Druhý krok je zabránit tomu, aby se nepořádek vrátil. Zaveďte pravidlo, že každá nová věc musí mít své místo, a pokud ho nemá, něco jiného musí odejít. Pomáhá i to, že před nákupem chvíli počkáte a zjistíte, jestli věc opravdu použijete. Typická chyba je nakupovat úložné boxy dřív, než víte, co v nich bude. Další je snaha mít doma „minimalistický vzhled” za cenu toho, že všechno schováte do skříní – tím se jen odsune rozhodování.

Bolest zad po delším sezení na sedačce nebývá náhoda. Často ji způsobí ztráta podpory, ke které dochází plíživě. Výplň sedáku se časem stlačí, pěna ztratí pružnost a opěrná konstrukce povolí. Tělo se pak snaží sedět jinak, než je zvyklé, a přetěžuje bederní oblast i meziobratlové ploténky. Pokud vás bolí záda jen doma a v práci na židli ne, je sedačka prvním podezřelým.

Odpeckované broskve nakrájejte na kousky, vsypte do hrnce a podlijte jen malým množstvím vody — asi dvě lžíce na kilogram. Přidejte cukr. Na kilogram ovoce použijte 400 až 500 gramů, víc není potřeba, protože broskve jsou sladké samy. Přisypte šťávu z jednoho citronu na každý kilogram; kyselina pomůže pektinu ztuhnout a zvýrazní chuť. Nechte směs hodinu stát, aby se cukr rozpustil.

U klidných řek s pozvolným proudem stačí lehká pěnová helma s dobrým odvětráním. Vestu volte plovací s pevným zapínáním na zip a přezku, která se nedá samovolně povolit. Hlavní je, aby vesta seděla na těle a nevyjížděla nahoru, když vás proud nadzvedne. Zkoušejte ji v obchodě vždy nasazenou i přes oblečení, které budete mít na vodě.

Minimalismus v domácnosti se často zaměňuje s výprodejem. Jenže vyhodit půlku bytu není cíl, je to jen jeden z možných důsledků. Skutečný problém nebývá množství věcí, ale to, že u nich nikdo neví, proč tam jsou. První krok proto není odpadkový koš, ale otázka: k čemu tahle věc slouží a kdo ji používá? Teprve podle odpovědi se rozhoduje, co s ní.

Typické chyby, které bolest zhoršují: podkládání měkkým polštářem, který se hned zmáčkne, a příliš hluboké sezení, kdy kolena visí ve vzduchu. Pokud máte nohy opřené o zem jen špičkami, tlak se přenáší do beder. Pomůže podložka pod nohy nebo nižší stolek. Dále nedávejte bederní podložku přímo do prohlubně, kterou chcete vyplnit – musí tlačit na zdravou část páteře, ne na bolestivé místo. A nezkoušejte sedět na okraji sedačky. Tím sice zapojíte břišní svaly, ale záda ztratí oporu úplně.

Druhou vychytávkou je využití dveří. Na zadní stranu vchodových dveří se vejde úzký závěsný organizér s kapsami na čepice, rukavice a klíče, aniž by překážel při otevírání. Musí ale zůstat vůle alespoň dva centimetry, jinak organizér dře o rám. Třetí vychytávkou je lavice s úložným prostorem — místo na sezení zároveň skrývá košík na přezůvky nebo náhradní tašky. Lavici umístěte naproti věšáku, aby se dalo pohodlně obouvat vsedě.

Nakonec si určete, co je pro vás důležité. Někdo chce mít volný stůl, jiný potřebuje mít po ruce nářadí nebo sbírku. Minimalismus není soutěž v prázdných policích. Jde o to, aby vás věci neobsluhovaly. Když po pár týdnech zjistíte, že vám něco chybí, je to informace – ne selhání. Vraťte to zpět a upravte pravidla. Domov nemá být dokonalý, má být použitelný.

Začněte u jedné zásuvky nebo police, ne u celé místnosti. Vytáhněte všechno ven, položte na jednu hromadu a projděte kus po kusu. U každého předmětu si řekněte, kdy jste ho naposledy použili. Pokud to bylo před více než rokem a nejde o sezónní věc, nemá smysl ho držet jen pro jistotu. Pozor na dvě časté chyby: nechte si „na později” věci, které jste už roky nepoužili, a naopak vyhoďte něco, co potřebujete jednou za čas – třeba příbor na návštěvu nebo náhradní klíč.

Kam s věcmi, které ještě poslouží Než něco vyhodíte, zkuste jinou cestu. Věci v dobrém stavu lze nabídnout sousedům, dát do komunitní výměny nebo věnovat na charitu. Nefunguje to ale jako sklad – pokud předmět nikdo nechce do týdne, nemá cenu ho držet dál. U oblečení platí, že co jste nenosili dvě sezóny, s velkou pravděpodobností nosit nebudete. U knih a papírů si nejdřív projděte, co je skutečně potřeba k práci nebo k dokladům, a zbytek nechte zmizet. Není to plýtvání, je to rozhodnutí, že věc už není vaše starost.