Zastíněný balkon bývá vlhčí než osluněný, ale hlavní problém je jinde. Ve stínu se vzduch méně promíchává, takže u povrchu prádla vzniká tenká vrstva nasyceného vzduchu, která další odpařování brzdí. Pokud balkon směřuje na sever nebo ho zakrývá markýza či sousední budova, počítejte s tím, že prádlo potřebuje delší čas. Řešením není prádlo zmáčknout na maximum a čekat, ale zajistit pohyb vzduchu. Větrák postavený tak, aby foukal podél šňůry, zkrátí sušení i na zastíněném balkoně o hodiny.
Umělý trávník se v horku roztahuje. Pokud ho položíte napevno ke zdi nebo k obrubníku, nemá kam ustoupit a začne se nadouvat. Nechte po obvodu mezeru alespoň dva centimetry na každý metr šířky. Stejně důležité je správné ukotvení: hřebíky nebo spony zatloukejte po dvaceti centimetrech, ale v místech, kde trávník přechází do stínu, stačí rozestup větší. Právě v přechodové zóně mezi plným sluncem a stínem vzniká největší pnutí.
Třetí věc je materiál. Přírodní vlákna, jako je juta nebo sisal, vypadají dobře, ale na balkoně bez přístřešku rychle chytají plíseň. Polypropylenové koberce s krátkým vlasem snesou vodu lépe, ale i tak potřebují prostor pro odtok. Čtvrtá věc je samotná hrana balkonu. Pokud koberec přesahuje přes okraj, voda po něm stéká na fasádu a může poškodit omítku. Nechte vždy několik centimetrů odstupu od okraje a od stěny, aby vzduch mohl proudit.
Kdy je lepší sáhnout po skládacím řešení Malý byt většinou neumožní trvalý stůl. Skládací deska upevněná na zeď nebo konzola, která se po práci sklopí, řeší dvě věci najednou: během dne poskytne pevnou plochu a večer vrátí podlahu zpět. Při montáži myslete na to, do čeho vruty jdou. Do sádrokartonu bez nosného profilu se sklopný stůl nevyplatí, tam je lepší připevnit desku na bočnici skříně nebo na masivní rám. Výška desky se nastavuje podle toho, zda u ní budete sedět, nebo stát. Pro sezení stačí 72–75 cm od podlahy, pro stání kolem 105 cm. Pokud si nejste jistí, zvolte kompromis a dokupte podložku pod nohy.
Nejdřív změřte šířku balkonu mezi zábradlím a zdí. Na dvou metrech se dvě židle a stolek vejdou pouze tehdy, když židle mají po složení hloubku do patnácti centimetrů a stolek se sklopí na plocho.Vyhýbejte se židlím s pevným područkám, které se nesloží do roviny. Typická chyba je koupit dvě židle a stolek zvlášť a zjistit, že se přes sebe neposkládají. Lepší je vyzkoušet sestavu jako celek přímo v obchodě: složte obě židle, položte je na sebe a přes ně dejte složený stolek.
Nejčastější chyba je koupit velkou židli a malý stůl. Židle zabere víc místa než deska a její opěradlo se často opírá o zeď, takže se nedá zasunout. Před nákupem si sedněte ke stolu a zkuste vstát, aniž byste narazili do stěny. Dále se vyhněte umístění koutu přímo proti oknu. Protisvětlo unavuje oči a na obrazovce se odráží obloha. Lepší je stůl postavit bokem k oknu, aby světlo padalo z boku. Pokud okno není, použijte stolní lampu s teplým světlem a nasměrujte ji na desku, ne do očí.
Na závěr si odpovězte na jednu otázku: zmizí pracovní kout během pěti minut, když přijde návštěva? Pokud ano, máte vyhráno. Malý prostor totiž nesnáší kompromisy v ukládání. Všechno, co na desce zůstane ležet, se časem změní v odkladiště. Proto si pořiďte jednu přihrádku nebo krabici, do které se vejde vše potřebné, a tu po skončení práce vždy uložte. Když to vydržíte týden, zjistíte, že i pár desítek centimetrů stačí k tomu, abyste mohli pracovat bez toho, že byste se přestěhovali do většího bytu.
Jednoduchý test před nátěrem: na připravený podklad kápněte několik kapek vody a sledujte, co se stane. Pokud se vsáknou okamžitě a místo po nich ztmavne, je penetrace potřeba. Když kapka chvíli drží a vsakuje se pomalu, je podklad uzavřený a stačí slabší vrstva nebo rovnou nátěr. Test dělejte na více místech, protože savost zdi bývá velmi nerovnoměrná — u okna, v rohu a uprostřed stěny se může výrazně lišit.
Malý byt často nutí k rozhodnutí, kde vůbec najít místo pro práci. Nejde o to mít celou kancelář, ale o to vytvořit stabilní bod, který se dá kdykoli použít a zase uklidit. Prvním krokem je změřit skutečný prostor, ne ten, který si představujete. Vezměte metr a zjistěte, kolik místa zbývá po odečtení průchodů, dveří a radiátorů. Pracovní kout potřebuje na šířku alespoň šířku notebooku plus dvě dlaně na každé straně, na hloubku pak tolik, aby se vešla klávesnice a lokty zůstaly podepřené. Pokud tyto rozměry nejdou nikam vtěsnat, hledejte jinde – pod oknem, v rohu u zásuvky nebo na konci chodby.
Kabely jsou v malém prostoru vidět víc než kde jinde. Seskupte je do krátkých svazků a veďte po hraně stolu nebo podél zdi. Prodlužovací přívod upevněte na bok skříně, ne na podlahu, kde se o něj zakopává. Zásuvka by měla být dosažitelná vsedě. Pokud v místě žádná není, nepřetěžujte prodlužovačku a raději ji veďte po stěně v liště. Notebook při práci nepodkládejte měkkými věcmi, jinak se přehřívá. Stačí malý stojan nebo dvě knihy, které zvednou zadní hranu.
