Odvodnění bývá opomíjené. Každý rám by měl mít drenážní otvory, kterými odtéká kondenzát. Pokud je montážník zalepí nebo překryje parapetem, voda se hromadí v profilu a po čase prosakuje dovnitř. Zkontrolujte také, zda jsou otvory umístěné ve spodní části rámu a zda nejsou ucpané stavebním materiálem.
Rozhodující není jen rozteč, ale kombinace tří věcí: světlá vzdálenost mezi podporami, tuhost profilu a způsob zavěšení. Závěsy musí být v jedné rovině, nesmí být ohýbané do strany a musí být umístěny tak, aby konec desky vždy ležel na profilu. U stropů s velkým rozpětím se přidává druhá vrstva nosných profilů kolmo na první, čímž vznikne skutečný křížový rošt. Teprve ten roznáší zatížení do více bodů a brání kroucení.
Vůně a chuť se testují jen opatrně. Čichněte k dužnině – většina jedovatých hub páchne po chloroformu, jodoformu nebo hnilobě. Chuť zkoušejte pouze špičkou jazyka a ihned vyplivněte; nikdy nepolykejte. Hořká nebo palčivá chuť je varovný signál, ale některé smrtelně jedovaté houby chutnají mírně a příjemně.
Nejčastější chyba je studená pánev nebo málo tuku. Tuk musí být rozpálený tak, aby kostka chleba vhozená dovnitř okamžitě zasyčela a vytvořila bublinky. Smažte ve vrstvě asi tři až čtyři milimetry, ne v hlubokém oleji, ale ani nasucho. Bramboráky dávejte do pánve po lžících a rozetřete je na tloušťku maximálně půl centimetru. Silnější vrstva se uvnitř nepropeče a při otáčení se rozlomí. První dvě minuty nehýbejte s nimi, dokud se okraj sám neuvolní od dna. Teprve pak je obraťte jedním rozhodným pohybem.
Nejbezpečnější postup je ten, že si doma projdete atlas hub a naučíte se nejdříve pět až deset druhů, které si stoprocentně osvojíte. Teprve pak rozšiřujte sběr. Když máte pochybnosti, houbu vyhoďte. Otrava muchomůrkou zelenou se projeví až za osm až dvanáct hodin a jaterní poškození může být nevratné. Raději přijďte domů s prázdným košíkem než s jedovatou polévkou.
Před podpisem smlouvy si vyžádejte zaměření přímo na místě. Rozměry lodžie se mohou lišit od původních výkresů, zejména u panelových domů. Nespoléhejte na to, že „to sedne”. Nechte si v nabídce uvést konkrétní typ profilu, skla i kování a domluvte si, kdo řeší případné škody při montáži. Poslední rada: vyhněte se tlaku na co nejnižší cenu. Ušetřené peníze se často vrátí v podobě opravy po první zimě.
Křehké štrúdlové těsto se nejlépe daří z domácí mouky, která má stabilní obsah lepku a není přesušená. Jestli melete doma, nechte zrno před mletím proschnout na lince, ale ne na přímém slunci. Příliš vlhká mouka se v těstě chová nevyzpytatelně, lepí se a při válení se trhá. Pro jeden klasický štrúdl si připravte 250 g hladké mouky, 125 g změklého másla, 1 vejce, 1 lžíci octa a 3 lžíce studené vody. Ocet není kvůli chuti, ale proto, že mírně narušuje lepkové vazby a těsto zůstane křehčí.
Typické omyly: lidé si pletou muchomůrku zelenou s žampionem nebo s holubinkou. Žampion však nikdy nemá bílou pochvu a jeho lupeny postupně růžoví až hnědnou. Další záměna je mezi jedlým hřibem a nejedlým hřibem žlučovým – ten má růžové rourky a nesnesitelně hořkou chuť, která se při vaření nevytratí. Nikdy nespoléhejte na „babské rady” typu: vařením se jed zničí, stříbro zčerná, cibule zmodrá. To jsou mýty.
Začněte tím, že si houbu prohlédnete celou, ne jen klobouk. Vytáhněte ji i s částí třeně, abyste viděli, zda má pochvu (volvu) nebo prsten. Právě pochva u báze třeně je typická pro smrtelně jedovatou muchomůrku zelenou. Nikdy ji neodlamujte nad zemí – přijdete o nejdůležitější rozlišovací znak. Stejně tak si všímejte, zda klobouk sedí na třeni volně, nebo je připojený.
Hmatatelné znaky, které rozhodují Lupeny muchomůrky zelené jsou vždy bílé a volné, tedy nedotýkají se třeně. U mnoha jedlých lupenatých hub jsou lupeny přirostlé nebo sbíhavé. Barvu lupenů zkontrolujte u mladých i starších plodnic – u některých druhů se mění. U hřibovitých hub sledujte rourky: jedlé hřiby je mají žluté až olivové, kdežto jedovatý hřib satan je má červené a na řezu silně modrají. Modrání ale není samo o sobě známkou jedovatosti, například u kováře je běžné.
Sbírat houby se vyplatí jen tehdy, když si jste jistí. Nejčastější chybou je spoléhat na jediný znak – barvu, tvar nebo vůni. Žádný z nich sám o sobě nestačí. Jedlá houba musí sedět ve všech znacích současně: klobouk, třeň, lupeny nebo rourky, dužnina, vůně, místo růstu i doba, kdy roste. Pokud jeden znak nesouhlasí, houbu nechte v lese.
Prvním krokem je výběr vhodných druhů. Na běžném parapetu se daří pažitce, petrželce, mátě, tymiánu, oreganu, šalvěji a bazalce. Naopak kopr a koriandr v suchém a teplém vzduchu rychle žloutnou a nasazují na květ. Začněte se dvěma až třemi druhy, které skutečně používáte. Příliš mnoho květináčů najednou vede k tomu, že se o některé přestanete starat.
