S tím souvisí i solení. Sůl před restováním stahuje vodu na povrch a brzdí hnědnutí. Maso solte až po vytvoření krusty, zeleninu klidně předem, pokud chcete, aby pustila šťávu. U těstovin a rýže solte vodu, ne hotový pokrm – sůl se tak rovnoměrně vstřebá.
Skladování je druhá polovina úspěchu. Suché bylinky drťte až před použitím, celé listy si uchovají aroma déle. Uložte je do sklenic s těsným víčkem, nejlépe z tmavého skla, a naplňte nádobu co nejvíc, aby v ní zbylo minimum vzduchu. Skladujte v chladné, tmavé a suché spíži, ne nad sporákem ani u okna. Každou sklenici označte názvem a datem. Během prvních dvou týdnů kontrolujte, zda se na víčku netvoří kondenzace – pokud ano, bylinky nebyly dost suché a rychle zplesniví. V takovém případě je vysypte a raději usušte novou várku.
Na první jízdu bez koleček vyberte rovný, hladký a prázdný povrch. Ideální je asfaltový plácek, hřiště nebo klidná cesta v parku. Vyhněte se trávě, která vypadá bezpečně, ale klade odpor a dítěti ztěžuje rozjezd, i svažitému terénu. Oblečení by mělo krýt kolena a lokty, helma je samozřejmostí. Naplánujte krátké desetiminutové bloky, ne dlouhé hodiny. Dítě se učí rychleji, když má chuť pokračovat, než když je vyčerpané a otrávené. A když to první den nevyjde, nic se neděje. Někdy stačí týden pauzy a najednou to jde samo.
Než dřevěný nábytek koupíš, projdi si trasu s metrem v ruce. Zkontroluj, jestli se vejde do výtahu, jestli projde kolem zábradlí a jestli ho zvládneš otočit na podestě. Malý obývák není sklad, takže každý kus musí mít jasnou funkci — úložný, posezení, nebo pracovní. Co funkci nemá, jen zabírá místo a dřevo v něm zbytečně stárne.
Školní družina často sklouzne k tomu, že děti sedí u stolů a čekají, až je někdo vyzvedne. Pohybové hry přitom nemusí být jen vybíjená nebo klasická honička. Stačí pár netradičních pravidel a obyčejná chodba nebo tělocvična se promění v místo, kde se děti skutečně vyřádí. Důležité je myslet na bezpečnost a mít hru připravenou dřív, než děti začnou zlobit.
Když se vlhkost a hluk podcení Druhý častý problém je vlhkost. V podkroví se drží voda z koupelny, vaření i dýchání, a pokud není zajištěné odvětrání, sráží se na chladných šikminách. Následně se tvoří plíseň, kterou dítě dýchá celou noc. Nestačí občas vyvětrat; je potřeba trvalý přívod vzduchu a odvod vlhkého vzduchu ven. Zkontrolujte, jestli jsou ve střeše větrací otvory průchodné a jestli není pod střešní krytinou parozábrana zbytečně přerušená. U starších domů se často zapomíná na průchod vzduchu mezi izolací a krytinou.
Většina dětí se učí jezdit na kole ve věku mezi třetím a šestým rokem, ale toto rozmezí je tak široké, že žádný kalendářní věk sám o sobě nic neznamená. Rozhodující není, kolik je dítěti let, ale jak zvládá rovnováhu, koordinaci a hlavně jak se staví k samotné jízdě. Přechod z odrážedla nebo kola s postranními kolečky na klasické kolo je moment, který se vyplatí nepřeskočit. Když se uspěchá, dítě si odnese strach, který se pak odstraňuje mnohem déle než pár dní trpělivého tréninku.
Než začnete malovat a kupovat vybavení, udělejte si jednoduchý test: přeneste do podkroví matraci a přespěte tam dvě noci. Zjistíte, jak se mění teplota, kde táhne a co ruší spánek. Teprve pak plánujte rozmístění postele, stolu a úložných prostor. Vyhnete se tak nejčastější chybě – krásnému pokoji, ve kterém se nedá spát ani učit.
Podkroví má jednu záludnou vlastnost: v zimě se v něm rychle ochladí a v létě se přehřeje. Dítě tam ale spí, učí se a hraje každý den, takže rozdíly teplot pozná nejdřív ono. První krok není nákup nábytku, ale změření teploty a vlhkosti v průběhu dne i noci. Stačí obyčejný teploměr s vlhkoměrem na tři dny. Zjistíte, jestli je podkroví vůbec vhodné pro spaní, nebo jestli bude potřeba řešit stínění a izolaci ještě předtím, než tam dítě pustíte.
Hluk je třetí, méně nápadné riziko. Podkroví bývá pod střechou, kde je slyšet déšť, vítr, ptáky i provoz z ulice. Dítě se budí, i když si to rodiče nespojí s hlukem. Pomůže těžší izolace ve střeše, ale i měkké materiály v pokoji – koberec, závěsy, tapety. Nepodceňujte ani umístění postele. Nedávejte ji přímo pod šikminu, kde je v noci chladno a ráno horko. Lepší je místo s nižším stropem využít na úložné prostory a postel postavit do vyšší části.
Typickou chybou je držení sedla a řídítek zároveň. Rodič běží vedle kola, svírá sedlo jednou rukou a snaží se dítěti pomáhat s rovnováhou. Dítě se tím učí spoléhat na vnější oporu a samo nevyvíjí potřebnou korekci. Mnohem účinnější je držet dítě krátce za rameno nebo za bundu, pustit ho a nechat ho jet samo, i když to znamená pár metrů a pád do trávy. Další častou chybou je příliš malé nebo příliš velké kolo. Dítě musí při zastavení dosáhnout oběma nohama na zem s mírně pokrčenými koleny. Pokud sedí vysoko a musí se naklánět, rovnováha se hledá mnohem obtížněji.
