Základní univerzální směs vznikne z octa, vody a několika kapek jaru. Na běžné otírání stačí jeden díl octa na tři díly vody. Ocet odstraňuje vodní kámen, mastnotu i pachy, ale nesmí přijít na mramor, vápenec a některé přírodní kameny, protože by je naleptal. Také ho nepoužívejte na hliníkové povrchy. Pro vůni přidejte větvičku rozmarýnu nebo pár kapek citronové šťávy. Směs nalijte do lahve s rozprašovačem a označte ji, aby ji nikdo nepopletl s pitím. Děti mohou tuto směs samy namíchat – odměřování jim jde lépe než utírání prachu. Jen je předem upozorněte, že se směs nesmí pít a nesmí se dostat do očí.

Hravé uklízení bez chemie funguje, když ho berete jako běžnou součást dne, ne jako velkou akci. Stačí mít po ruce tři věci – ocet, jedlou sodu a vodu – a k tomu pár hadrů. Děti se učí, že uklízet může každý a že to jde i bez agresivních prostředků. Když se něco nepovede, nic se neděje. Důležitější než dokonalá čistota je to, že se doma netvoří napětí a že se všichni zapojí. Začněte malou místností a postupně přidejte další. Výsledek se dostaví, i když nebude hned vidět.

Skleněný nábytek snese při běžném používání překvapivě hodně, ale při stěhování nebo přepravě na prodejnu rozhoduje každý centimetr a každá vrstva výplně. Většina škod nevznikne nárazem při jízdě, ale už při manipulaci na místě – když desku postavíte na hranu, podepřete ji jen v rozích nebo ji položíte na tvrdou podlahu bez podložky. Prvním krokem tedy není shánění krabic, ale prohlídka skla a rozhodnutí, co vůbec lze přepravovat vcelku a co je lepší demontovat.

Sušení bylinek není jen tak, že je pověsíte nad sporák a čekáte. Rozhoduje doba sběru, místo sušení i způsob uložení. Když se něco z toho podcení, bylinky ztratí barvu, chuť i vůni a v kuchyni pak poslouží jen jako dekorace. Naopak správně usušená a uskladněná bylina vydrží klidně rok a v horké vodě se rozvoní skoro stejně jako čerstvá.

Samotné trubky se pokládají do vyfrézovaných drážek nebo do nové vrstvy podlahy. Před tím je nutné odstranit původní krytinu, potěr i izolaci až na nosnou desku. U panelů se často narazí na staré azbestové nebo dehtové materiály. Ty se nesmí řezat ani drtit bez ochranných pomůcek a odborné likvidace. Po položení nových trubek se drážky vyplní sanační maltou a povrch se vyrovná. Teprve pak se pokládá izolace a nový potěr. Pokud se vynechá dilatační pás u stěn, podlaha popraská.

Malá kuchyně nepůsobí stísněně kvůli svým rozměrům, ale kvůli tomu, jak je v ní rozložené světlo. Tmavé kouty, jediné světlo uprostřed stropu a stíny na pracovní desce vytvářejí dojem ještě menšího prostoru, než jaký ve skutečnosti je. Pokud chcete kuchyni opticky zvětšit, nezačínejte barvami ani nábytkem. Začněte světlem.

Vyžádejte si od dodavatele konkrétní údaje o profilech, tloušťce skla a způsobu kotvení. U skla sledujte, zda jde o bezpečnostní vrstvené sklo, které při rozbití drží pohromadě. U polykarbonátu se zajímejte o UV ochranu, jinak žloutne a křehne. Důležitý je i systém odvodnění – voda nesmí zůstávat v rámech, jinak v zimě zamrzne a poškodí těsnění. Ptejte se také na možnost otevírání jednotlivých dílců. Lodžie potřebuje větrání, jinak se v ní hromadí vlhkost a v létě se přehřívá.

Jak na mastnotu, vodní kámen a skvrny od ovoce Na mastnotu v kuchyni použijte jedlou sodu. Nasypejte ji na vlhkou houbičku a jemně přejíždějte sporák, linku nebo dřez. Soda je jemný abrazivum, takže nepoškrábe nerez ani smalt, ale na teflon a nepřilnavé povrchy ji nepoužívejte. Vodní kámen v konvici odstraníte tak, že ji naplníte vodou s kyselinou citronovou a necháte přejít varem. Potom ji důkladně vypláchněte. U skvrn od ovoce na textilu pomůže okamžité zalití horkou vodou a poté vyprání. Děti mohou skvrny předpírat ve studené vodě, ale u barevných věcí nejdřív vyzkoušejte, zda barva nepouští. Typická chyba je míchat ocet s chlorovým prostředkem – vzniká nebezpečný plyn. Nikdy to nedělejte, a to ani v malém množství.

Úklid s dětmi nemusí skončit hádkou o hadr. Když se zbavíte představy, že uklízet znamená jen mýt podlahu, otevře se spousta činností, které děti berou jako hru. Základem je připravit si pár věcí dopředu a rozdělit role tak, aby každý věděl, co má dělat. Než začnete, projděte byt a odkláďte, co na povrchu překáží. Děti mohou nosit prádlo do koše, srovnávat boty do botníku nebo přemisťovat hračky z podlahy na určené místo. Vy mezitím připravíte čisticí prostředky z toho, co máte v kuchyni. Nejde o dokonalý výsledek, ale o to, aby se úklid stal pravidelnou společnou činností, ne trestem.