Bílé suché skvrny uprostřed listu, které mají hnědý lem, vznikají po opaření sluncem přes okenní sklo. Kapka vody na listu funguje jako čočka a popálí pletivo během několika hodin. Řešení je jednoduché: zalévejte ke kořenům, ne na listy, a rostlinu po přesazení k oknu na jižní stranu zpočátku stíníte záclonou. Tvrdá vodní kámen zůstává po postřiku nebo rosení, ale ten se pozná podle toho, že jde otřít a je cítit po vodě. Měkká voda nebo převařená voda problém odstraní.
Nasáknutí vzniká ve chvíli, kdy povrch věnečku zůstane měkký nebo popraskaný a nápliv se do něj vsákne. Pečte proto při vyšší teplotě, zhruba 200 °C prvních deset minut, aby se těsto rychle nadzvedlo a vytvořilo pevnou kůrku. Potom teplotu snižte na 170 °C a pečte dalších dvacet až pětadvacet minut. Během pečení troubu neotvírejte, prudký únik tepla způsobí, že věnečky spadnou a uvnitř zůstanou vlhké.
Rebase neměňte commity, které už někdo jiný stáhl. Přepisování veřejné historie vede k rozbitým větvím u kolegů a složitému dohledávání. Platí proto pravidlo: rebasujte jen svou lokální, ještě neodeslanou práci, případně větev, na které pracujete sami. U sdílených větví používejte merge nebo se předem domluvte. Vzdálenou větev po rebase nahrajte pomocí git push –force-with-lease, nikdy holým –force. –force-with-lease odmítne přepsat cizí změny, které jste mezitím nestáhli.
Čtvrtou položkou je spatiphyllum, známé jako „tchynin jazyk” podle tvaru listů. Vydrží dost, ale přímé polední slunce ho spolehlivě zničí: listy se stočí, okraje zčernají a rostlina přestane kvést. Nejlepší je severní nebo východní okno, případně roh místnosti dva metry od okna. Pozor na průvan a na radiátor pod parapetem – kombinace suchého vzduchu a světla je pro něj horší než samotné slunce.
První na seznamu je kapradina, například druh Nephrolepis. Přirozeně roste v podrostu, kde na ni slunce nikdy nedopadá přímo. Na jižním okně jí do týdne zežloutnou a opadají spodní lístky. Postavte ji metr a půl od okna, ideálně do koupelny s oknem na sever. Zálivku držte vlhkou, ale ne mokrou – stojatá voda v misce jí zahnívá kořeny rychleji než sucho.
Jak se chovají při tepelné úpravě Modrák je jedlý, ale pouze po důkladné tepelné úpravě. Syrový nebo nedostatečně provařený působí zažívací potíže. Při vaření ho vždy nejdřív povařte alespoň patnáct minut ve vodě, kterou poté slijte. Teprve pak ho přidejte do směsi. Dužina při vaření zmodrá, poté zhnědne a nakonec zešedne. To je normální a není to známka kažení. Satan se při vaření chová jinak: dužina zůstává pevná, modrání je slabší a barva se nemění tak výrazně. Pokud po dvaceti minutách varu houba stále nemá typickou hnědou barvu, raději ji vyhoďte.
Nejspolehlivější znak je noha. Modrák (Boletus luridus) má nohu tlustou, břichatou, s výraznou červenou síťkou, která je tmavě červená až vínová na žlutém podkladu. Hřib satan (Rubroboletus satanas) má nohu baňatou, ale síťka je jemnější, hustší a barva přechází do oranžova až cihlova. Klobouk modráku je olivově hnědý až šedohnědý, satanův je bělavý, šedobílý nebo s růžovým nádechem. Pokud klobouk připomíná starý bílý chléb, jde téměř jistě o satana.
Typická chyba je spoléhat na modrání. Modrák modrá silně a rychle, satan pomaleji a méně, ale oba modrají. Další chyba je ochutnávat syrovou dužinu na jazyku. I malé množství satana vyvolává nevolnost. Třetí chyba je míchat oba druhy do jedné směsi. Pokud si nejste jisti, houbu vyhoďte. Žádná chuť nestojí za riziko.
Praktické pravidlo pro kuchyň: modrák nakrájejte, povařte, slijte vodu a teprve potom vařte dál. Satan nikdy nevařte ani nesusšte. Při sběru si všímejte klobouku, síťky na noze a barvy dužiny u báze. Když si nejste jisti, nechte houbu v lese. Jedna chyba při rozlišování znamená, že celé jídlo skončí v koši, nebo v nemocnici.
Sušení je druhá častá past. Modrák se suší dobře, ale musí být nakrájený na plátky silné maximálně půl centimetru. Silnější kusy zůstávají uvnitř vlhké a plesniví. Sušte při teplotě do 45 °C, dokud nejsou plátky lámavé, ne gumové. Satan se sušením nedá spolehlivě zbavit jedovatých látek. Některé toxiny se teplem nerozkládají. Sušený satan zůstává nebezpečný i po měsíci a otrava se projeví později, což ztěžuje léčbu.
Modrák a hřib satan rostou ve stejných lesích a ve stejné době, od července do října. Oba mají žluté rourky na spodní straně klobouku a oba po rozříznutí rychle modrají. Právě proto si je začátečníci pletou a právě proto dochází k otravám. Rozdíl přitom není v barvě, ale ve tvaru a ve struktuře dužiny.
