Po doručení obal odstraňujte pomalu a zbytek lepidla z povrchu setřete lihem nebo speciálním čističem na sklo. Nikdy nepoužívejte ostré škrabky. Pokud některý díl praskl, nepodlepujte ho a nezkoušejte slepovat, při dalším zatížení se rozpadne. Rozbité sklo přepravujte zvlášť, zabalené do několika vrstev kartonu a označené jako ostrý odpad.

Skladování rozhoduje o tom, jestli si vůni uchováte měsíce, nebo jen týdny. Používejte uzavíratelné sklenice z tmavého skla nebo plechovky, které těsní. Světlo a vzduch jsou dva hlavní nepřátelé. Na dno sklenice můžete dát papírový sáček s trochou rýže nebo silikagelu, který pohltí zbytkovou vlhkost. Skladujte v chladné a tmavé spíži, ne nad sporákem ani v koupelně. Každou sklenici označte názvem a datem, abyste věděli, co spotřebovat dřív.

Povrch očistěte od prachu a mastnoty. Prach se pod fólií dostane do kontaktu se sklem a při otřesech působí jako brusivo. Mastnota zase snižuje přilnavost pásky. Na sklo nikdy nelepte běžnou papírovou pásku, její lepidlo zanechá stopy, které se špatně odstraňují. Vhodná je malířská páska nebo stretch fólie, kterou obalíte hrany.

Druhou častou chybou je podlehnutí tlaku okamžiku. Rozhodčí vytáhne kartu v afektu po hromadné strkanici, aniž by si ujasnil, kdo co provedl. Řešením je krátká pauza. Poodstoupit, zhluboka dýchat a nejprve si v hlavě zopakovat, co se stalo. Teprve pak sáhnout do kapsy. Karta udělená v klidu má větší váhu než karta vytažená jako první reakce na pískot.

K veterináři jděte, jakmile vidíte tvrdý hnědý povlak, který nejde setřít, nebo zarudlé dásně. Stejně tak při zápachu, který přetrvává i po týdnu pravidelného čištění. Akutní důvod k návštěvě je, když pes přestane přijímat tvrdou potravu, slintá krví, má nateklou tvář nebo se mu z tlamy line hnis. Ultrazvukové čištění se dělá v celkové anestezii – to je nutné, protože bez ní nelze ošetřit prostor pod dásní. Před zákrokem veterinář obvykle odešle psa na krevní testy a zkontroluje srdce. Po čištění bývá dáseň citlivá dva až tři dny, proto se podává měkká strava a vyhýbá se tvrdým hračkám.

Pokud dřevo skladujete venku, postavte hranol na místo, kam celý den dopadá slunce a odkud odtéká voda. Nikdy ho nezakopávejte do sněhu ani nepřehazujte mokré dřevo do suchého. Vrstvy, které zůstaly déle než rok, prokládejte a přeskládejte, aby se dostal vzduch i dovnitř. Na jaře pak zbylé dřevo dosušíte na slunci a do zimy máte zásobu, která hoří čistě a vydává teplo místo kouře.