Počítejte s tím, že žádný výběh není stoprocentní. I při dobré ochraně může občas něco proklouznout. Rozdíl je v tom, zda přijdete o jednu slepici, nebo o celé hejno během jedné noci. Kdo zavírá kurník každý večer, kontroluje plot po každém větru a nenechává slepice volně běhat za soumraku, tomu zůstane hejno pohromadě. Kdo to podcení, přijde o všechny.
Dítě si hru vybere, nadchne se, první dny se k ní vrací. Pak se ale začne měnit rytmus: hra leží na stole, dítě ji obejde, nebo ji zapne a do minuty vypne. To není nevděčnost ani rozmazlenost. Je to běžný signál, že se změnila potřeba nebo schopnosti dítěte.
Past, do které spadne skoro každá rodi
Nakonec materiály a údržba. Potah by měl jít sundat a vyprat, protože špína a vlhko ničí pásy i spony. Textilie s certifikátem na omezený obsah škodlivin oceníte u dětí, které v kočárku spí. Po každém dešti nechte konstrukci uschnout rozloženou, promastněte zámky a zkontrolujte šroubky – uvolněný šroubek na kolečku je častá příčina náhlého zhroucení. Pokud kupujete z druhé ruky, projděte všechny tyto body znovu a trvejte na tom, že si kočárek vyzkoušíte s dítětem. Bezpečnostní prvky se totiž nepoznají podle vzhledu, ale podle toho, jak drží pod zátěží.
Nejčastější signály přicházejí postupně. Dítě přestane mluvit o tom, co ve hře zažilo. Přestane se ptát, kdy si zase zahraje. Při hře odchází pro svačinu, na záchod, k televizi. Začne pravidla obcházet, podvádět nebo je zjednodušovat. Někdy naopak pravidla donekonečna mění, protože ta původní už jsou příliš snadná. Pokud se některý z těchto projevů objevuje opakovaně, není to náhoda.
Pásy, brzdy a kolečka: kde se chyby dějí nejčastěji Pásy musí být pětibodové – dvě ramenní, dvě boční a jedna mezi nohama. Tříbodové pásy neudrží dítě při náhlém pohybu a u menších dětí hrozí vyklouznutí. Ramenní popruhy musí jít nastavit tak vysoko, aby vedly přes rameno, ne pod ním, a spona musí jít rozepnout jedním stiskem, ale nesmí se povolit sama. Vyzkoušejte to na prodejně s dítětem v kočárku: vezměte ho za ramena a lehce zatáhněte nahoru. Pokud pásy povolí nebo se dítě zvedne, nastavení nestačí.
Brzda je další slabé místo. Musí fungovat na obou zadních kolečkách současně a udržet kočárek i na mírném svahu, ne jen na rovině. Sešlápněte ji, zkuste s kočárkem popojet. Potom ji uvolněte a zkuste to znovu – zaseknutá brzda znamená, že se za čas přestane používat. U kočárků s otočnými předními kolečky hledejte aretaci přímého směru; bez ní se na štěrku a v lese nedá jet rovně.
Typická chyba je kupovat okamžitě novou hru. Dítě dostane nový podnět, dva dny se těší a pak se vrátí stejný vzorec. Další častá chyba je tlačit na dokončení rozehrané partie. Pokud je dítě unavené nebo hru už nechce, dokončení za každou cenu ho naučí, že hra je povinnost. A třetí chyba: brát nezájem jako osobní selhání a hru obhajovat. Dítě potřebuje vědět, že může říct „už mě to nebaví”, aniž by přišlo o společnou chvíli.
Další položkou jsou pravidelné kontroly a výměny drátů. Jejich počet se odvíjí od délky léčby, která u dospělých běžně trvá jeden až dva roky, ve složitých případech i déle. Některé ordinace účtují kontroly zvlášť, jiné mají v ceně paušál. Před podpisem smlouvy je proto nutné se zeptat, co všechno je v ceně zahrnuto a co se doplácí zvlášť. Typickou chybou je domněnka, že uvedená cena platí na celou léčbu – ve skutečnosti jde často jen o první fázi.
Kočárek se kupuje na dva až čtyři roky a většinu času stráví v provozu, ne v obchodě. Právě proto se vyplatí řešit bezpečnostní prvky ještě předtím, než zaplatíte. Nejdražší model není automaticky nejbezpečnější a naopak – rozhoduje konstrukce, zámky a to, jak přesně sedí dítěti.
Pult postavte z krabice vysoké přibližně do pasu dítěte. Vrchní chlopeň odřízněte, zbytek ohne dovnitř a přelepte, čímž vznikne pevná deska. Chladničku udělejte z vyšší krabice, kterou postavíte na bok – dvířka pak tvoří původní boční strana. Police vyřežte z víka jiné krabice a přilepte je do vnitřku šikmo, aby předměty nevypadávaly. Všechny hrany, které přijdou do kontaktu s rukama, přelepte papírovou páskou nebo obruste smirkovým papírem, jinak hrozí pořezání o vlnitou lepenku.
Druhý krok je změna podmínek, ne obsahu. Zahrajte si ji jinak: v jiném počtu hráčů, s jiným cílem, na čas, ve dvou týmech, s vlastním domácím pravidlem, které dítě vymyslí. Často stačí změnit jednu věc a hra ožije. Vyhněte se tomu, abyste pravidla měnili za dítě a bez něj. Dítě, které samo navrhne úpravu, ji přijme mnohem snáz.
