zimě i v létě podávají zkreslené výsledky. Před odběrem vzorku nechte vodu vytéct alespoň dvě minuty, aby se odstranily usazeniny z potrubí. Vzorek odebírejte do čisté sklenice nebo plastové nádoby, nikdy ne do kovové – ionty kovů by ovlivnily výsledek.

Největší zdroj zpoždění je povlečení. Peřinu neskládejte do skříně, ale nechte ji přes den složenou na lůžku nebo v jeho úložném prostoru. Prostěradlo nechte na matraci, pokud ho lůžko při sklopení neskřípne. Vyzkoušejte to několikrát za sebou a sledujte, kde se látka zachytává. Typická chyba je nacpat peřinu i polštář do stejné přihrádky, kterou pak nezaklopíte. Pokud lůžko sklápíte do skříně, nechte uvnitř jen to, co se vejde bez tlaku na mechanismus.

Rozdíl v tom, jak se špiní světlá a tmavá látka, není dán jen barvou. Hraje roli struktura vlákna, způsob barvení, úprava povrchu a také to, co na sedačce skutečně ulpívá. Světlé textilie bývají často barveny na hotové tkanině, kdežto tmavé mohou být barveny už ve vlákně. Barvení ve vlákně znamená, že barva prostupuje celý průřez nitě, takže je stálobarevnější a neodhaluje tak snadno mechanické oděry. Naproti tomu světlé tkaniny mívají povrchovou úpravu, která se časem opotřebí a pod ní vyleze jiný odstín.

Druhým pravidlem je měřit teplotu vody současně s tvrdostí. Tvrdost se uvádí v německých stupních (dGH), ale její vnímání závisí na teplotě. V zimě, když je voda studená, se zdá být tvrdost nižší, protože se snižuje rozpustnost některých solí. Proto vždy zaznamenejte teplotu a tvrdost společně. Pokud měříte vodu pro akvárium, nechte vzorek vytemperovat na pokojovou teplotu, jinak naměříte jiné hodnoty než ve skutečné nádrži.

Jak postupovat při samotném měření Při kapkovém testu dodržte přesný počet kapek uvedený v návodu. Obvykle se přidává jedna kapka činidla do 5 ml vzorku, dokud se barva nezmění z červené na modrou (u GH) nebo ze žluté na zelenou (u KH). Počet kapek pak udává stupně tvrdosti. Pokud vám test vyjde mimo stupnici, vzorek nařeďte destilovanou vodou v poměru 1:1 a výsledek vynásobte dvěma. Nikdy nepoužívejte vodu z vodovodu přímo – v zimě může obsahovat více chloru, který ruší reakci.

Tvrdost píny se mění s teplotou. V zimě voda obsahuje více rozpuštěných plynů a méně minerálů, proto se pína může jevit měkčí, ale ve skutečnosti jde o jiný poměr iontů. Abyste předešli nechtěným reakcím – ať už v bazénu, akváriu, nebo při úpravě vody – je nutné měřit tvrdost přímo na místě a v aktuálních podmínkách. Doma to zvládne každý, kdo si osvojí pět základních pravidel.

Druhou možností je změkčovat vodu přímo v píně. Existují koule nebo patrony, které se vkládají do vany a vážou minerály během koupání. Fungují spolehlivě jen při dostatečném kontaktu s vodou – nesmí ležet v rohu a musí být ponořené. Vyměňujte je podle návodu, obvykle po několika desítkách koupelí. Zapomenutá patrona v rohu vany je častá chyba: vypadá, že pracuje, ale už dávno nic nedělá.

Zimní měsíce přinášejí do koupelen něco, co si mnozí neuvědomují: voda z vodovodu je studenější, a tím pádem i tvrdší. Tvrdost vody se totiž zvyšuje s klesající teplotou – minerály jako vápník a hořčík se ve studené vodě vážou ochotněji a při ohřevu se z nich stávají pevné usazeniny. Pokud vám v zimě pína v horké vaně přijde hrubá, šustivá nebo po ní zůstávají bílé mapy, nejde o výmysl. Je to fyzika a má to řešení.