Hřady upravte tak, aby slepice seděly na široké ploše a měly peří zakryté. Trámek o šířce dlaně je lepší než tenká tyč, na které pták sedí na prstech. Hřady umístěte do nejteplejšího, ale větraného místa, nikdy přímo u otvoru. Pod hřady nechte prostor pro padající trus. Slepice se v noci mačkají, proto počítejte asi 25 cm hřadu na jednu nosnici, u větších plemen více. Nedostatek místa vede k potyčkám a stresu, který snižuje snášku i odolnost.

Střecha musí být opravená a těsná. Zkontrolujte okapy, žlaby, oplechování komínů a prostupy. I malá netěsnost, která se při dešti zdá nepodstatná, dokáže při delším dešti nasytit izolaci vodou. Dřevo, které zůstane vlhké, pak pracuje a přenáší pohyb na desky. Zvláštní pozornost věnujte místům, kde se stýká střecha se štítovou zdí nebo s komínem. Právě tam se voda drží nejdéle.

Mezi typické chyby patří opakované používání stejného oleje, dokud neztmavne a nezačne zapáchat. Přepálený olej se už nedá zachránit a jeho použití znamená, že se do jídla dostanou produkty rozkladu. Další chybou je míchání různých olejů zbytků v jedné láhvi, protože každý má jinou tepelnou stabilitu. Někteří lidé také smaží na olivovém oleji panenském, což při vysoké teplotě vede ke kouři a hořké chuti. Olivový olej je vhodný, ale musí jít o rafinovaný nebo speciální olej na smažení.

Koberec musí ležet celou plochou, ne jen tak položený. Volně ložený kus se posouvá, vlní a v rozích nedoléhá, takže ztrácí tlumicí účinek. Pokud pokládáte koberec na plovoucí podlahu, zvažte, zda ho nepřilepit oboustrannou páskou alespoň v rozích. U velkých místností dejte přednost jednomu velkému koberci před několika malými: souvislá plocha pohlcuje zvuk lépe než roztříštěné ostrůvky.

Nejprve zkontrolujte substrát. Strčte prst asi dva centimetry pod povrch. Pokud je půda mokrá a lepkavá i několik dní po zalití, máte přelito. Přelití je častější chybou než sucho. Kořeny v přemokřené půdě nemají kyslík, začnou hnít a rostlina nedokáže přijímat živiny. Listy pak žloutnou odspodu, jsou měkké a mohou opadávat. Řešení je jednoduché: přestaňte zalévat, dokud půda neproschne, a květináč postavte na místo s lepším prouděním vzduchu. Pokud je půda cítit zatuchle, vyjměte rostlinu, odstraňte shnilé kořeny a přesazte do čerstvého substrátu.

Svislé linie a světlé plochy místo jednoho velkého svět

Nakonec si všimněte, kde rostlina stojí. Průvan, přímé polední slunce nebo topení pod parapetem dokážou žloutnutí urychlit. Přemístěte květinu na světlé místo bez přímého úpalu a mimo dosah zdrojů tepla. Pokud se listy začnou zelenat a nové výhony rostou, je to znamení, že jste příčinu našli. Žloutnutí není konec, ale vodítko – stačí přestat zalévat podle zvyku a začít podle rostliny.

Žloutnutí listů u pokojovek není nemoc, ale signál. Rostlina jím říká, že něco v jejím prostředí nefunguje. Nejčastější příčinou bývá zalévání – buď přílišné, nebo nedostatečné. Rozdíl mezi těmito dvěma extrémy přitom poznáte poměrně snadno, pokud si všímáte stavu půdy a způsobu, jakým listy žloutnou.

Další častou chybou je zalévání podle kalendáře místo podle potřeby. Rostliny v zimě spotřebují mnohem méně vody než v létě. Zalévat každý týden stejné množství je proto nesmysl. Vždy raději kontrolujte vlhkost půdy. U menších květináčů stačí prst, u větších použijte dřevěnou špejli – zapíchněte ji do půdy a po vytažení poznáte, jak je vlhká.

Voda z kohoutku může být další příčinou. Tvrdá voda s vysokým obsahem vápníku postupně mění pH půdy a rostliny hůře přijímají živiny. Listy pak žloutnou i při správné zálivce. Pokud je to možné, používejte vodu odstátou přes noc nebo dešťovou. Některé rostliny, například citrusy nebo kapradiny, jsou na tvrdou vodu obzvlášť citlivé.

Jak poznat žízeň od přemokření Nedostatek vody se projevuje jinak. Listy žloutnou, ale zároveň jsou suché, na okrajích hnědé a často se kroutí. Půda je na dotek suchá a odchlipuje se od okraje květináče. V tomto případě rostlinu zalijte důkladně, dokud voda neproteče dnem, a přebytečnou vodu z podmisky vylijte. Nenechávejte květináč stát ve vodě – to je jedna z nejčastějších chyb. Mnoho lidí si myslí, že když rostlina žloutne, potřebuje více vody, a začnou zalévat častěji. Tím ale přelití jen zhorší.