Největší chybou je snažit se situaci řešit okamžitě a radikálně. Zalití teplou vodou, přesun k topení, hnojení nebo přesazení hned po šoku rostlině spíš ublíží. Další častou chybou je ponechání rostliny v průvanu u oken, kde teploty během dne skáčou. Prevence je přitom jednoduchá: při přepravě použijte obal, který izoluje, a rostlinu nikdy nenechávejte v autě na přímém slunci. Doma ji umístěte dál od zdrojů tepla i od oken, která se v zimě otevírají.

Teplotní šok vzniká, když se rostlina náhle ocitne v prostředí, které se o desítky stupňů liší od toho předchozího. Nejčastěji se to stane při přepravě z vytopeného obchodu do mrazivého auta, při větrání v zimě, nebo naopak při letním převozu v rozpáleném kufru. Rostlina nestačí reagovat, pletiva se poškodí a během několika hodin až dnů se to projeví.

Při sestupu je nejdůležitější timing. Hůl zapichuj před sebe dřív, než došlápneš. Hrot drž blíž k tělu, ne daleko vpřed – daleko zapíchnutá hůl tě brzdí, ale zároveň tě nutí se předklánět. Prodluž ji tak, aby paže zůstala volně natažená a loket nebyl zamčený. Nepoužívej hůl jako berlu, o kterou se opíráš celou vahou – slouží k rovnováze a k rozložení zátěže, ne k nošení těla. V kluzkém terénu (mokré kameny, bláto, listí) sniž hrot opatrně a zkus, zda drží, teprve pak na něj přenes váhu. Na sněhu nebo v hlubokém listí nasaď širší talířky, jinak se hůl boří a ztrácí smysl.

Nízké podkroví pod šikminou neznamená, že musíte rezignovat na úložný prostor nebo pracovnu. Rozhodující je výška, ve které šikmina protíná podlahu. Změřte si vzdálenost od podlahy k šikmině v několika bodech – typicky 40, 80 a 120 cm od okraje. Podle toho rozdělte prostor na tři zóny: hluchou (do 60 cm), nízkou (60–120 cm) a plnohodnotnou (nad 120 cm). Do hluché zóny patří vestavné skříně na sezónní věci, do nízké police a zásuvky, do plnohodnotné nábytek, u kterého potřebujete stát nebo sedět.

Rostlinu umístěte na místo s rozptýleným světlem a stabilní teplotou mezi 18 a 22 °C. První dva týdny ji nehnojte, ani nepřesazujte. Zásah do kořenů by byl dalším stresem. Pokud se do měsíce neobjeví nové výhony, zkontrolujte kořeny: zdravé jsou pevné a světlé, poškozené tmavé a rozpadavé. Odstranění uhnívajících kořenů a přesazení do čerstvého, propustného substrátu může rostlinu ještě zachránit.

Nové těsnění se lepí do vyčištěné drážky. Staré lepidlo a zbytky musí pryč, jinak nové těsnění nedrží. Šňůru nestlačujte, jen ji vložte do drážky a přitlačte. Po nalepení nechte kamna alespoň den v klidu a první zatopení dělejte mírné – prudké teplo lepidlo vytlačí.

Dejte pozor i na samotnou kvalitu vody, kterou do filtru přivádíte. Pokud je voda tvrdá nebo obsahuje vyšší podíl železa a manganu, houba se zanese rychleji a její výměna musí být častější. V takovém případě pomůže předřadit hrubší mechanický filtr, který zachytí větší část nečistot ještě před hlavní houbou. Někdy je ale lepší houbu z filtru úplně vyřadit a nahradit ji jiným typem předfiltrace, pokud opakovaně zhoršuje chuť vody.

Prvním krokem je rostlinu nepřemisťovat z extrému do druhého extrému. Pokud přijde zmrzlá z venku, nechte ji v chladnější místnosti s teplotou kolem 15 °C, aby se ohřívala postupně. Nikdy ji nestavte přímo k radiátoru ani na přímé slunce. Stejně tak rostlinu přehřátou neschlazujte pod studenou vodou. Přesuňte ji do stínu a nechte teplotu klesat pomalu.

Těsnění, které rozhoduje o tahu Těsnění dveří a skla je nejčastější zdroj problémů. Prohmatejte ho po celém obvodu – má být pružné a bez ztvrdlých míst. Ztvrdlé těsnění přestane těsnit, kamna začnou táhnout falešný vzduch, špatně hoří a rychleji se zanáší komín. Test je jednoduchý: zavřete dveře, přiložte proužek papíru mezi dveře a rám a zkuste ho vytáhnout. Pokud klouže bez odporu, těsnění netěsní a je čas ho vyměnit.

Poškozené listy neodstraňujte hned. Rostlina z nich může ještě čerpat živiny a zároveň podle jejich stavu poznáte, jak se situace vyvíjí. Teprve když list zcela změkne a začne hnít, odstřihněte ho čistým nástrojem. Substrát udržujte spíš sušší, protože poškozené kořeny v přemokřené půdě snadno uhnívají. Zalévejte až ve chvíli, kdy vrchní vrstva substrátu proschne do hloubky několika centimetrů.

Častá chyba je zrcadlo příliš vysoko. Když visí tak, že v něm vidíte jen hlavu a strop, prostor se natahuje nahoru, ale šířka se ztrácí. Optimální výška je taková, aby střed zrcadla byl ve výšce očí a dolní hrana nebyla výš než metr nad podlahou. U úzké předsíně je lepší nižší a širší zrcadlo než vysoké a úzké. Šířka odrazu vytváří dojem bočního prostoru, výška jen stropu.