Broskvový džem se dá udělat dvěma způsoby. Buď pecky vyndáte před vařením, nebo je necháte louhovat ve vodě a získáte pektinový výluh. Rozdíl není jen v chuti. Pecky obsahují hořkomandlovou kyselinu, která při dlouhém varu přechází do hmoty. Proto se vyplatí pecky nejdřív vyndat, použít jen dužinu a pektin dodat přírodně z jablek nebo rybízu.
Hned po světle je druhým největším nepřítelem vzduch. Olej v poloprázdné lahvi s velkým vzduchovým prostorem žlukne mnohem rychleji než olej dolévaný do menší nádoby. Řešení je jednoduché: skladujte v co nejmenších lahvičkách, které jsou téměř plné, a zbytek dolijte. U tinktur je situace mírně odlišná – vysoký obsah alkoholu je sám o sobě konzervant, takže vydrží déle, ale i tak platí, že čím méně vzduchu nad hladinou, tím lépe. Lahvičky uzavírejte pevně, ideálně se skleněným zábrusem nebo kvalitním těsněním. Plastové uzávěry časem degradují a mohou uvolňovat látky do obsahu.
Čemu se vyhnout, i když to vypadá jako dobrý nápad Nikdy na ekokůži nepoužívejte prostředky s alkoholem, acetonem, benzínem ani univerzální čističe na kůži. Tyto látky rozpouštějí polyuretanovou vrstvu. Stejně tak nepomůže mýt ji v pračce, ani na krátkém programu. Mechanické tření v bubnu vrstvu popraská a podklad se rozpadne. Další častá chyba je sušení na topení nebo na přímém slunci. Teplo způsobí, že se vrstva smrští a začne se odlupovat od podkladu. Sušte vždy při pokojové teplotě, volně pověšené, mimo zdroj tepla.
Světlo je dalším častým problémem. Jedno centrální světlo uprostřed stropu nestačí. Doplňte ho menšími zdroji – lampičkou u postele, nenápadným světlem nad nočním stolkem nebo svítidlem na stěně. Teplé světlo navíc vytváří útulnou atmosféru, kterou od ložnice očekáváte. Pokud máte okno, nechte ho co nejvíc odhalené. Krátké závěsy nebo rolety místo těžkých závěsů pustí dovnitř více denního světla.
Světlo, voda a vzduch rozhodují víc než hnoji
Klíčové je světlo a teplota. Oleje i tinktury patří do tmy, ideálně do skříně nebo zásuvky, kde teplota drží stabilně mezi 15 a 20 °C. Kuchyňská linka nad sporákem nebo parapet jsou nejhorší možná volba. Sklo musí být tmavé nebo alespoň obalené v neprůsvitném papíru. Čiré lahvičky nechte jen na to, co spotřebujete do několika týdnů. Pokud přeléváte z větší nádoby, dělejte to rychle a novou lahvičku hned uzavřete – každé otevření pustí dovnitř kyslík.
Poslední věc, kterou většina lidí podcení: skladování. Ekokůže nemá ráda, když je dlouho složená v ostrém úhlu. Vznikají v ní trvalé lomy, které se časem proderou. Věšte ji na široký ramínkový věšák, ne na tenký drát. Mezi jednotlivé kusy vložte prodyšnou látku, aby se povrchy nelepily. Pokud tato pravidla dodržíte, ekokůže vydrží několik sezón místo jednoho. Nejde o zázrak, ale o jednoduchou rutinu, kterou většina lidí vynechá – a pak se diví, proč se jim rozpadla.
Když už se objeví prasklina nebo se začne odlupovat vrstva, nelepte ji vteřinovým lepidlem. To udělá tvrdý škraloup, který se při ohýbání odlomí a poškodí i okolní zdravou část. Na drobné trhliny stačí speciální tekutá kožená barva nebo průhledný prostředek na opravu ekokůže, nanesený v tenké vrstvě. Po zaschnutí místo přetřete balzámem na ekokůži, který obnoví pružnost a zabrání dalšímu praskání.
Pravidelná údržba znamená i ochranu proti tření. U bund a kabátů je nejvíc namáhané místo, kde se popruh batohu nebo kabelka dotýká ramene. Tady se ekokůže prodře nejdřív. Řešením je nosit batoh na druhé straně nebo pod něj vložit tenkou látku. U bot se zase vyhněte nošení v dešti. Pokud promoknou, vytřete je dosucha a nechte vyschnout v novinách, nikdy ne u radiátoru.
Základem je čistit ekokůži po každém nošení, ne jednou za měsíc. Stačí vlhký hadřík z mikrovlákna a vlažná voda. Pokud je potřeba něco silnějšího, použijte roztok vody s malým množstvím jemného mýdla bez parfemace. Hadřík vždy vyždímejte do sucha – ekokůže nesmí být mokrá. Voda, která zůstane na povrchu, se vsákne do textilního podkladu a tam začne pracovat. Výsledkem jsou boule, odlepené rohy a typický zápach, který se už nedá odstranit.
Ekokůže se prodává jako materiál, který vydrží skoro všechno. Realita je jiná. Většina lidí si ji zničí během prvních měsíců používání, protože s ní zachází jako s pravou kůží, nebo naopak jako s plastem. Ani jedno není správně. Ekokůže je polyuretanová nebo polyamidová vrstva nanesená na textilní podklad. Nesnáší tření, dlouhodobý tlak v jednom místě a hlavně nesnáší, když ji pravidelně nečistíte. Špína a pot se do vrstvy zažírají a postupně ji rozleptávají.
