Rýže absorbuje vlhkost jen velmi pomalu a pouze ze vzduchu, který se k ní dostane. Uvnitř telefonu je ale vlhkost uzavřená v kapilárách mezi součástkami. Tam se vzduch z okolí nedostane. Účinnější je nechat telefon rozložený na suchém, teplém a dobře větraném místě. Vyndejte SIM kartu a paměťovou kartu, pokud tam je. Otevřete všechny krytky, které jdou otevřít. Položte telefon načisto, displejem nahoru, na papírovou utěrku, která vsákne vodu vytékající z otvorů. Nezakrývejte ho. Nechte ho tak alespoň dva dny. Netlačte na něj, netřepejte s ním, nefoukejte do něj fénem. Teplý vzduch z fénu zatlačí vodu hlouběji a může poškodit těsnění i displej.
Praní a údržba rozhodují o tom, jestli se investice vyplatí. Perte vždy naruby, se zavřeným zipem nebo suchým zipem, na jemný program a bez aviváže, která ničí vlákna i elasticitu. Sušte volně na vzduchu, nikdy v sušičce, pokud to výrobce výslovně nedovoluje. Žehlete jen z rubu a při nízké teplotě. Po každém praní potah nasaďte ještě mírně vlhký – lépe se vytvaruje a nebude se přetahovat.
Praktické pravidlo zní: čím méně vody, tím méně problémů. Před čištěním vždy vyzkoušejte postup na malém, málo viditelném místě. Nikdy nemíchejte dohromady prostředky s kyselinou a chlorem, vznikají nebezpečné výpary. Po čištění nechejte textilii proschnout úplně, než na ni položíte nábytek nebo koberec zatížíte. Pokud zápach přetrvává i po úplném vyschnutí, vlhkost se dostala hlouběji, než je vidět, a je potřeba plochu vysušit opakovaně, ne jen jednou vyvětrat.
Snímatelný potah vypadá jako univerzální řešení: sundáte, vyperete, nasadíte a je hotovo. Jenže v praxi se vyplatí jen v některých situacích a jinde přinese víc starostí než užitku. Než se pro něj rozhodnete, projděte si, jak ho budete používat, jak často a na čem vlastně bude ležet.
Údržba rozhoduje víc než materiál. Pružiny stačí jednou za čas odmastit a lehce namazat silikonovým olejem, ne WD sprejem, který rozpouští pryž. Popruhy kontrolujte na otřepy a překroucení. Pěnu nemačkejte, neždímejte a nenechávejte přes zimu ve vlhké garáži. Pokud sedák skladujete složený, nedávejte na něj těžké věci. Trvalá deformace pěny vzniká právě tlakem v jednom místě po dlouhou dobu.
Nejlepší postup je vyzkoušet uspořádání nanečisto. Vezměte si papírové šablony ve skutečné velikosti nábytku a položte je na podlahu. Projděte se místností tak, jak ji běžně používáte ráno a večer, a sledujte, kde se musíte otáčet nebo uhýbat. Teprve potom nábytek přesuňte. Rozhodnutí mezi stěnou a prostorem není o vkusu, ale o tom, kolik volnosti, světla a klidu chcete v místnosti mít. Když tyto tři věci sladíte, dispozice přestane být jen půdorysem a začne fungovat v každodenním životě.
Plsť je na tom úplně jinak. Po roce se u ní neprojeví opotřebení tak jako u vlasových látek, ale spíš sedání a tvorba chloupků. Plsť se nesmí prát v pračce, pokud není výslovně označená jako pratelná. Ruční praní ve studené vodě a sušení naplocho je jediná bezpečná cesta. Pokud plsť zvlhne, nikdy ji neždímejte ani nevěšejte za roh – zdeformuje se a už ji nesrovnáte. Na běžné odstraňování prachu stačí měkký kartáč a suchý hadr, ne mokrá utěrka.
Základní otázka zní, co má potah vlastně chránit. Pokud jde o sedačku, na které se jí, pije a sedí v pracovním oblečení, je snímatelný potah praktický. Když ale chráníte jen mírně používaný kus nábytku, který stačí občas utřít, je to zbytečná komplikace navíc. Potah totiž není jen látka, ale i způsob uchycení, švy a tolerance rozměrů.
Typická chyba je koupit potah o pár centimetrů menší s tím, že se „roztáhne”. Opak je pravdou – napínáním se švy trhají a látka se kroutí. Stejně problematické je koupit potah na míru bez měření přesně podle tvaru, ne jen podle půdorysných rozměrů. U sedaček se skloněným opěradlem a vykrojenými boky je potřeba změřit i hloubku sedáku v nejužším a nejširším místě.
Vyplatí se tedy tam, kde se počítá s častým znečištěním, kde je potřeba měnit vzhled sezónně, nebo kde je původní potah opotřebovaný, ale konstrukce je v pořádku. Nevyplatí se na místech s nízkým provozem, u tvarově složitých kusů a tam, kde byste praní museli řešit ručně a často. Pokud si nejste jistí, začněte jedním potahem na nejvíce používaný kus a teprve po pár měsících se rozhodněte, zda má smysl pořizovat další.
Pozor na materiál, střih a způsob praní Než potah koupíte nebo ušijete, ověřte tři věci. První je materiál: bavlna a len sedí dobře, ale sráží se; polyester drží tvar, ale může klouzat a špatně odvádět vlhkost; směsi bývají kompromisem. Druhá je střih – potah musí kopírovat tvar sedáku i opěradla, ne jen obalit kostru. Třetí je praní: pokud výrobce uvádí jen ruční praní ve studené vodě, počítejte s tím, že po pár cyklech ztratí barvu i elasticitu.
