Mletí a drcení dělejte až při vaření. Celé listy si uchovají aroma výrazně déle. Pokud potřebujete bylinky na zimu do oleje, másla nebo octa, používejte jen dokonale suché listy, jinak se v tekutině vytvoří plíseň. A ještě jedna rada: každou dávku označte datem sběru. Za rok už nebudete vědět, co je čerstvé a co ne.

Nejprve zjistěte, do čeho budete vrtat. Zdivo z plných cihel unese běžnou hmoždinku, sádrokarton ale vyžaduje speciální kotvy nebo vyhledání nosného profilu. U starších panelových domů pozor na dutiny a slabé příčky. Pokud si nejste jisti, použijte detektor kovu a hledač nosníků – investice do něj je menší než oprava zdi i nábytku.

V malém bytě nejde o to nacpat do prostoru co nejvíc krabic, ale o to, aby každá věc měla místo, kam ji člověk odloží bez přemýšlení. Rozdíl mezi útulným a přeplněným bytem často není v metrech čtverečních, ale v tom, jestli nábytek pracuje ve výšce, kterou běžně ignorujeme. Než začnete kupovat další úložné boxy, projděte si byt s metrem a zapisujte si, kde je hluchý prostor – typicky nad dveřmi, pod postelí, za dveřmi a ve výšce nad skříní.

Společná pravidla pro všechny tři výrobky: sklenice i víčka důkladně vymýt a propláchnout vroucí vodou, pracovní plochu udržovat čistou a hotové výrobky skladovat v chladu a temnu. Šťávu vypijte do roka, pyré do dvou let, čatní vydrží i déle, pokud nezačne téct. Když se objeví plíseň nebo podivný zápach po otevření, neochutnávejte a vyhoďte celou sklenici. Podzimní jablka tak proměníte v zásobu, která se hodí k masu, k sýrům i jen tak na lžíci.

Většina času u ladění nejde na složité logické chyby. Jde na drobnosti, které jste přehlédli při psaní: chybějící závorka, proměnná ve špatném rozsahu platnosti, funkce, která dělá tři věci najednou. Čistý kód není estetika. Je to praktický nástroj, jak se k chybě dostat rychleji, protože v přehledném kódu ji uvidíte dřív, než ji začnete hledat.

Nádoby naplňte maximálně do tří čtvrtin, aby zbyl prostor na vzduch. Uchovávejte je v tmavé, chladné a suché spíži, mimo sporák a myčku. Každých pár měsíců obsah zkontrolujte: pokud bylinky ztratily barvu nebo začaly vonět po seně, je čas je vyměnit. Nikdy nedosypávejte novou úrodu k loňské – starší bylinky mohou předat vlhkost a zkazit i tu čerstvou.

První návyk: pojmenovávejte věci podle toho, co dělají, ne jak vypadají. data, vysledek nebo tmp vám za týden nic neřeknou. seznamFaktur, pocetPokusu, jePrihlasen ano. Platí to i pro funkce: pokud název obsahuje spojku „a” (nactiAOver), funkce dělá toho moc a měla by se rozdělit. Při ladění pak nemusíte číst celé tělo funkce, abyste zjistili, co se v ní děje.

Prvním krokem je správný sběr. Bylinky sbírejte ráno po oschnutí rosy, ideálně v době, kdy rostlina kvete jen částečně. Právě tehdy má nejvíc aromatických látek. Nikdy nesbírejte mokré rostliny – vlhkost při sušení způsobuje plíseň a znehodnotí celou dávku. Stonky odstraňujte až po usušení, protože během schnutí chrání listy před přepálením.

Pátý návyk: logujte smysluplně a konzistentně. Místo console.log(x) pište console.log(‘pocetPokusu’, pocetPokusu), abyste v konzoli věděli, co která hodnota znamená. Před commitem tyto výpisy odstraňte nebo použijte úrovně console.debug. A ještě jedna věc: nikdy nepolykejte chyby prázdným catch. Prázdný blok catch (e) {} je místo, kde chyba zmizí a vy pak hodiny hledáte, proč se něco nespustilo.

Sušení bylinek vypadá jednoduše, ale většina lidí o ni přijde dřív, než ji stihnou použít. Důvodem bývá příliš vysoká teplota, vlhko nebo špatná nádoba. Aby si bylinky udržely aroma i barvu, rozhoduje způsob sušení a prostředí, ve kterém je skladujete. Níže najdete pět zásad, které se osvědčily v praxi.

Správně usušená bylinka se láme, ale nedrolí se na prach. Pokud se ohne nebo je na dotek lepkavá, uvnitř zůstala vlhkost. Než ji uložíte, nechte ji ještě den na vzduchu. Skladujte v tmavých skleněných nádobách s těsněním, nikdy v papírových sáčcích nebo igelitu – ty propouštějí světlo, vlhkost nebo naopak zachycují pachy z okolí.

Třetí návyk: předávejte data, ne stav. Funkce, která sahá na globální proměnnou nebo na this z vnějšího rozsahu, se ladí obtížně, protože její výsledek závisí na něčem, co v místě volání nevidíte. Pokud hodnotu potřebujete, předejte ji jako parametr a vraťte výsledek pomocí return. Vyhnete se tak typické chybě, kdy se proměnná změní na jednom místě a rozbije to úplně jinde.

Prohlédněte si sedák zboku. Položte na něj pravítko nebo dlouhou desku a sledujte, zda se dotýká pouze krajů, zatímco uprostřed je mezera. Prohněte ho dlaní v místě, kde sedíte. Pokud se pěna nevrátí do původního tvaru nebo je cítit tvrdý rám, podpora je pryč. Zkuste si sednout na dvě polštáře přes sebe. Když se bolest zmírní, problém není ve vašich zádech, ale v sedačce.