Poslední kategorií je barvení. Keramika sama o sobě mění barvu méně než bílé kompozitní výplně, ale elastické gumičky kolem destiček a lepidlo barvu chytají velmi snadno. Káva, silný čaj, červené víno, kari, rajčatová omáčka, borůvky nebo sójová omáčka dokážou gumičky za jediný den zabarvit dožluta. Nejde o zdravotní problém, ale estetický efekt keramiky tím zmizí. Po takovém jídle pomůže vypláchnout ústa vodou, případně si vyčistit zuby, pokud je to možné.

Světlo, které nezvětšuje, ale kreslí hloub

Osvětlení nesmí být podceňováno. Jedno velké světlo uprostřed stropu vytváří stíny a působí chladně. Přidejte dvě menší lampy – jednu na noční stolek, druhou třeba na polici. Teplé světlo (kolem 2700 K) navodí útulnou atmosféru. Vyhněte se zářivkám s modrým nádechem. Zrcadla a lesklé povrchy světlo odrážejí, ale nepřehánějte to – příliš mnoho odlesků působí neklidně.

Základem je kousat zadními zuby, ne předními. Řezáky s nalepenými destičkami neslouží k odkusování. Když si ukousnete z jablka nebo z chleba předními zuby, páka působí přímo na hranu keramiky a ta se snadno ulomí. Jablko, mrkev, okurku nebo tvrdší pečivo proto krájejte na plátky či menší kousky a teprve ty dávejte dozadu do úst. Platí to i pro bagetu, kterou člověk instinktivně ukusuje.

Bundy nejvíc překážejí, když visí do prostoru. Řešením je věšák s nízkým profilem, ideálně takový, kde ramínka visí rovnoběžně se stěnou, ne kolmo do chodby. Pokud máte dveře, které se otevírají dovnitř, nechte před nimi alespoň deset centimetrů vůle, jinak budete do bundy narážet při každém průchodu. Další častá chyba je přeplněný věšák: když je na tyči víc než pět kusů, látky se mačkají a věšák se vyvrací. Radši dva menší věšaky na různých místech než jeden přetížený.

Po každém jídle je nutné vyčistit nejen zuby, ale i prostor kolem destiček a drátků. Zbytky jídla se zachytávají na gumičkách a pod drátkem, kde vzniká plak a zánět dásní. Měkký kartáček, mezizubní kartáček a ústní sprcha udělají víc než drahé pomůcky. Pokud destička povolí nebo drátek píchá, neřešte to doma přehýbáním – zavolejte do ordinace a nechte si to opravit. Návštěva trvá pár minut, ale odklad může znamenat měsíce navíc v rovnátkách.

Typická chyba je spoléhat na to, že „keramika je přece tvrdá jako kov”. Není. Je křehčí a při nárazu praská bez varování. Další častá chyba je vynechávat potraviny, které drží rovnátka pohromadě – tedy běžné jídlo v rozumné úpravě. Není potřeba jíst jen kaše. Stačí krájet, kousat zadními zuby a vyhýbat se extrémům.

První návštěva umělé stěny obvykle znamená půjčení bot v provozovně. To je rozumný start, ale dřív nebo později narazíte na moment, kdy vypůjčená obuv nesedí – tlačí na prsty, klouže v patě nebo se v ní noha potí. Výběr vlastních bot se pak neřídí barvou ani tím, co má na sobě někdo na vedlejší cestě. Rozhoduje tvar chodidla, typ lezení a to, jak často budete stěnu navštěvovat.

Barvy hrají obrovskou roli. Světlé odstíny stěn, stropu i podlahy místnost zvětší. Pokud chcete barevný akcent, použijte ho na jedné stěně nebo na textilu. Zrcadlo na stěně naproti oknu zdvojnásobí světlo a přidá hloubku. Zavěste ho tak, aby odráželo výhled, ne zeď. Záclony by měly být jemné a světlé, ideálně sahající až k podlaze – opticky prodlouží okno. Koberec s krátkým vlasem v barvě podlahy sjednotí prostor.

Keramická rovnátka vypadají nenápadně, ale jejich materiál je křehčí, než se zdá. Zatímco kov vydrží skoro všechno, keramické destičky se při nárazu mohou odštípnout nebo prasknout. Právě jídlo je přitom nejčastější důvod, proč se to stane. Nejde jen o zakázané potraviny ze seznamu od ortodontisty – problém dělá i způsob, jakým jíte.

Tvrdé, lepivé a barvící – tři kategorie, na které se zapomíná Tvrdé potraviny jsou riziko mechanické: ořechy, mandle, semínka, tvrdé bonbony, kůrky, křupky, dokonce i led v nápoji. Rozlousknout oříšek zuby s rovnátky znamená téměř jisté poškození. Lepivé věci jsou druhé riziko: karamely, žvýkačky, taffy, sušené ovoce a další hmoty se lepí na destičky i drátky a táhnou je z místa. Drátek se ohne, destička se uvolní a celý plán léčby se posune.

Velikost je nejčastější zdroj chyb. Mnoho začátečníků si koupí boty o číslo menší, protože někde slyšeli, že musí „pořádně tlačit”. Opak je pravdou: příliš malá bota omezuje prokrvení, noha chladne a při delším lezení se dostaví křeče. Správná velikost se pohybuje kolem běžného čísla, někdy o půl čísla menší, podle šířky chodidla. Pokud máte širší nohu, hledejte model s prostornější špičkou, ne o číslo větší.