Vezměte metr a změřte výšku stropu v pěti bodech od nejnižší hrany šikminy směrem do místnosti. Místo, kde je strop vysoký alespoň 120 cm, je hranice pro úložný nábytek. Od 180 cm výš začíná zóna, kde se dá stát, sedět a pracovat. Zbytek pod ní je ideální pro vestavěné skříně, zásuvky nebo knihovny. Kdo tohle změření přeskočí, koupí nábytek, který se mu do prostoru nevejde, a šikmina zůstane mrtvým místem.

Na peřejnatých řekách, kde hrozí náraz do kamenů, potřebujete helmu s tvrdou skořepinou a hlubším krytím spánků a týlu. Pěnová helma tu nestačí, protože při silném nárazu se může zdeformovat. Vesta musí mít vyšší nosnost a pevný límec, který podrží hlavu nad vodou, i když jste vyčerpaní. U divoké vody se vyplatí i chránič páteře, který se do vesty vkládá.

Pracovna snese i nižší strop, ale jen tehdy, když sedíte zády ke spádu. Stůl postavte kolmo ke šikmé stěně tak, aby před vámi bylo okno nebo volná stěna, a nad hlavou měli alespoň 10 cm rezervu při sezení. Monitor umístěte do výšky očí, ne pod šikminu — jinak se kroutíte a bolí vás za krkem. Police a šanony patří nad stůl do míst, kde se ve výšce 100–140 cm udrží ruka bez natahování. Osvětlení veďte rovnoběžně se spádem, nikoli kolmo, aby stín nepadal přímo na klávesnici.

Na nepříjemné pachy pomáhá jedlá soda. Nasypejte ji v tenké vrstvě po celé ploše, nechte působit několik hodin, ideálně přes noc, a poté důkladně vysajte. Soda váže mastnotu i pachové molekuly a zároveň nepřidává vlhkost. Pro svěží dojem přidejte do sody pár kapek esenciálního oleje, ale jen minimum — příliš mnoho oleje může na látce zanechat mastné stopy. U kožených pohovek sodu nepoužívejte, tam stačí měkký hadr a prostředek určený přímo pro kůži.

Začněte tím, že si zjistíte typ látky. Samet, velur a vlněné směsi snesou jen suché metody, protože voda na nich zanechává mapy a šlichtu. Mikrovlákno, polyester a běžné směsi s umělými vlákny zvládnou mírně navlhčený hadr. Úplně jiný přístup vyžaduje kůže a ekokůže — tam se vlhkost musí okamžitě stírat, jinak se materiál zvrásní. Když si nejste jistí, vyzkoušejte postup nejdřív na neviditelném místě, třeba na zadní straně opěradla u podlahy.

Typická chyba je kupovat výstroj „na jistotu” o dvě čísla větší. Volná helma se při pádu do vody posune a odkryje čelo, volná vesta se nadzvedne a vy ztratíte vztlak přesně ve chvíli, kdy ho potřebujete. Další častá chyba je spoléhat na půjčenou výstroj bez vyzkoušení. Půjčená vesta často prosedla nebo má opotřebené popruhy. Vždy si ji před vodou zkontrolujte a utáhněte.

Pára patří k nejrychleji dostupným prostředkům, jak se zbavit zápachu a uvolnit vlákna. Jenže u mnoha čalouněných pohovek udělá víc škody než užitku. Horká vlhkost proniká do výplně, málokdy stihne vyschnout a uvnitř vzniká prostředí pro plíseň a rozpad pěnových materiálů. Pokud chcete gauč udržet v kondici bez napařovače, jde to — jen je potřeba postupovat pomalu a s ohledem na to, z čeho je potah vyrobený.

Nakonec myslete na prevenci. Pravidelné vysávání jednou týdně zabrání tomu, aby se nečistoty zavrtaly hluboko do výplně. Přikrývka nebo pléd přes sedák ochrání gauč v období, kdy se doma více vaří, griluje nebo chodí v mokrých botách. Slunce může látku vyblednout, proto gauč nestavte přímo k oknu bez závěsu. A jestliže se skvrna nedaří odstranit opakovaně, nezkoušejte další a další prostředky — chemie se může navzájem znehodnotit. V takovém případě je lepší zavolat odborníka na textilní čalounění, který zvolí metodu podle konkrétního materiálu.

Na skvrny používejte malé množství prostředku a bílou savou utěrku. Naneste přípravek na utěrku, ne přímo na gauč — předejdete vsakování do hloubky. Pracujte od kraje skvrny ke středu, aby se nezvětšoval obrys. Nikdy nedrhněte krouživými pohyby, protože tím látku zplstíte a vytvoříte trvalý světlý kruh. Po vyčištění místo osušte ručníkem a nechte volně uschnout při otevřeném okně, mimo přímé slunce a topení.

Suché čištění jako základ, ne jako výjimka Než sáhnete po jakémkoli prostředku, odstraňte sypké nečistoty. Vysavač s měkkým kartáčovým nástavcem projeďte celou plochu pomalu, s přítlakem, ale bez drcení látky. Právě tady vzniká nejčastější chyba: lidé vysávají rychle a zběžně, a pak se diví, že se špína po navlhčení rozmázne do okolí. Pokud máte doma gumový kartáč nebo čisticí rukavici, použijte je na záclonovité usazeniny v záhybech a rozích sedáku. Uvolněné vlákno a prach pak stačí sloupnout lepivou textilní rolí.

Parozábrana se nesmí protrhnout ani proděravět. Při montáži ji veďte v celku a spoje přelepujte speciální páskou. Nikdy nepoužívejte běžnou lepicí pásku, která časem povolí. Přes parozábranu se dělá instalační mezera pro rozvody a rošty. Kabely a trubky veďte tak, aby parozábranu co nejméně narušily – každý průchod pečlivě utěsněte. Teprve potom přichází na řadu sádrokarton.