U křehkých a lineckých těst, která jsou suchá a drobivá, funguje nejlépe máslový nebo nugátový krém. Tuk z másla se do suchého těsta vsákne a spojí ho, takže zákusek drží pohromadě a nerozpadá se při prvním kousnutí. Pozor na příliš tuhý krém – pokud ho vyndáte z chladničky přímo do cukrářského sáčku, potrhá se a těsto pod ním popraská. Nechte ho povolit při pokojové teplotě a prošlehejte ho ještě jednou, dokud není hladký.

Nejčastější chyba je příliš řídký krém, který při nanášení teče po stranách a vsakuje se do těsta. Zahustěte ho želatinou, pudinkovým práškem nebo vyšším podílem tuku a nechte ho před plněním alespoň hodinu chladit. Druhá chyba je opačný extrém: krém tak tuhý, že ho nelze rovnoměrně rozetřít a při krojení se odděluje od těsta. Třetí chyba je plnit zákusky příliš brzy před podáváním – křehké těsto nasákne vlhkost a změkne, piškot naopak ztvrdne.

Předsíňová stěna v malém bytě nesmí být tmavá masa. Světlé odstíny – bílá, světle šedá, jemná krémová – odrážejí světlo a opticky ustupují. Pokud chcete dřevo, zvolte světlé nebo mořené do světla, ne tmavý dub či ořech. Sklo, zrcadlo a lakované plochy fungují jako prodloužení prostoru. Naopak matné tmavé povrchy pohlcují světlo a vytvářejí těžký blok. Pozor také na příliš členité dveře a mnoho úchytů: každý prvek navíc přidává vizuální šum. Hladké dveře bez úchytů nebo s integrovanou lištou působí čistěji a nechají vyniknout prostoru.

Poslední kontrola před montáží sádrokartonu zahrnuje rošt. Latě musí být v rovině, připevněné ve správných rozestupech a dostatečně dimenzované pro tloušťku desek. Zkontrolujte také, zda nikde nehrozí kontakt s vlhkostí a zda je půda pod krovem provětrávaná. Když tyto kroky nepodceníte, sádrokarton bude sloužit desítky let bez prasklin a bez plísně.

Dřevo na zimu nezačíná schnout ve chvíli, kdy ho přivezete k domu. Rozhoduje už to, jak bylo nařezáno, kdy bylo pokáceno a jak bylo naskládáno. Pokud chcete, aby v kamnech hořelo bez kouře a zbytečného dehtu, musíte mu dopřát vzduch, čas a prostor. Jinak ho sice spálíte, ale odevzdá jen zlomek tepla a zbytek se ztratí v komíně.

Doba schnutí závisí na druhu dřeva a počasí. Měkké dřevo jako smrk nebo borovice potřebuje alespoň jedno léto, tvrdé jako dub nebo buk klidně dvě. Vlhkost se dá orientačně poznat podle váhy – suché poleno je výrazně lehčí – a podle zvuku, když do něj klepnete. Praskne a zní dutě. Také barva čela polena je světlejší a mohou se na něm objevit trhliny. Pokud dřevo při hoření syčí, pění a z komína jde hustý dým, je mokré. To se nevyřeší delším topením, ale dalším rokem na vzduchu.

Místo je stejně důležité jako způsob. Nejlepší je přístřešek otevřený na jednu stranu, nejlépe k jihu nebo k převládajícímu větru. Střecha ochrání před deštěm a sněhem, ale bočnice by měly zůstat volné. Pokud skládáte dřevo na volném prostranství, položte na zem palety nebo staré trámy, aby spodní vrstva neležela v blátě. Na vrchní řadu pak dejte desky nebo plachtu, ale jen tak, aby přesahovala a nebránila odchodu vlhkosti. Přikrýt celý stack plachtou až k zemi je častá chyba – pod ní se drží vlhko a dřevo místo schnutí plesniví.

Skříň je častý viník. Pokud máte hlubokou skříň, kterou stejně nenaplníte, zbytečně vám bere půl metru. Zvažte nižší skříň s posuvnými dveřmi — nepotřebuje prostor na otevírání. Uvnitř používejte svislé dělení a věšáky na dvě úrovně, protože vodorovné hromady triček zaberou víc místa než zavěšené kusy. Sezónní oblečení uložte do vaků pod postel.

Nábytek vybírejte podle výšky, ne podle šířky. Nízké komody a noční stolky nechávají nad sebou volný pruh stěny a místnost dýchá. Zrcadlo postavte naproti oknu, ne vedle něj — odraz denního světla prohloubí prostor nejvíc. Vyhněte se ale zrcadlovým plochám přes celou stěnu; v malé ložnici působí studeně a připomínají šatnu. Stačí jedno vysoké, klidně jen do pasu.

Skladování na zimu má i druhou rovinu: co nejméně ho padne za oběť škůdcům a plísním. Dřevo nikdy nepokládejte přímo na zem, kde na něj číhá vlhkost a hmyz. Mezi zem a první vrstvu dejte pevnou podložku. Pokud skladujete venku, nezakrývejte přední stranu, aby mohl vítr profukovat. Pravidelně kontrolujte, zda se někde netvoří plíseň nebo dřevokazné houby. Napadená polena okamžitě vyřaďte, jinak se nakazí i zbytek. A hlavně – nenechávejte dřevo na zimu na poslední chvíli. Co na jaře naskládáte, to na podzim spálíte s čistým svědomím.

Na co se zaměřit při skladování Základem je štípané dřevo, ne kulaté. Rozštípané poleno má větší plochu a vlhkost odchází rychleji. Ideální délka je o pár centimetrů kratší, než je topeniště, aby se dalo snadno přikládat a zároveň dobře prokládat vzduchem. Skládejte ho do řad, ne do hromady. Mezi poleny nechte mezery, kterými proudí vzduch. Řada by neměla být vyšší než metr a půl, aby se spodní vrstvy neumačkaly a nezačaly hnít. Dřevo nikdy nenasypávejte do uzavřené kůlny bez větrání. Potřebuje průvan, ne sklad.